Ovládán ženou

Kapitola čtvrtá

"Margie, hrozně ženete! Zpomalte! Nejde tu tolik lidí, můžeme si ještě trochu popovídat," vyzval ji a chytl ji za paži.

 

Margaret ztuhla na místě, neměla ráda, když se jí lidé bez varování dotýkali.

 

"Chápu, že se na mě zlobíte, chci se vám ještě jednou omluvit za to, co se událo v té restauraci." Konečně se na něj podívala. "Se ženou se rozvádím..."

 

Absolutně nechápala, proč ji toto oznámení vyvolalo úsměv na tváři... a bylo již pozdě na to, aby jej zamaskovala.

 

"Vy se mi smějete?" nechápavě na ni hleděl Christopher a Margaret nevěděla, co říct, opět. Nevěděla, jak z této svízelné situace vybruslit.

"Já se omlouvám, asociovalo mi to vzpomínku na něco zábavného a to mi vyvolalo úsměv na tváři. Rozvod je jinak velmi smutná zaležitost..." blábolila nesouvisle Margaret.

"Máte pravdu. Je lepší se smát nad rozvodem, než plakat. Já jsem tedy upřímně šťastný, že se rozvádím. Nebyl jsem v manželství moc šťastný."

Proč jí to říká?!! A proč jí to vyvolává hřejivý pocit u srdce?!

Opět se rozešli, ale tentokrát pomalejším krokem. Na ulici byl hluk, blikaly světla neonových cedulí, lidé chodili do nedalekých barů. Šli vedle sebe, nic neříkali...

Margaret se ho hrozně moc chtěla zeptat na spoustu věcí, ale její hrdost jí to zakazovala.

Margaret, no tak! Zeptej se ho! On se ptal taky na spoustu soukromých věcí! No tak, zeptej se ho, jestli má děti, kdo je jeho manželka. Neostýchej se... Přiznej si, že tě zajímá. Vždyť je to daleko větší fešák než býval na střední... a je galantní! promlouvalo k ní její horší já. Právě ta část její osobnosti, která ji přivedla do nějakého průšvihu.

Christopher asi vycítil, že se ho na něco chce zeptat, protože stále se pohledem vracel k ní.

"Proč se rozvádíte?" vylítlo z ní a hned po otázání se, začala litovat své otázky. Bylo to moc soukromé, ale ona to prostě chtěla vědět...

Né, Margaret, ať tě ani nenapadne k němu zase něco cítit!

 

"To je dlouhý příběh... Se svou ženou, Olívií, jsem se setkal na stření škole," vypravil ze sebe po chvíli, ale to Margaret přestala poslouchat.

On si vzal Olivií? To si snad dělá prd*l! Proč zrovna ji? Zrovna Olívii?

 

Margaret cítila tu starou bolest. Olivia byla krásná blondýnka, takový ten dokonalý typ, který byl na všech školách, má všude dveře otevřené a harém tvořený z nejhezších kluků v okolí a spoustu otroků z těch méně hezkých kluků.

Olívie byla harpyje, hnusná Medúza, která místo hadů měla na hlavě culík. Potom incidentu se jeden čas dala Margaret na woodoo a Olivia byla její oblíbená postavička na zapíchávání pletacích jehel. Olívia byla vždycky ta, co jí schválně, podle ní nedopatřením, zavřela ruce ve skřínce. Občas jí něčím polila šaty, nebo ji "nedopatřením" podkopla nohy. Až do konce střední byla Olivia Wilkinson její úhlavní nepřítelkyní, jejím strachem, její trýznitelkou.