Ovládán ženou

Kapitola jedenáctá

Tato kapitola vám přiblíží ještě blíže osud Margaret a pokud jste tápali, co se dělo mezi ní a Christopherem, nyní se dozvíte vše, co se odehrálo.

Margaret si nestačila uvědomit, kam přesně sahá, ale v okamžiku, kdy ztuhl, věděla přesně, co našel.

"Margaret? Prosím tě, vím, že mi do toho nic není, ale co s tímhle přesně děláš?" tázal se jí se zvědavostí v hlase, v ruce držíc její bič a korzet.

Rychle vyskočila a pokusila se mu věci vytrhnout z rukou. On se nebránil, jen poodstoupil od skříně a nic neříkal. Jen ji pozoroval. Margaret hodila věci do skříně a rychle zavřela dvířka skříně. 

"Měl bys jít, opravdu bys měl jít," vyhrkla a studem celá zrudla. Nikdo nevěděl o této stránce její osobnosti. Opřela se hlavou o skříň a zhluboka dýchala.

"Prosím tě, Margaret, jsi hrozně nervózní. Vždyť já tě nesoudím, proč jsi tak stydlivá? Čeho se bojíš? Co ty víš, třeba se rád oddávám sexu na střeše nebo v přírodě! Nebo jsem bisexuál! A soudíš mě? Ne! No tak máš ráda tvrdší zacházení... Nezblázním se z toho," prohlásil.

Šokovaně se na něj otočila. "To myslíš vážně?" vydala ze sebe.

"Smrtelně! Pojď, natáhni se," vzal ji za ramena a dovedl k posteli. Ona se poslušně natáhla na posteli a překvapilo ji, když ji starostlivě přikryl. Pohladil ji po vlasech a pak se na ni rošťácky usmál. "Jednou se mi budeš muset ukázat v tom svém prádelku," řekl se smíchem a ještě víc vyprskl smíchy, když viděl její překvapený výraz. 

"To si teda ještě rozmyslím," odvázala se Margaret a uvolnila se. Zhluboka se nadechla a podívala se na Andrewův obličej. Přišel jí přímo mýtický, vysněný, neuvěřitelný.

"Nekoukej tak na mě, budu si myslet, že se ti líbím!"

Po jeho slovech se na něj zaculila. Byl hrozně zábavný, zvláštní, prostě jiný. Přiváděl ji do rozpaků, najednou se v sobě nevyznala. Kdyby nevěděla, že Andrew je strýc Christophera, nikdy by ji to nenapadlo - nebyli si vůbec podobní. Byli jako léto a zima, oheň a led.

"Mohu?" otázal se jí a když kývla, posadil se na kraj postele.

"Uvědomuješ si, že se vůbec neznáme? Včera touto dobou jsem věděla, že existuješ, ale vůbec jsem si nemyslela, že si nyní budeme tykat a budeš v mojí ložnici. Je to šílené, přijdeš mi jako sen... Prostě si kompletně přijdu jako ve špatné komedii," vyhrkla Margaret a sledovala výraz jeho tváře.

"Špatná komedie, jo?" smál se.

"Jo... A ještě horší je, že mě za jeden den znáš lépe, než spousta lidí, co mě zná roky."

Vlídně se na ni usmál a podíval se na hodinky. "Budu muset jít, nebudu tě otravovat, určitě si potřebuješ odpočinout," začal se zvedat.

"Nemohl bys ještě chvíli zůstat?" zašeptala Margaret.