Tetování

1. kapitola

Povzdechl jsem si a víc si k sobě přitáhl mikinu. Další rok je přede mnou. Další rok učení, stresu a práce. Protočil jsem očima, když mi začal vyzvánět mobil. Zastavil jsem se a vytáhl si ho z kapsy. Se zasmáním jsem zakroutil hlavou. Kdo jinej mi mohl volat než Kihyun? Ale proč video hovor? Přijal jsem hovor.

,,Ahoj, neboj se. Já vím, že ti mám držet místo vedle sebe." řekl jsem. Zadíval jsem se na sebe, jestli náhodou nemám někde pastu nebo tak něco.

,,Oooo. Ty mě znáš tak moc dobře. Děkuji. Uvidíme se na přednášce. Papa." vyhrkl s úsměvem Kihyun a vytípl hovor. Schoval jsem si mobil do kapsy a pokračoval v cestě. 

Po asi pěti minutách jsem seděl v místnosti, kde jsme měli mít přednášku. Na místo vedle sebe jsem položil svůj batoh, aby si tam pak mohl Kihyun sednout. 

,,Ahoj. Díky." vyhrkl Kihyun, když si sedl vedle mě a objal mě. S úsměvem jsem ho objal zpátky. S nadzvednutým obočím jsem se od něj odtáhl, když mě políbil na tvář. Kihyun se jen nevině usmál.

,,Tu pusu sis mohl odpustit. Doufám, že to nehodláš dělat každej den." zamumlal jsem a položil batoh na zem. Kihyun jen protočil očima a vytáhl si skripta.

,,Ty toho naděláš kvůli jedný puse. Vždyť jsme se spolu vyspali. Ta pusa je oproti tomu nic." řekl s úsměvem. Promnul jsem si oči. 

,,Ale to jsme oba byli opilí a já si k tomu vůbec nic nepamatuju, takže dělám jako že se nic nestalo. A do teď se za to stydím." řekl jsem. Cítil jsem se kvůli tomu blbě. Kihyun nad tím jen mávl rukou.

,,Vůbec to neřeš. Jak jsi řekl. Byli jsme opilí. Já si to teda pamatuju a v tu dobu jsem na tebe měl i tak trochu crush...takže mi to nevadilo." řekl Kihyun s úsměvem. Překvapeně jsem se na něj podíval. Můj kámoš se na mě nechápavě zamračil. 

,,Já ti to neřekl?" zeptal se. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou. 

,,No...tak jsem na tebe měl asi tak tři čtyři měsíce crush. To je ale tak dva roky zpátky. Ale! Teď by mě zajímalo, co Jooheon? Napsal jsi mu nebo se s ním začal bavit?" zeptal se zvědavě Kihyun. Povzdechl jsem si a zakroutil nesouhlasně hlavou.

,,A proč?" vyhrkl nechápavě. Pokrčil jsem rameny. 

,,Nepřijal mou žádost, tak...jsem mu nepsal." zamumlal jsem. Kihyun nesouhlasně mlaskl.

,,Nediv se, když tam máš fotku z třeťáku na střední. Teď vypadáš jinak. Musíš si změnit fotku. Uvidíš, jak rychle najednou tvou žádost přijme. Nebo já mám lepší nápad. O víkendu prý bude pařba. Jooheon tam určitě bude. Tak byste se tam mohli seznámit. A možná i něco víc." řekl nakonec s úsměvem. 

,,Tak to určitě. Vždyť víš, jak jsem byl nervózní jen z toho, že jsem mu poslal žádost o přátelství. Nedokázal bych to. A upřímně si myslím, že někoho má." zamumlal jsem.

,,Pochybuju. S nikým nedává fotky. A ani jsem ho s nikým neviděl." řekl Kihyun rozhodně. Založil jsem si ruce na hrudi.

,,To mi chceš jako říct, že tebe si přidal do přátel a ty jsi mi to neřekl?" zeptal jsem se. Kihyun pokrčil rameny. 

,,No jo no. Asi jsem zapomněl ti to říct. Ale nikdy jsem si s ním nepsal." vyhrkl hned Kihyun. Vydechl jsem vzduch z plic a opřel si hlavu o dlaň.

,,Tak vidíš. Já...prostě nemám šanci." řekl jsem tiše. Kihyun chtěl něco namítat, ale jeho pohled byl zaseknutý na osobě, která právě přišla.

,,Dobrý den. Jmenuji se Sohn Hyunwoo. Tento rok přednáším poprvé, tak snad vše zvládnu a bude vše v pořádku." řekl náš přednášející a odložil si věci na stůl. Podíval jsem se na Kihyuna. Podepřel si hlavu dlaní a nespouštěl z profesora oči. 

Po dvou hodinách jsem vyšel ze školy a čekal před ní na Kihyuna. Tak nějak jsem věděl, proč se ve škole zdržel.

,,No konečně." zamumlal jsem, když Kihyun přišel ke mně. Ten jen pokrčil rameny a s úsměvem se vydal pryč. Došel jsem ho.

,,Tak co ti tak dlouho trvalo?" zeptal jsem se. 

,,Jen jsem sledoval pana profesora, kam zamíří. Přeci jen musí mít nějaký "kabinet", kam si dává své věci." řekl a naznačil uvozovky. 

,,Čekal jsem, že jsi s ní hned začal mluvit." Kihyun jen záporně zakroutil hlavou.

,,Nechtěl jsem být vlezlý. Stačí, že ho začala otravovat nějaká holka. Z jeho hlasu bylo slyšet, že ho otravuje." Souhlasně jsem zamručel. Otevřel jsem dveře od baráku a nechal Kihyuna vejít. Vyšli jsme do prvního patra. Odemkl jsem svůj byt a vešel s Kihyunem dovnitř. Sundali jsme si boty a šli si sednout na gauč.

,,Doufám, že jsi vnímal, co nám říkal." řekl Kihyun a podíval se na mě. Nechápavě jsem zamrkal.

,,Jasně, že jo. Ty ne?" zeptal jsem se. Kihyun záporně zakroutil hlavou.

,,Ne. Celou dobu jsem si představoval, jak si to spolu rozdáváme na katedře. Tomu bych dovolil si se mnou dělat naprosto cokoli." řekl Kihyun.

,,Ale...dochází ti, že to je tvůj profesor?" zeptal jsem se a podíval se na něj. 

,,A to je nějakej problém?" zeptal se s úsměvem. Povzdechl jsem si a objal ho kolem ramen.

,,Hele...chápu, že se ti může líbit nebo tak, ale doufám, že to všechno neděláš jen proto, že stále myslíš na Hoseoka. A že se na něj takhle snažíš zapomenout." řekl jsem vážně. Kihyun se na mě podíval s kamennou tváří.

,,Nemluv o něm. Říkal mi, jak budeme spolu, jak mě miluje a jak si představuje naši budoucnost. A jak to dopadlo? Jednoho dne mi napsal, že se s rodiči odstěhoval pryč. Neřekl mi kam, jestli se vrátí, nic. Pak napsal ještě jednu, že bychom se měli rozejít. Je mi jasný, kam jsi tím mířil. Že bych si měl najít vážný vztah. Ale...já nechci, aby mi někdo zase takhle ublížil." zamumlal Kihyun a natáhl se pro skripta, čímž mi nejspíš chtěl naznačit, že se o tomhle tématu nechce bavit. Chápavě jsem přikývl.

,,Ale musíme dořešit toho Jooheona. Na tu párty půjdeš. Třeba postačí, když si tě Jooheon všimne a začne se s tebou bavit sám. A neboj. Když se napiješ, tak máš dost velké sebevědomí. Není tak vysoký, aby to bylo otravný, ale je tak vysoký, že se zvládneš bavit s Jooheonem." řekl Kihyun s úsměvem. Sedl jsem si do tureckého sedu a opřel se o opěradlo.

,,No tak fajn. Půjdu tam."