Tetování

15. kapitola

Changkyunův pohled

S úsměvem jsem si sedl na své místo v první řadě. Vyndal jsem si všechny potřebné věci a opřel se o opěradlo židle. Tiše jsem pozdravil Minhyuka, když si sedl vedle mě.

,,Ahoj. Já...mám takovej dotaz. Všiml jsem si, že ses začal bavit s Jooheonem, tak mě napadlo, jestli náhodou neznáš jeho kámoše. Párkrát tu za Jooheonem byl." zeptal se Minhyuk.

,,Čirou náhodou to vím. Proč?" zeptal jsem se. Minhyuk pokrčil rameny.

,,Vypadal docela fajn." vysvětlil. Se vševědoucím úsměvem jsem si vytáhl mobil z kapsy. Minhyuk se ke mně hned naklonil. Vyhledal jsem Jooheona a podíval se do jeho přátel. Věděl jsem, že se jmenuje Hyungwon, ale mohl mít nějakou přezdívku.

,,Tady. Chae Hyungwon." řekl jsem a rozklikl jeho profil. Minhyuk si ho hned vyhledal.

,,Děkuji." zamumlal s úsměvem a kousek si ode mě odsedl. Nadšeně jsem se otočil, když jsem zaregistroval, že si vedle mě Kihyun sedl. Úsměv mi z tváře ale okamžitě zmizel, když jsem si všiml, v jakém je stavu. Měl zavázané zápěstí, roztrhlý ret a monokl, který se pokusil zamaskovat.

,,Co se ti stalo?" zeptal jsem se starostlivě a sedl si k němu blíž. Kihyun jen nad tím mávl rukou.

,,Šel jsem večer domů a...nějakej opilej chlap mi dvakrát vrazil. Nejspíš si mě s někým spletl." řekl Kihyun, aniž by se na mě podíval. Poznal jsem, že mi lže. Ale kdybych do něj začal rýt, tak by mi tuplem nic neřekl a ještě bych ho k tomu naštval. Povzdechl jsem si a jemně ho chytil za ruku.

,,A co ta ruka? Zašel sis k doktorovi?" zeptal jsem se. Kihyun záporně zakroutil hlavou.

,,Ale je podle mě v pohodě. Jen trochu bolí." zamumlal. S nadzvednutým obočím jsem se mu zadíval do očí. Kihyun uhnul pohledem a nervózně polkl.

,,Půjdeme...dneska ke mně? Potřeboval bych ti něco říct." Překvapeně jsem zamrkal. Proč vypadá tak...nervózně a vyděšeně?

,,Můžeme. Děje se něco? Dneska se chováš vážně divně." zamumlal jsem. Kihyun se přerývaně nadechl.

,,O...o tom s tebou právě chci mluvit. Není to pro mě moc lehký." řekl. Vydechl jsem vzduch z plic. Tak jestli to donutilo Kihyuna se chovat takhle, tak to musí být hodně vážný.

,,Dobře. Doufám, že mi nehodláš říct, že za týden umřeš nebo že máš sebevražedný sklony." řekl jsem nervózně. Kihyun se pousmál a zakroutil nesouhlasně hlavou. Úlevně jsem vydechl, ale i tak jsem měl strach. Co mi chce tak důležitýho říct?

Svou pozornost jsme upnuli na přicházejícího profesora. Hyunwoo překvapeně zíral na Kihyuna, který jen sklopil hlavu. Nechápavě jsem se pozoroval. Co to má sakra znamenat?

,,Promiň, ale dneska jsem se už domluvil s Kihyunem. Chce si promluvit o něčem důležitým a jsem z toho nervní celou přednášku. V takové stavu jsem ho snad nikdy ještě neviděl." řekl jsem Jooheonovi. Ten jen chápavě přikývl.

,,V pohodě. Dneska vypadal fakt hrozně. A filmy nikam neutečou." Souhlasně jsem přikývl. Rozloučili jsme se spolu a já se rychlou chůzí vydal za Kihyunem, který šel napřed. Po chvilce jsem ho dohnal. Celou cestu mezi námi vládlo nepříjemné ticho. Vešli jsme do domu a došli k jeho bytu.

Už svlečený jsem si sedl na gauč a podíval se na Kihyuna, který si sedl do svého oblíbeného křesla.

,,Co se děje, Ki?" zeptal jsem se starostlivě. Kihyun se zhluboka nadechl.

,,Já...těžce se mi o tom mluví, ale zasloužíš si, abych ti o tom řekl. A...abych ti už nemusel lhát." zamumlal. Překvapeně jsem zamrkal. Aby mi nemusel lhát?

,,Prostě...víš, jak jsem ti řekl o Wonhoovi? Tak...to není úplně pravda. On se sice odstěhoval, ale...nikdy jsme spolu nechodili. Doteď jsem vlastně s nikým nechodil, kromě našeho hraného vztahu." řekl Kihyun, zatímco se díval na zem. 

,,Tak proč jsi mi to řekl?" zeptal jsem se nechápavě. Kihyun si setřel slzu, která se mu rozkutálela po tváři.¨

,,Protože...protože jsem potřeboval nějakou záminku, proč odcházím z pařeb vždycky s někým jiným." Nechápavě jsem se zamračil. Vůbec jsem nechápal, kam tím míří.

,,Měl jsem a mám problémy s penězi. Nájem má dost vysoký, energie, pak skripta taky dost stojí a...a já na to neměl peníze. Hlavně ze začátku. Tak...jsem musel...začít spát cizími chlapy za peníze. Začalo to, když mě rodiče vyhodili z domu. Musel...musel jsem se nějak uživit a...nějak zaplatit nájem. Chtěl jsem s tím skončit, ale...včera za mnou přišel jeden chlap do školy. Vůbec ho nezajímalo, že jsem mu napsal, že se vším končím. Dotáhl mě do jedný učebny a chtěl se se mnou vyspat, ale přišel tam Hyunwoo. Vyhnal ho a...chtěl to vysvětlit. Pak mě dovedl domů. Jenže jsem musel zajít do lékárny pro obvaz na tu ruku, tak jsem šel ven a cestou domů jsem  potkal toho chlapa. Několikrát mi vrazil a řekl mi, že takhle se k němu chovat nebudu. A že skončím, až řekne on." dokončil Kihyun. Ani jednou se na mě nepodíval. Zíral jsem na něj s pootevřenou pusou.

,,Je ti ze mě špatně, viď? Mně ze mě taky. Jsem jen prolhaná hnusná štětka." zamumlal Kihyun a schoval si obličej do dlaní. Zvedl jsem se, došel k němu a dřepl si před něj. Vtáhl jsem si ho k sobě dolů do pevného objetí.

,,To není vůbec pravda. Jsi jedna z těch nejdůležitějších osob v mém životě. Máš to v životě moc těžký a musíš se s tím nějak vypořádat. Ale já ti pomůžu. Můžeš bydlet u mě nebo u babči. Ta by z toho byla nadšená, kdyby mohla každý den někomu vařit. Má tě moc ráda. Určitě najdeme nějaký způsob, jak tě z toho dostat. Hlavně mi vždycky říkej, když se něco děje. Mohl jsem ti už dávno pomoct." zamumlal jsem mu do vlasů, zatímco jsem ho hladil po zádech. 

,,Děku-ju." zamumlal mi do hrudi, aniž by se ode mě odtáhl. Proč mi to neřekl dřív? Mohl jsem mu pomoct. Mohl jsem mu dát nějaký peníze nebo se mohl ke mně nastěhovat. Nebo cokoliv. Nedokázal jsem si to představit. Ještě mu nebylo dvacet a...musel dělat takové věci, aby mohl někde bydlet a měl co jíst. 

,,Neříkej-to, prosím, nikomu." zamumlal. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Neboj se. To bych nikdy neudělal." ujistil jsem ho. Kihyun souhlasně přikývl a víc se ke mně přitulil. Položil jsem si hlavu na tu jeho a začal se s ním kolébat. Doufal jsem, že ho to trochu uklidní.