Ovládán ženou

Kapitola pátá

"No to je snad špatný vtip, ne?" rozčílila se Margaret, když se ráno v trafice našla na třech titulních stranách bulvárních časopisů. Lomcoval s ní neskutečný vztek, který se stupňoval každým titulkem, který přečetla. Naštvaně vytáhla všechny časopisy, na kterých byla, a šla je zaplatit.

Muž v trafice bez sebemenšího zájmu jí časopisy prodal a ona celá nahněvaná kráčela k blízkému metru. Musela mít nasazený hrůzný výraz, protože několik lidí se za ní otočilo, což jí donutilo lehce zvolnit krok.

Margaret ale v sobě nemohla udržet ten vztek, co s ní lomcoval. Stále viděla před očima titulky typu: "Nová Hundsbergerova milenka! Co na to jeho žena?" nebo "Dal se Hříšný Chris na pokání s "jeptiškou"?" Štvalo jí, že ji spojují s ním! Velmi lpěla na své dobré pověsti, od té události na střední jí dalo moc práce si dobré renomé znovu vybudovat. I když nic neudělala, moc dobře věděla, že jak se jednou dobrá pověst ztratí, je téměř nemožné ji získat nazpět. A nyní své renomé opět ztratila, a ještě ke všemu, se stejným mužem!

Christopher Hundsberger byl její zhouba, byl kyselinou, která ji zevnitř sžírala a nejraději by ho rozmáčkla jako švába!

Rozhněvaně to mašírovala k vchodu do metra, když v tom pocítila tlak na nohu a cítila, jak se zem přibližuje k jejímu obličeji. Rozplácla se na chodníku, těsně před schody do metra. Časopisy jí někam odlétly, pocítila bolest v koleni a na malý okamžik nic neviděla a neslyšela.

Hluk velkoměsta utichl a jediné, co Margaret slyšela, byl tlukot jejího srdce. Někam jí spadly brýle, viděla jen rozmazané šmouhy a přišla si hrozně bezmocná, ale nechtěla propadat panice, proto tyto pocity zahnala a rozhodla se nějak zvednout.

"Děláš si srandu? Děláš si srandu? Zase jsi zakopla, Margaret? Ty jsi taková kráva!" nadávala sama sobě a ani jí nedošlo, že to vyřkla nahlas. Nevšimla si ani, že z davu vykročil starší muž v obleku.

Margaret upadla do rozpaků, cítila se trapně za tu scénu, co způsobila. Líce jí zaplavila krev, ale dál se pokoušela vstát. Šmátrala kolem sebe, jestli někde nenajde svoje brýle, které tolik potřebovala, ale místo nich našla něčí teplou dlaň, která silně uchopila tu její a pomáhala ji na nohy. 

"Nestalo se vám nic, slečno?" ozval se vedle ní nízko položený hlas. Pokoušela se pohledem najít toho dobrodince, co jí pomáhá, ale bez brýlí na něj nemohla zaostřit.

"Prosím vás, nevidíte někde moje brýle?" vydala ze sebe křehotavým hlasem. Tohle se jí ještě v životě nestalo.

"Moment, slečno, hned je vám nasadím," řekl cizinec a za chvíli ucítila, jak jí nasazuje brýle a Margaret v tom okamžiku konečně uviděla, ale po chvíli ji pocit eufórie ze znovu nabytého zraku přešel.

"Oh ne, jsou rozbité!" vykvikla Margaret a oči jí zakalily slzy. Absolutně nechápala, co se to s ní děje. Už dlouho neměla citové výlevy, její city, a i hormony, byly absolutně stabilní! A ještě se snad rozbrečí před tímto pánem, který ji pomáhal na nohy.

"Ukažte, slečno, pomohu vám vstát."

Podívala se na muže, který ji právě držel - velmi vysoký, ve vkusném a zjevně drahém obleku, s milou tváří a lehce prokvetlými stráněmi. Usmíval se na ni milýma očima, která byla plná pochopení. Chytnul ji za lokty a jako by nic nevážila ji zvednul. Ještě se sklonil a sebral rozletěné časopisy. Margaret křečovitě svírala kabelku a pak si od muže vzala časopisy a narvala je do kabelky, div je neroztrhala. Chtěla udělat, krok, ale pak se jí opět podlomila noha. Muž ji okamžitě chytil, aby znovu neupadla, a ona následně zjistila důvod své ztráty rovnováhy - zlomil se jí podpatek na botě.