Ovládán ženou

Kapitola třicátá - FINAL

Konec, je tu konec, vážení... Snad se vám bude líbit závěr Ovládán ženou, který je věnovaný všem, kteří si přáli happy end.

„Margaret, pojď už! Všichni čekají!" vběhla svatební koordinárka do místnosti určené pro nevěstu a s úděsem sledovala, jak si ta nejdůležitější osoba nalévá další šálek čaje, ještě není oblečená v šatech a evidentně si z toho nic nedělá.

„Emily, pojď sem," poprosila ji Margaret a napila se čaje. Zhluboka dýchala, protože jí nebylo dobře. Neví, proč přistoupila na tu svatbu v devátém měsíci. Přišla si jako obrovský, nafouklý balón, celá bolavá a oteklá a zrovna dnes se bude fotit na svatební fotografie.

„Ano?" přišla k ní blíž.

„Myslíte, že dělám dobře?"

Byla to velmi zvláštní otázka pro nevěstu, ale Emily věděla, že snad každá nevěsta má pokaždé nějaké pochyby.

„Samozřejmě, že ano! Pan Hundsberger na vás již čeká, celý natěšený s hosty!" povzbuzovala ji, ale Margaret jen zakroutila hlavou a podívala se ven z okna.

„Dnes se mám vdávat za muže, kterého chtěl mít za zeťě můj otec, ale když jsem jim poslala pozvánku, neodpověděla mi celá rodina. Přijde mi, že vše dělám špatně..." pobrekla.

„Margaret," oslovila ji a klekla si před ní, „jste nádherná žena, která si dnes bere skvělého muže, který vás miluje...," začala Emily, ale Margaret ji skočila do řeči.

„Prosím vás, ty kecy si nechte... Christopher je jeden z nejhorších mužů, jaké jsem v životě potkala!" zamručela, ale zvedla se postavila se doprostřed rozprostřených šatů, tak, aby jí je mohla Emily nandat.

Když ji obklopilo hedvábí a ona se podívala na tu bílou nádheru do zrcadla, zatajila dech. Obavy jakoby mávnutím proutku zmizely a ona se cítila připravená na vše. Zhluboka se nadechla a pohladila si zvedlé bříško, ve kterém se pohyboval ten malinkatý človíček.

Ozvalo se za klepání a Margaret se otočila ke dveřím čelem.

„Už pro mě posílá," pomyslela si šťastně Margaret a sáhla po kytici.

Když Emily otevřela dveře, nenakráčel dovnitř někdo z hostů, ale vešla nádherná žena, oblečená v červeném kostýmku, na hlavě měla nádherný širák ladící ke kostýmku a její nádherná, lehce opálená pleť a havraní vlasy ji dělaly téměř neodolatelnou. Její rudé rtíky se lehce špulily, když si ji prohlížela.

„Kdo jste?" vyhrkla bojovně a okamžitě od ní odstoupila. Nezdála se jí.

„Patrice Gleenworth, asi se musíte znát s mým mužem," prohlásila povýšeně, ale ani ji nepodala ruku k potřesu.

„Prosím? Nemáte být mrtvá?" vyhrkla.

Patrice se jen rozesmála a pomalu ji začala obcházet jako nějaký tygr a její podpatky vydávaly zvuk ba horší než vrčení takové šelmy.

„Rozhodně nejsem mrtvá...," zasmála se a pak se zastavila, podívala se jí do očí a usmála. „Přišla jsem vám pogratulovat k takovému úlovku jako je Christopher Hundsberger."

Margaret si oddechla.

„Slyšela jsem, že budete vychovávat vlastní sestru. To je od vás tak ušlechtilé!" řekla tajuplně a vzala do ruky brož, která byla položená u zrcadla.

„Cože?! Jaká sestra?" vyhrkla Margaret nechápavě.

Patrice se jejímu údivu jen zasmála.