Tetování

17. kapitola

Changkyunův pohled

S úsměvem jsem si pročítal zprávy, které mi večer napsal Jooheon. V tu dobu jsem dávno spal, protože jsem brzy ráno musel jít na doučování. 

,,Jak sis mohl dovolit mi neodpovídat na zprávy?" zeptal se Jooheon, když přešel ulici. Schoval jsem si mobil do kapsy.

,,Víš, že v tomhle jsi podobný Kihyunovi? Taky nesnáší, když mu neodpovídám na zprávy." řekl jsem. Jooheon do mě lehce drknul ramenem.

,,Kihyunovi si klidně neodpovídej. To mi je celkem jedno, pokud pak nebude psát mně. Ale řekni mi, co jsi dělal, že jsi mi neodpověděl." zeptal se Jooheon. Moc dobře jsem věděl, že to naštvání a vážnost jen hraje.

,,Spal jsem." odpověděl jsem. Jooheon se na mě nechápavě podíval. Zastavil mě a stoupl si přede mě.

,,To mi chceš říct, že jsem tak nudnej, že jsi usnul?" vyhrkl. Mám to hrát s ním? Proč ne. S úsměvem jsem ho cvrnkl do nosu.

,,Možná." řekl jsem, obešel ho a pokračoval v cestě. Slyšel jsem za sebou jak Jooheon zalapal po dechu. Otočil jsem se na něj.

,,Tak dělej. Nechci přijít pozdě." popohnal jsem ho. Jooheon uraženě vystrčil dopředu bradu a rozešel se. Díky jeho chování jsem se rozesmál.

,,Aha! Tak zas tak nudnej asi nejsem, když jsem tě rozesmál." vyhrkl. Odkašlal jsem si a zadíval se na něj.

,,Promiň. Dělal jsem si srandu. Co můžu udělat pro to, abys mi odpustil?" zeptal jsem se se štěněčíma očima. Jooheon pokrčil rameny. Po chvilce prstem poklepal na svou tvář. Překvapeně jsem zamrkal. On chce...pusu na tvář? Tak...proč ne? Když ji chce. Jednou rukou jsem si ho k sobě přitáhl a políbil ho krátce na tvář.

Jooheon se na mě překvapeně podíval. Asi nečekal, že ho vážně políbím. Pousmál jsem se a vyrazil ke škole. Cítil jsem, jak mi červenají tváře. Možná jsem to neměl dělat. Třeba to myslel jen ze srandy.

,,Včera jsem šel spát brzo, protože jsem dneska ráno musel jít na doučování. Tak proto jsem ti neodpovídal." zamumlal jsem, abych přerušil to trapné ticho mezi námi.

,,Jo tak. Snad jsem tě těma zprávama nevzbudil." řekl Jooheon. Záporně jsem zavrtěl hlavou.

,,Máš dneska volno? Mohli bychom se zase podívat na nějaký film." navrhl Jooheon, když jsme vešli do školy. 

,,Klidně můžeme. A u mě nebo u tebe?" zeptal jsem se. 

,,Tak u mě? Minule jsme byli u tebe, tak můžeme ke mně."  odpověděl Jooheon. Souhlasně jsem přikývl. Společně jsme vešli do učebny.

,,Zatím." rozloučil jsem se s ním a šel si sednout. Překvapeně jsem se podíval na Kihyuna, který tu dneska byl dřív jak já. Je teda pravda, že jsem se po cestě kvůli Jooheonovi trochu zdržel...

,,Ahoj. Dneska jsi tu brzo." pozdravil jsem ho, když jsem si vedle něj sedl. Kihyun s úsměvem přikývl a natáhl se pro krátké obejmutí.

,,Já...musím ti říct, co se včera stalo. Přišel za mnou Hyunwoo, aby zjistil, jak na tom jsem. Jenže přišel správce, abych mu zaplatil za nájem. No...a Hyunwoo mi nabídl, že můžu bydlet u něj." vyhrkl Kihyun. Mluvil ale potichu, aby nás náhodou někdo neslyšel. Vyvalil jsem na něj oči.

,,Jako...ten Hyunwoo?" zeptal jsem se. Kihyun souhlasně přikývl.

,,Ale klidně můžeš jít bydlet ke mně, pokud se musíš nějak rychle vystěhovat. Nebo k babče. Fakt by byla ráda, kdyby jsi u ní byl." řekl jsem. Navrhoval jsem mu to i včera. Kihyun si skousl ret a zadíval se na stůl.

,,Když...já už bydlím u něj. Včera mi pomohl zabalit všechny moje věci a asi po hodině jsme jeli k němu. A dneska se mnou jel do školy, tak proto jsem tu dřív. A asi i víckrát budu." řekl. Vůbec jsem nevěděl, jak na to zareagovat. Kihyun bydlí s Hyunwooem, naším profesorem. A ještě k tomu s někým, koho se snažil sbalit. 

,,A...jak to mezi sebou vlastně máte?" zeptal jsem se pro ujištění. 

,,Nijak. Prostě u něj bydlím. Najdu si brigádu a budu mu platit nájem. Pokusím se najít co nejdřív něco svýho, abych ho neotravoval." odpověděl Kihyun vážně. Souhlasně jsem přikývl.

,,Ale kdyby něco, tak-"

,,Tak můžu jít k tobě nebo k babče. Já vím. Opakuješ se jako zaseknutá deska. Místo toho bys mi mohl říct, co Jooheon." řekl. Protočil jsem očima. 

,,Neprotáčej ty oči. Chci, aby si konečně s někým chodil. A Jooheon vypadá, že má zájem. Navíc na něj máš crush, který se nejspíš za tu dobu, co se spolu bavíte, prohloubil." řekl Kihyun. Pokrčil jsem rameny.

,,Dneska budeme u něj koukat na filmy." zamumlal jsem. Kihyun se na mě zvrhle usmál.

,,Ne! My se budeme koukat JEN na filmy. Nic víc." řekl jsem. Otočili jsme k právě příchozímu profesorovi.

,,To určitě." zašeptal Kihyun. Pokroutil jsem nad ním hlavou, ale dál jsem si ho nevšímal.

,,Tak si to sledování filmů užijte." rozloučil se se mnou Kihyun a zamířil si to k Hyunwooovi do kabinetu. Vyšel jsem ven, kde už na mě čekal Jooheon. Společně jsme se vydali k němu domů. Celou cestu jsme rozebírali, na co dneska podíváme. 

,,Ty se chceš vážně podívat na horor?" zeptal jsem se nejistě. Jednou mi vyprávěl, jak po hororu nemohl spát celou noc. 

,,Jo! Bude prča. Ve dvou se na horor kouká líp. To se tolik bát nebudu." vyhrkl Jooheon. Sundal jsem si brýle a schoval si je do kapsy.

,,No tak klidně." odsouhlasil jsem jeho nápad. Po asi čtvrt hodině jsme byli u Jooheona doma. Zatahoval jsem žaluzie, zatímco Jooheon hledal nějaký horor.

,,Mám udělat popcorn?" zeptal jsem se, když jsem si sedl vedle něj na gauč. 

,,Jestli chceš. Nebo tam jsou chipsy, tak si můžeš vybrat." zamumlal Jooheon, aniž by se na mě podíval. Souhlasně jsem přikývl. Došel jsem do kuchyně a podíval se do skříňky. Vybral jsem chipsy, protože popcorn jsme jedli nedávno u mě. 

,,Vybral si něco?" zeptal jsem se, když jsem si sedl vedle něj. Jooheon souhlasně zamručel a pustil film. Sundal jsem si mikinu a přehodil ji přes opěradlo gauče. Pytel chipsů jsem si položil do klína, aby na něj i Jooheon dosáhl. 

,,Jsi si jistý, že na to chceš koukat?" zeptal jsem se, když se na mě namáčkl, jak nejvíc jen mohl. Jooheon se na mě otočil.

,,A...co když jsem si k tobě sedl takhle schválně?" zeptal se. Pousmál jsem se, odložil chipsy na stůl a zadíval se mu do očí.

,,Já si ale myslím, že se bojíš, a proto ses na mě takhle namáčkl." řekl jsem s úsměvem. Jooheon mě najednou povalil na gauč a vyhoupl se nade mě. Překvapeně jsem zamrkal. 

,,Co blbneš?" zeptal jsem se se zasmáním. Jooheon chytil mé ruce a přišpendlil mi je vedle hlavy. S nechápavým výrazem jsem se mu zadíval do očí. Jooheon se ke mně pomalu začal přibližovat. Rozechvěle jsem se nadechl. Ucítil jsem jeho rty na těch svých. Vymanil jsem ruce z jeho sevření a položil mu je na krk, za který jsem si ho k sobě ještě víc přitáhl. Jooheon pohnul svými rty. Na nic jsem nečekal a prohloubil náš polibek.

Něžně jsme se líbali, dokud se z televize neozval hlasitý křik. Šokovaně jsme se od sebe odtáhli a zadívali se na televizi. Rozesmál jsem se, když mi došlo, že to byl jen film. Jooheon vydechl vzduch z plic a normálně si sedl.

,,To bylo hrozný. Málem jsem dostal infarkt." vyhrkl a stopl film. Také jsem si sedl. Opřel jsem se o opěradlo a zadíval se na něj.

,,Tím chceš říct, že neumím líbat?" zeptal jsem se provokativně. Jooheon se s nechápavým výrazem na mě otočil.

,,Co? Samozřejmě, že ne. Myslel jsem ten výkřik." řekl Jooheon. Souhlasně jsem přikývl. Snažil jsem se neusmívat.

,,Snad si nemyslíš, že...bych takhle mluvil o našem líbání. Moc se mi to líbilo." zamumlal, když se ke mně naklonil. Už jsem nedokázal svůj smích skrývat. S úsměvem jsem ho políbil na rty.

,,Samozřejmě, že si to nemyslím." zamumlal jsem mu do rtů.