Tetování

18. kapitola

Kihyunův pohled

Spokojeně jsem vycházel z kavárny. Pracoval jsem tu dva týdny a moc jsem si to tu užíval. Kolegové jsou fajn a když mám náhodou nějaký problém, tak mi pomáhají. A je to tady i docela dobře placený. Mám v plánu Hyunwooovi dát nějaké peníze za to, že u něj můžu bydlet. Moc mi pomohl. 

Těším se, až mu povím o dnešní směně. Přišla k nám rodinka s malou holčičkou v kočárku. Mohl jí být tak rok rok a půl. Celou dobu se na mě dívala, protože byla otočená přímo na mě. Několikrát se na mě i usmála nebo mi zamávala. Když ji na chvilku vyndali z kočárku, tak za mnou přiběhla a objala mě kolem nohy. Musel jsem ji odnést k jejím rodičům, protože se ode mě nechtěla hnout.

Došel jsem na zastávku a podíval se, kdy mi jede autobus domů. Můžu tomu vlastně říkat domov? Jen...u něj bydlím. Je to vlastně cizí člověk. Jen spolu bydlíme. Navíc to je můj profesor. Neměl bych u něj bydlet. Ani si s ním tykat. A už vůbec bych k němu neměl chovat ty city, které k němu chovám. Ze začátku se mi líbil, což...bylo pochopitelné. Je to fakt sakra sexy chlap. Ale...to se mi jen líbil. Jenže...jak jsem ho začal poznávat...když jsem za ním chodil kvůli svým otázkám... Choval se ke mně opravdu mile. Takhle se ke mně choval snad jen Changkyun a jeho babička. A pak, jak mě zachránil před těmi chlapy...něco se ve mně zlomilo. Už to pro mě není jen sexy profesor, ale někdo, na kom mi záleží. Na kom mi hodně záleží. A...kterému možná i trochu záleží na mně.

Několikrát jsem musel zamrkat, abych se probral ze svého přemýšlení. Autobus mi jede za minutu. To jsem tu stál tak dlouho? Odkašlal jsem si a rozhlédl se kolem sebe. Nějaká paní na mě divně koukala. Pousmál jsem se a otočil se. No tak jsem tam stál pět minut, no. Jen jsem přemýšlel a přestal vnímat. 

Nastoupil jsem do autobusu, který zrovna přijel. Povzdechl jsem si, když jsem zjistil, že autobus je plný. Chytil jsem se tyče. Radši jsem nijak nekomentoval, že by se někteří mohli posunout do zadní části autobusu nebo to, že někteří by si mohli poposednout k okýnku, a tím by uvolnili místo k uličce. Zatnul jsem svaly na ruce, když řidič z nějakého důvodu prudčeji zabrzdil. Bohužel nějaká holka přede mnou se neudržela a sletěla přímo na mě. Naštěstí jsem se zvládl udržet.

,,Omlouvám se." zamumlala, když se ode mě odtáhla, a znovu se chytila tyče. 

,,To nic." řekl jsem. Dál bych si jí nevšímal, ale ona na mě začala zase mluvit.

,,V takhle přeplněném autobuse to je peklo. Kdyby se aspoň někteří přesunuli dozadu." Souhlasně jsem přikývl.

,,No jo no. Ale někteří vystoupí na další zastávce a bude to lepší." zamumlal jsem. Dívka si zandala pramen vlasů za ucho. 

,,Chaeyoung." představila se a natáhla ke mně ruku. Překvapeně jsem na ni zamrkal. Mám se jí taky představit? Asi jo. Stejně ji už možná nikdy neuvidím. Chytil jsem se druhou rukou tyče, abych si s ní mohl potřást rukou.

,,Kihyun." představil jsem se. Autobus zastavil na zastávce, kde vystoupilo docela dost lidí. S Chaeyoung jsme se přemístili do zadní části autobusu.

,,Kolik ti je?" zeptala se. 

,,Bude mi dvacet dva." odpověděl jsem. Doufal jsem, že brzy vystoupí z autobusu. Nebo že řidič pojede rychle a vystoupím z toho autobusu já.

,,Jsme skoro stejně staří. Mně je jednadvacet. Chodíš na vysokou?" Pokračovala v otázkách. Asi si úplně nevšimla, že mi je to její vyptávání nepříjemné.

,,Jo, chodím." zamumlal jsem. 

,,Já taky! Studuji na..." Přestal jsem ji vnímat, když začal popisovat svůj obor. Opravdu mě to nezajímalo. Hned jsem zase začal myslet na Hyunwooa. Myslí...na mě taky tak často jako já na něj? Ne. Určitě ne. Je můj profesor, který se smiloval nad svým studentem. Proč by na mě měl myslet?

Odkašlal jsem si, aby Chaeyoung přestala mluvit. Autobus už byl skoro na zastávce, kde jsem vystupoval.

,,Tak já už vystupuju. Rád jsem tě poznal. A-" Chtěl jsem se s ní rozloučit, ale přerušila mě.

,,Vážně? Já taky vystupuju. To je náhoda." vyhrkla nadšeně. Donutil jsem se k úsměvu. Ne! Jestli hledáš někoho, s kým chceš chodit a otravovat, tak si najdi někoho jinýho. Opravdu nejsem zvědavej na nějaký nadržený holky. 

Vystoupil jsem z autobusu a doufal, že se rozejde na jinou stranu, ale ona šla stále vedle mě. 

,,A kde vůbec bydlíš? Docela mě překvapilo, že jdeme stále spolu?" zeptala se. A co jí na to mám jako říct?

,,No...teď bydlím u svého kámoše. Ale jak budu moct, tak si najdu něco svýho." odpověděl jsem. Prosím. Ať odejde dřív, než půjdu domů. 

,,Aha. Tak já tě budu muset opustit. Bydlím totiž tady." řekla a ukázala na dům. Souhlasně jsem přikývl.

,,Dobře. Tak ahoj." rozloučil jsem se ní a rychlou chůzí se vydal pryč. Úlevně jsem vydechl. Ano...asi teď bude na mě nadávat, ale...mě to je jedno. Vůbec o ni nemám zájem.

,,Konečně." zamumlal jsem, když jsem vešel do domu. Spokojeně jsem se usmál, když jsem si představil, jak si zalezu do teplé vany. Sundal jsem si boty a bundu. Došel jsem do svého pokoje, kde jsem si vytáhl oblečení na doma. Se vším jsem došel do koupelny. Zašpuntoval jsem vanu a pustil vodu. Svlékl jsem ze sebe všechno oblečení a vlezl si do vany. Kdybych byl kočka, tak bych v tu chvíli zavrněl.

Takhle jsem relaxoval asi půl hodiny, než jsem se rozhodl, že bych měl vylézt. Vypustil jsem vodu. Naskočila mi husina. Natáhl jsem se ke kupičce oblečení. Sám pro sebe jsem se ušklíbl. Na co mi to je, když jsem si nevzal boxerky. To tu budu chodit bez nich? Tak jsem zase celou kupku vzal a šel do pokoje.

,,A-ahoj." pozdravil jsem nervózně. Hyunwoo na mě nechápavě koukal. No...nedivím se. Jen v ručníku jdu do pokoje, zatímco držím hromadu oblečení na převlečení. 

,,Já...nemám s sebou boxerky, tak...se musím obléknout v pokoji." zamumlal jsem. Proč jsem mu to sakra řekl? Vždyť mu do toho nic není. Pousmál jsem se a chtěl jít do svého pokoje. Vytřeštil jsem oči, když jsem ucítil, jak začal povolovat ručník kolem mého pasu. Pustil jsem oblečení na zem, abych stihl ručník chytit. Úlevně jsem vydechl, když se mi to povedlo. Rychle jsem si ho uvázal kolem pasu.

,,Co to děláš? Počkej!" vyhrkl jsem, když mě Hyunwoo přitlačil ke stěně. Vytřeštil jsem oči, když se mi dravě přisál na rty. Slastně jsem vydechl a obmotal mu ruce kolem krku. Nemohl jsem tomu uvěřit. Hyunwoo mě prostě začal líbat. Jeho ruce mě chytli pod stehny. Vyzvedl si mě do náruče a došel se mnou do mého pokoje. Cítil jsem, že ručník zase povolil, ale v tuhle chvíli jsem to neřešil. Hyunwoo mě zády opřel o dveře, které se s ránou zabouchly. 

Svýma rukama jsem se přesunul ke knoflíčkům jeho košile a začal je rozepínat, zatímco jsme jsme se líbali. Hyunwoo mě odtáhl ode dveří a došel se mnou k posteli, na kterou mě pustil. Ručník už nezakrýval vůbec nic. Hyunwoo si sundal košili, zatímco si mě celého prohlížel. Cítil jsem, jak se mi začaly červenat tváře. Bez té košile vypadal úžasně. Hyunwoo se nade mě vyhoupl a vtěsnal se mezi mé nohy. Svými rty se přesunul k mému krku. Svýma rukama mi různě jezdil po těle. Občas jedna z nich zastavila u mé bradavky, kterou začala mnout mezi prsty.

,,Hyunwoo." zavzdychal jsem, když se otřel svým klínem o ten můj. Nechal jsem ho, aby si dělal se mnou co chtěl. Skousl jsem si spodní ret, když se svýma rukama přemístil na má stehna. Natáhl jsem se k jeho pásku a začal mu ho rozepínat. Odhodil jsem ho na zem a pokračoval v rozepínání kalhot. Nemohl jsem si pomoct. V takovém stavu jsem nikdy nebyl. Chtěl jsem ho. Hned. Hyunwoo odstrčil mé ruce a rozepl si své kalhoty sám. Sledoval jsem ho, jak si je sundával i s boxerkama. Zadíval jsem se mu do očí a olízl si rty. Hyunwoo nečekal ani vteřinu a zase se vtěsnal mezi mé nohy. 

,,Omlouvám se." zamumlal mi do ucha. Nestihl jsem nic udělat. Zaryl jsem mu prsty do zad a s výkřikem se prohl v zádech.