Tetování

25. kapitola (konec)

Otevřel jsem dveře do kavárny. Vypadalo to tu velmi útulně. A není to ani nějak moc daleko od školy. Usmál jsem se na Kihyuna, který zrovna stál za pultem. Sedl jsem si k jednomu stolku a sundal si bundu. 

,,Ahoj." pozdravil mě Kihyun, když si sedl na židli naproti mně. 

,,Je to tu pěkný. A ani tu není moc lidí." řek jsem, když jsem se porozhlédl. Kihyun souhlasně přikývl.

,,Pak odpoledne tu je víc lidí, ale takhle dopoledne to je fajn. Co si dáš?" zeptal se. Pokrčil jsem rameny.

,,Nevím. Asi...latté a nějaký kousek koláče. Nesnídal jsem." zamumlal jsem. 

,,Dobře. Za chvilku s tím přijdu." řekl, zvedl se a odešel za pult. Musím mu pak říct, že Jooheon ví o jeho vztahu. Snad mě za to nezabije. 

,,Tady to je. Snad ti to bude chutnat. Lidé si ten koláč vychvalují. Jen se půjdu ještě podívat, jestli někdo něco nepotřebuje." řekl Kihyun a zase odběhl. S úsměvem jsem ho sledoval. Vypadal, že ho ta práce i baví. 

,,Promiň. Občas budu muset takhle odběhnout." omluvil se, když si sedl. 

,,V pohodě." řekl jsem a olízl lžičku. Kihyun si mě začal prohlížet zkoumavým pohledem. Radši jsem se zadíval na talířek s koláčem.

,,Co se děje? Poznám na tobě, že mi chceš něco říct." řekl s úsměvem. Povzdechl jsem si a zadíval se na něj.

,,Hlavně tu nekřič a nazabíjej mě. Já...jsem řekl Jooheonovi o tvém vztahu. Ale slíbil mi, že to nikomu neřekne. Chtěl vědět, proč jsme se oficiálně nerozešli. Že ho přestává bavit se schovávat a tajit náš vztah." řekl jsem. Kihyun na mě koukal s pootevřenou pusou. Po chvilce se ale chápavě pousmál.

,,Já se mu ani nedivím. Je otrava, když musíš svůj vztah tajit. Vymažu ty fotky z Instagramu. Každýmu pak dojde, že jsme se rozešli. Nechci aby jste se vy dva trápili." řekl Kihyun. 

,,Ty se na mě nezlobíš?" zeptal jsem se překvapeně. Kihyun záporně zakroutil hlavou, zatímco dělal něco na mobilu. 

,,Vím, jak se Jooheon cítí. Ale já s tím nemůžu nic udělat. U vás něco udělat můžu." zamumlal. Zvedl jsem se, došel k němu a pevně ho objal.

,,Jsi úžasný, víš o tom?" zeptal jsem se. Kihyun se tomu zasmál a odložil mobil.

,,Teď to už nezachráníš. Vymazal jsem fotky. To byl definitivní konec. Měl sis to uvědomit dřív." řekl Kihyun. Se smíchem jsem se od něj odtáhl a sedl si na své místo. Kihyun se opřel lokty o stůl a nadzvedl obočí.

,,Tak jaká byla noc? Doufám, že si na ni Jooheon pamatuje." Olízl jsem si ze rtů pěnu a s úsměvem se mu zadíval do očí.

,,Určitě byla lepší než ta tvoje." zamumlal jsem. 

,,Tak to pochybuju." řekl s nadzvednutým koutkem.

,,Tak teď bude přednáška a pak už půjdu domů!" vyhrkl Kihyun nadšeně. 

,,Nezapomínej, že se musíš ještě učit." řekl jsem, když jsem si schoval ruce do kapes. 

,,To já vím, ale to se budu učit v objetí svého přítele, který mi někdy pomáhá. Ale musím uznat, že mou pozornost vždycky upoutá něco jinýho." zamumlal. Zastavil jsem se a zadíval se na něj.

,,Jak ti pomáhá?" zeptal jsem se zvědavě. 

,,Neboj se. To by mě nenapadlo. Spíš bych to nazval jako...soukromé hodiny. Znovu mi to vysvětlí nebo mě opraví, když to řeknu špatně. A když všechno řeknu dobře, tak dostávám odměny." řekl a skousl si ret.

,,Copak? Dostáváš piškůtky?" zeptal jsem se provokativně. Kihyun se nad mou otázkou zašklebil.

,,Hahaha. Velmi vtipné." řekl a rozešel se zase ke škole. Rozesmál jsem se a doběhl ho.

,,Už ho vidím, jak tam šustí s tím sáčkem piškotů a nedá ti, dokud neřekneš správnou odpověď." řekl jsem. To už i Kihyuna rozesmálo. 

,,Ale ale? Co vás tak rozesmálo?" zeptal se Jooheon, když k nám došel. Překvapeně jsem koukal, když mu to Kihyun začal vysvětlovat.

,, ...a opovaž se o tom někde říct. O všem vím. A klidně si už Changkyuna můžeš olizovat i ve škole. Vymazal jsem fotky z Instagramu, čímž jsme se automaticky oficiálně rozešli. Ale musíte mi dát trochu prostoru. Přeci jen je to docela nedávno, co jsme se rozešli." zamumlal Kihyun a setřel si imaginární slzu. 

,,Neboj se. Pár minut na zvyknutí ti dám." řekl Jooheon. S úsměvem jsem nad tím pokroutil hlavou.

,,A budeš se k němu chovat slušně. Jinak si tě najdu a vyřídím si to s tebou." vyhrkl Kihyun vážně. Jooheon souhlasně přikývl a objal mě kolem pasu.

,,Nikdy bych mu nic neudělal. Nebo aspoň vědomě." zamumlal. Nad tou poslední větou jsme se všichni zasmáli. Společně jsme vešli do učebny. S Kihyunem jsme se zastavili u první řady. Otočil jsem se na Jooheona a chtěl se s ním rozloučit, ale on mě předběhl. Přitáhl si mě za pas k sobě a políbil mě. S mlasknutím se ode mě odtáhl.

,,Zatím." zamumlal a vydal se ke svému místu.

,,To nebylo pár minut!" vyhrkl se zasmáním Kihyun, který si už stihl sednout. Pokrčil jsem nad tím rameny a sedl si. Než jsem si začal připravovat věci, tak jsem se rozhlédl po třídě. Několik lidí se na mě nebo na Jooheona stále dívalo.

,,Takže...vy jste spolu vážně už nechodili?" zeptal se tiše Minhyuk. Se zasmáním jsem zakroutil záporně hlavou. Minhyuk si povzdechl a schoval si obličej do dlaní.

,,Já se tak omlouvám. Ale když jsem tě jednou viděl se líbat s Kihyunem a po dost krátké době zase s Jooheonem, tak-"

,,To je v pohodě. Chápu to. A...je hezký, že jsi chtěl Kihyuna bránit." řekl jsem. Minhyuk překvapeně zamrkal.

,,Ty se fakt nezlobíš? To je skvělý!" vyhrkl. Kihyun chtěl ještě něco dodat, ale přišel do učebny Hyunwoo. Všiml jsem si, jak Kihyunovi najednou lehce zčervenaly tváře a jak se sladce usmál. Tenhle úsměv na něm dokázal vykouzlit jen Hyunwoo. Když jsem se na něj podíval, tak se chvilkama díval do svých výukových materiálů, ale aspoň na pár vteřin se musel podívat na Kihyuna. Někdy se jim povedlo se na sebe podívat ve stejnou dobu. Na Hyunwooovi nebylo nic moc poznat, ale Kihyun se hned zadíval se skousnutým rtem do skript.

Olízl jsem si rty a otočil se. Můj pohled se střetl s tím Jooheonovým. Pousmál jsem se a otočil se zpátky, protože mě Kihyun jemně kopnul. Nechápavě jsem se na něj podíval. Jen kývnul hlavou ke katedře. Hyunwoo na mě totiž koukal s nadzvednutým obočím. Tiše jsem se omluvil a začal dávat pozor. 

Má snaha mi ale byla k ničemu, protože mou pozornost upoutalo mé tetování na zápěstí. Vlastně díky němu Jooheon zjistil, že tu noc byl se mnou. Přišel by na to, i kdybych žádné tetování neměl? Možná by mu to nakonec řekl Kihyun. 

Moc dobře si pamatuju, jak mi rodiče vynadali, když jsem si ho nechal udělat. Že tetování jsou úplně k ničemu. Vůbec se jim nelíbilo. Mně se ale líbilo. A teď se mi líbí mnohem víc.