Ovládán ženou

Kapitola osmadvacátá - 18+

Tento díl je speciálně pro JeffyBlack - ona už ví proč ♥

Margaret držela v náručí tu malou holčičku a pomalu ji kolébala. Vstřebávala tu informaci, že je Chris nyní otec. Holčička to byla nádherná, taková droboučká. Jemně se dotkla těch drobných prstíčků a podívala se do těch nádherných modrých očí té krasotinky. Nevěděla proč, ale marně hledala něco, čím by byla podobná Chrisovi, ale nic nenašla...

„Je nádherná, že?" řekl tiše a dotknul se Margaretiny paže.

„Rozkošná," zašeptala, ale nemohla se na něj podívat.

„Margaret, ani nevíš, jak jsem šťastný, že jsi tu, že jsem tě nakonec našel" spustil Chris a jemně ji pohladil po tváři a tím ji donutil se na něj podívat.

Nikdy se na ni takto nedíval a proto tam jen stáli a hleděli na sebe. Když dítě začalo trochu poplakávat, podala ho zpátky Chrisovi a jen pozorovala, jak ji pomalu dává do postýlky a přikrývá ji teplou dečkou.

„Půjdeš se mnou? Potřebujeme si popovídat."

„Chrisi, je to skutečně nutné? Máme si vůbec co říct?" odporovala mu, ale i tak s ním šla. Překvapivě ji chytl za ruku a vedl ji do další místnosti, která byla hned vedle. Zjevně se jednalo o pánskou ložnici, byla udělaná přesně v takovém rustikálním mužském stylu.

Margaret zůstala stát ve dveřích, kmitala pohledem mezi velkou rozestlanou postelí a Chrisem.

„Christophere, tohle není vhodné, půjdeme do jiného pokoje!" řekla vzpurně a chtěla se otočit, ale Chris ji chytl do náručí a velmi vřele ji objal.

„Margaret," zašeptal a málem ji umačkal. Margaret se i proti své vůli hluboce nadechla jeho vůně.

Pak se však ozval její vnitřní hlas.

„Ne, Chrisi, pusť mě! Tohle nemá budoucnost! Máš manželku a dítě!" spustila a pokoušela se od něj odtáhnout. On ji nechal jen na malý kousek, tak, aby ji hleděl přímo do očí.

„Margie, nech mě to všechno vysvětlit... Posaď se támhle do křesla a já ti všechno vysvětlím. Dlužím ti to, ty to víš! Nic na tebe nezkusím, ano?" přemlouval ji a pokynul ji k křeslu.

Margaret se na něj podívala a na malý moment se jí před očima odehrála scéna jejich posledního setkání. Věděla, co jí dělal na střední škole... Neměla by mu vůbec věřit, ale také chtěla znát odpovědi na své otázky. Proto pomalu přešla a posadila se do křesla.

Chris začal pomalu přecházet po místnosti a nervózně si projížděl rukou svými kučerami.

„Všechno jsem to posral," vyhrkl zuživě a Margaret se zarazila díky té síle těch surových emocí.

Přešel k ní a padl před ní na kolena. Chytl ji za ruce, které měla složené v klíně a složil do nich svoji tvář. Několikrát jí políbil dlaně a pak si položil hlavu do jejího klína.

„Chrisi," zašeptala jen a jemně ho pohladila po tváří a pročechrala mu vlasy.

„Ničím ti život od prvního okamžiku, co jsem tě poznal... Odpustíš mi vůbec?" šeptnul a podíval se jí do očí. Zračilo se mu v nich obrovská lítost.

„Už ti nemám co odpouštět... Dávno jsem ti odpustila," řekla tiše a pohladila Chrise po tváři. Čekala, že jí políbí, ale on jen zakroutil hlavou.

„Po zbytek života ti to nemohu vynahradit!"

„Chrisi... Nemusíš mi nic vynahrazovat. Jen mi odpověď na pár otázek a já pak navždy zmizím z tvého života," řekla rozhodně, ale nedokázala se mu podívat do očí. Při jejích slovech ji daleko silněji stiskl její ruce.