Tetování

16. kapitola

Kihyunův pohled

,,Kdyby se něco dělo, cokoli, kdykoli, tak mi zavolej. Klidně o půlnoci, ve dvě ráno, prostě kdykoli. A nemusíš se bát požádat o pomoc. Rád ti pomůžu jak jen budu moct." řekl Changkyun mezi dveřmi. Souhlasně jsem přikývl.

,,Pokud se bude něco dít, tak ti dám vědět." řekl jsem s lehkým úsměvem. Kyun se spokojeně usmál, zamával mi a vydal se domů. Úlevně jsem vydechl a zavřel dveře. Nechtěl mě dneska nechat samotného. Snažil se mě přesvědčit, abych šel spát k němu. Jenže...potřeboval jsem si všechno srovnat v hlavě.

Já si ho snad nezasloužím. Celou dobu jsem mu lhal a on mi na to nic neřekne a ještě k tomu mi chce pomáhat. Je...fakt úžasný. To on se chová jako moje rodina. Podporuje mě, má mě rád takového, jaký jsem, a taky se o mě stará. Rychle jsem zahnal slzy mrkáním, když se mi vlily do očí. Došel jsem do ložnice a lehl si na postel. Cítil jsem, jak mi začaly padat víčka. Nejspíš bych usnul, kdyby se nerozezněl bytem zvonek. Zvedl jsem se a vydal se otevřít. Překvapeně jsem pootevřel ústa, když jsem spatřil Hyunwooa.

,,Můžu dál?" zeptal se. Zadíval jsem se na zem a po chvilce souhlasně přikývl. Odešel jsem ode dveří a nechal ho vejít dovnitř. Počkal jsem, až se zuje a sundá si kabát, abych ho doprovodil do obýváku.

,,Co se ti stalo? On za tebou přišel ten chlap?" zeptal se, když si sedl na gauč. Posadil jsem se do tureckého sedu do svého křesla.

,,Šel jsem do lékárny a potkal ho." odpověděl jsem. Hyunwoo si povzdechl a zadíval se na můj roztržený ret.

,,Proč...jste přišel?" zeptal jsem se. Pan Sohn se na mě nechápavě podíval.

,,Včera jsi na tom nebyl úplně dobře. Chtěl jsem si ověřit, jak ti je. A taky se zeptat na ta zranění." odpověděl. Chápavě jsem přikývl.

,,A...nemusíš mi teď vykat. Nebo aspoň mimo školu." zamumlal. Zandal jsem si pramen vlasů za ucho a s lehce červenými tvářemi přikývl. Hyunwoo chtěl něco říct, ale vyrušil ho zvonek. Nechápavě jsem se podíval ke dveřím. Zvedl jsem se a došel otevřít. Nervózně jsem polkl, když jsem uviděl správce.

,,Ahoj, Kihyunie, nerad tě ruším, ale nepřišel mi ještě od tebe nájem. Můžu na chvilku? Jen do předsíně, abychom to spolu neřešili takhle na chodbě." řekl muž s lehkým úsměvem. S povzdechem jsem se zadíval na zem a pustil ho dovnitř.

,,Omlouvám se, ale...nemám na nájem peníze. Mohl...bych to zaplatit příští měsíc?" zeptal jsem se. Správce mě chytil prsty za bradu a donutil mě se mu podívat do očí.

,,Kihyunie, nezvládáš zaplatit jeden nájem a myslíš si, že dokážeš příště zaplatit dva?" zeptal se, když se jeho dlaň přemístila k mé tváři. Poraženecky jsem vydechl vzduch z plic. Má pravdu. Jak bych zvládl vydělat tolik peněz. Na jeho tváři se objevil spokojený úsměv. Přistoupil ke mně o krok blíž. Svou rukou mi přejel přes krk, hruď a bok k mému pozadí, které začal různě hladit a mnout. Semkl jsem rty, abych něco nenamítl.

,,Tak kolem osmý za mnou přijď a vyřešíme to spolu." řekl. Nijak jsem na to nereagoval.

,,Ale...mohl bys přijít v těch upnutých černých džínách. Moc ti sluší." zamumlal. Jeho ruka stále neopustila mé pozadí. Odkašlal jsem si a odstoupil od něj o krok, aby mě přestal ošahávat.

,,Stejně si to oblečení budu muset hned sundat." zamumlal jsem. Správce nechápavě zamrkal.

,,Budeš muset? Ty nic nemusíš, Kihyunie. Ale přeci ani jeden nechceme, aby ses musel odsud vystěhovat." řekl správce, načež se slizce usmál.

,,Takže v osm tě budu čekat. Zatím pa." rozloučil se, otevřel si dveře a odešel pryč. Zavřel jsem za ním dveře a opřel se o ně. Proč? Nepřítomně jsem se zadíval na věšák, který byl naproti mě. Proč mi to ten chlap dělá? Vždyť musel poznat, že se mi to nikdy nelíbilo a že se k tomu nutím. Že jen ležím, snažím se zadržovat slzy a čekám, až skončí. Jak si to může užít?

,,Kihyune?" zeptal se Hyunwoo. Natočil jsem na něj hlavu a zadíval se mu do očí. Byla v nich vidět starost, lítost, ale i vztek.

,,Nechci tě vyhazovat, ale...budu se muset připravit. Za hodinu je osm." řekl jsem. Hyunwoo se nevěřícně podíval na dveře. 

,,Ty tam hodláš vážně jít?! Vždyť ti vyhrožoval a...mohl by být klidně tvůj otec! Možná i děda!" vyhrkl. Ten vztek nejspíš nepatřil mně, ale tomu chlapovi. Pokrčil jsem rameny.

,,Slyšel jsi. Pokud nechci přijít o bydlení, tak...musím." zamumlal jsem. Hyunwoo zakroutil záporně hlavou.

,,Nenechám tě tam jít. Kolik musíš zaplatit?" zeptal se. Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy.

,,Nechci si od tebe půjčovat peníze." řekl jsem. Hyunwoo došel ke mně, chytil mě za ramena a zadíval se mi do očí.

,,Já tě tady nenechám. Neodejdu a nenechám tě napospas tomu hajzlovi. Když nechceš peníze, tak se nastěhuješ ke mně." řekl vážně. Překvapeně jsem zamrkal.

,,To-to po tobě nemůžu chtít." zamumlal jsem. 

,,Mám v domě volný pokoj a jsem tady autem. Klidně můžeme tvé věci hned odvést ke mně. Ten nábytek je tvůj nebo tu byl?" zeptal se. 

,,Nábytek tu byl." Hyunwoo souhlasně přikývl, pustil mě a odešel do obýváku. Promnul jsem si obličej a snažil se všechno pobrat. Můj profesor chce, abych se k němu nastěhoval. Abych...nemusel spát se správcem. Už bych to nemusel nikdy dělat. Rozešel jsem se do obýváku, kde Hyunwoo zatím našel všechny mé věci do školy a dával mi je do batohu.

,,To myslíš vážně? Že bych mohl u tebe bydlet?" zeptal jsem se nevěřícně. Hyunwoo souhlasně zamručel. Zajel jsem si prsty do vlasů. Já odtud vypadnu a budu mít od něj klid! Usmál jsem se a setřel si slzy. Došel jsem k profesorovi a objal ho.

,,Moc ti děkuju." vyhrkl jsem. Hyunwoo mi objetí oplatil, ale po chvilce se odtáhl. Zvedl jsem se a došel do ložnice, abych si sbalil všechno oblečení.

Po necelé hodině jsem měl sbalené všechny své věci. Procházel jsem prázdným bytem. Ne že by se toho tady nějak moc změnilo. Moc věcí jsem tu neměl. Vyšel jsem z bytu a zamkl ho.

,,Půjdu za ním s tebou. Kdyby měl náhodou nějaký problém." řekl Hyunwoo. Souhlasně jsem přikývl. V přízemí jsem zaťukal na správcovi dveře. Skoro okamžitě mi otevřel. Úsměv mu zmizel z tváře, když si všiml, že jsem nepřišel sám.

,,Já...přinesl jsem vám klíče od bytu. Už dneska se stěhuju pryč." řekl jsem a podal mu klíče. Správce se na mě zamračeně podíval.

,,To jako myslíš vážně? Prostě se během hodiny sbalíš a vypadneš?" vyhrkl. Hyunwoo mě povzbudivě chytil za rameno.

,,Řekl jste mu, že pokud nezaplatí, tak že ho vyhodíte. Tak on odchází sám. Vyjde to nastejno." řekl Hyunwoo vážně. Správce mi vytrhl klíče z ruky a zabouchl mi dveře před nosem. Hyunwoo mě vyvedl z domu a zavedl mě k jeho autu. Nastoupil jsem a připoutal se. Úlevně jsem vydechl. Konečně konec. Už se nemusím ničeho bát.