Ovládán ženou

Kapitola čtyřiadvacátá

Tuto kapitolu bych ráda věnovala Black-bloody-rose, která mi před pár dny psala v komentáři, že prvotně byla skeptická ohledně tohoto příběhu, ale pak se jí začal líbit a já bych ji tímto věnování ráda poděkovala, že příběhu Margaret Wilson dala šanci.

„Grace, panebože, jsi to ty?" vydala se k ní Margaret, celá nadšená, že se opět může setkat se sestrou. Úplně ignorovala ostatní lidi, chtěla ji obejmout, ale její sestra před ní ustoupila. Margaret se zarazila v pohybu.

„My se známe?" zeptala se velmi odměřeným hlasem, což Margaret úplně probralo.

Znenadání ji někdo chytl kolem pasu, otočila se na toho dotyčného a hleděla přímo do modrých očí Michaela.

„Miláčku, jsi přímo nádherná!" řekl mile a políbil ji na tvář. Margaret sklopila zrak, nevěřila mu, ale musela s ním hrát tuto hru. Neustoupila, ani se o to nepokusila, když je hladil po boku a jí to rozhodně nebylo příjemné.

„Směl bych tě představit našim hostům? Toto je má sestra Lauren. Lauren, toto je má Margaret," řekl vřele a ukázal na velmi roztomilou černovlásku, která ji naprosto vyvedla z míry, když jí vřele objala a políbila na tvář. Na tváři měla obrovský úsměv a její tvář vypadala přímo rozkošně, jak se kolem jejího obličeje točily vlásky jako malé spirálky.

„Margaret, ani nevíš, jak ráda tě poznávám! Konečně si Michael někoho našel! Neboj, budeme skvělé kamarádky!" vesele štěbetala a poté ji ještě jednou objala. Z Lauren vyřazovala nevinnost přímo na kilometr, byla tak miloučká, že bylo nemožné ji nemilovat.

Margaret ji propadla v ten okamžik, kdy se na ni pousmála, ale také ji došlo, že by té její dobroty mohla využít.

„Miláčku, toto je Steven Kennedy a jeho žena Grace, ale tu znáš, že? Stevene, Grace - toto je má Margaret," představil nás. Steven si ji dlouze prohlédl a pak ji podal ruku.

„Rád vás poznávám, Margaret... Mohl bych vědět, jak znáte moji ženu?" usmál se na ni Steven a potáhl z doutníku.

Margaret se podívala na Grace a nevěděla, jestli by mu to vůbec měla říct, vždyť ona se za ni evidentně stydí.

„Grace je má sestra," řekla tiše Margaret a i Michael měl na tváři překvapený výraz. Nevěděl to, nepátral po její rodině, ale tento vývoj událostí byl vskutku úsměvný.

„Nikdy jsi mi neřekla, že máš nevlastní sestru, miláčku," promluvil Steven k zamlklé Grace, která si víc k tělu přitáhla kašmírový šál a povýšeně se podívala na Margaret.

„Já nemám sestru!" vyřkla tuto větu plnou nenávisti s pohledem zapíchnutým v Margaret a otočila s úmyslem odejít pryč. Její manžel ji však zadržel.

„Nikam nepůjdeš, Grace," zavelel a ona překvapivě poslechla.

„Grace, nic jsem ti neudělala," statečně se ji postavila.

„A co takhle se přesunout do salónu na aperitiv a tam bychom to probrali?" navrhl Michael, který naprosto lačnil po informacích. Margaret pro něj byla víc a víc tajuplná. Byla pro něj výzvou, přišel si jako cestovatel, který objevuje novou zemi.

„Není co probírat," odporovala Grace, ale Steven ji chytl za loket a vedl ji do salónu.

Dlouho nebyla takto nervózní, její sestra se tolik změnila. Dělala dojem dokonalé dámy, byla velmi krásná, uměla se nalíčit a její manžel byl také velmi hezký člověk. Tvořili vskutku dokonalý pár.