Ovládán ženou

Kapitola sedmá

Drazí čtenáři, včera jsem vytvořila pro tento příběh trailer, budu ráda, když se podíváte a případně v komentářích mi sdělíte své připomínky. :)

Jeho rty se od těch jejích odpoutaly a putovaly přes její krk, kde se v krátkých intervalech přisávaly k její jemné kůži, k jejím touhou chvějícím se ňadrům...

"Zavzpomínáme na minulost, co ty na to, Wilsnová? Chceš ošukat zase na stole?"

Margaret po zádech přejel mráz a začala se bránit...

Bylo jí to však k ničemu. Její výkřik zadusil tvrdým polibkem, ještě více ji přidržel za ruce a zesílil tlak svého těla na ni. Byla uvězněná v polibku, který přinášel bolest i slast. Do očí jí proti její vůli vstoupily slzy, a i když párkrát zamrkala, několik slzek přeteklo přes víčko a kanuly ji po lících. Nemohla si je utřít, její ruce byly uvězněny v silných okovech tvořených teplými dlaněmi jejího trýznitele. Každá buňka v jejím těle chtěla protestovat proti Christopherovi.

Sebrala všechnu svoji sílu a pokusila se mu vytrhnout ze sevření, ale všechny její pokusy byly marné. Vsadila na poslední možnost. Doposud se nechtěla podvolit jeho tvrdému polibku, nyní však podvolila své rty. Christopher poznal změnu v jejím chování, dravěji se ponořil do polibku, ale ona neváhala a silně se mu zakousla do rtu.

V jedné nanosekundě se stalo tisíc věcí. Okamžitě se od ní odtrhl, v ústech pocítila železnou chuť a když se mu podívala do očí, které byly najednou tak zvláštně tmavé, nevšimla si, že jejím směrem míří jeho pravačka.

Místo ale aby ji udeřil do tváře, chytl ji za paži a surově ji otočil tak, že ležela na stole a špulila na něj svoje pozadí.

"Tys mě kousla, ty potvoro!" zavrčel a na zadku ji přistála první rána. Vyjekla, nebyla zvyklá, že ji někdo bije.

"Nech mě, okamžitě mě nech!" vyštěkla a začala se vzpírat, ale na zadku ji přistála další, silnější rána.

"Máme spolu nějaké nevyřešené účty, Wilsnová! A hlavně jsi mě nasrala, žes mi rovnou neřekla, kdo jsi! Myslela sis, že tě časem nepoznám? Tohle bych poznal, i kdybych byl slepý!" zavrčel ji u ucha a surově ji chytl za ňadro a promnul ho. Projevil se starý Christopher, ten Christopher, který ji tolik trápil. Za okamžik další rána přistála na její zadnici.

"Nesahej na mě, okamžitě mě pusť! Nemáš právo se mě dotýkat! Natož bít!" vykřikla a trhla rukou. To nečekal, pustil její ruku a ona sáhla po noži na dopisy a jala se jím bránit. Okamžitě ji pustil a odstoupil od ní, očima pozorujíc nůž v její ruce.

"Hou hou, neblbni!" uklidňoval ji se zdviženými dlaněmi Christopher. Margaret znovu začala přemýšlet - stála ve své kanceláři ve spodním prádle, za pár minut prožila snad milion pocitů od absolutního vzrušení po nenávist a teď se tu ohání nožem na dopisy. Zaplavil ji stud, cítila, jak se jí do lící hrne krev.

Změny jejího chování si všiml i Christopher, který toho okamžitě využil, skočil po ní, chytl její ruce, silně stiskl ruku, ve které držela nůž, který ji z ruky vypadl, a ani nestačila vykřiknout, když ji přitáhl k sobě.