Tetování

9. kapitola

Jooheonův pohled

Naštvaně jsem si prohlížel fotky, které včera večer dal na Instagram Yoo Kihyun. Je tam vyfocený se svým "klukem". To určitě. Yoo Kihyun a mít kluka. Moc dobře si pamatuju, jak z pařeb chodil skoro vždycky s někým jiným, vyspal se s nimi a pak je dál neřešil. Je teda pravda, že ten kluk, se kterým se vyspal, to bral taky jen jako jednorázovku.

Ale opravdu pochybuju, že by se Kihyun najednou změnil a našel by si někoho natrvalo. Určitě ho za chvilku omrzí a najde si někoho jinýho. Nebo ho bude podvádět.

A včera, jak mu seděl na klíně a usmíval se jak ten největší andílek na světě. Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem z toho tak mimo, že jsem málem upadl na schody. Nebo ty pohledy, co na mě házel. Fakt nechápu, co to mělo znamenat. 

Ještě ten den jsem se snažil s tím jeho klukem mluvit, ale Kihyun ho hned odtáhl pryč. Chci ho před Kihyunem varovat, než mu stihne ublížit. Zkusím to dneska.

Zvedl jsem se z gauče a došel se do ložnice obléknout. Již oblečený jsem si vzal všechny věci na přednášku a došel do chodby. Obul jsem se, oblékl si bundu a vyšel ven. Zamkl jsem za sebou a vyrazil do školy. 

Dneska jsme měli přednášku až docela pozdě odpoledne, ale s tím jsem neměl problém. Je teda pravda, že jsem trochu unavený z brigády, ale to se dá přežít. 

A do toho mě ještě štve to, že jsme s Hyungwonem nenašli toho kluka, se kterým jsem...strávil noc a se kterým jsem si tak rozuměl. Ve škole jsem se snažil koukat, jestli nemá někdo to tetování, ale když teď skoro všichni nosí dlouhé rukávy, tak se hledá blbě.

Vešel jsem do učebny a vydal se k mému oblíbenému místu. Svým pohledem jsem zabloudil ke Kihyunovi a jeho klukovi. Když si mě Kihyun všiml, tak se najednou naklonil k tomu svýmu klukovi a políbil ho. Nechápavě jsem se zamračil. To...jako udělal schválně?

Radši jsem se otočil a dával si pozor, kam šlapu, abych zase nezakopl. Sedl jsem si na své místo a podíval se jejich směrem. Ten kluk...se na mě na chvilku otočil, pak sklopil pohled a otočil se zpátky. Jsem divnej já nebo oni dva? Proč se tvářil...provinile? Měl bych zjistit jeho jméno...

Zapnul jsem si mobil a šel si prohlédnout, kdo mě sleduje na sociálních sítích. Proč mám tolik přátel? S většinou si stejně nepíšu. Bohužel jsem ale musel mobil schovat, protože přišel profesor.

Po přednášce jsem si došel na toaletu. Vyšel jsem na chodbu a mířil si to k východu, ale zarazily mě hlasy, které se ozývaly zpoza rohu.

,,Klidně se můžeš na nějaké tvé otázky ptát během přednášky. Někoho by to třeba taky zajímalo. Nebo by aspoň viděli, že není špatné mít dotazy." řekl pan Sohn. Došel jsem k rohu a nakoukl za něj. Stál tam profesor Sohn a Kihyun. Kihyun si zastrčil pramen vlasů za ucho a skousl si ret. 

,,Když...já ty dotazy s vámi rád řeším o samotě. Víte...když někdo má tolik dotazů, tak si pak o něm myslí bůhvíco. Třeba že...pardon. To vás nemusí zajímat. Omlouvám se, že jsem o tom začal mluvit." vyhrkl omluvně Kihyun. Pan Sohn mu položil chápavě ruku na rameno.

,,Rozumím, co tím chceš říct. A nemusíš se omlouvat. Můžeš kdykoli za mnou přijít s jakýmkoli dotazem." řekl pan Sohn s úsměvem. Kihyun se na něj sladce usmál. Naštvaně jsem zatnul pěsti.

,,Vy jste fakt úžasný. Mrzí mě, že někteří studenti vás vidí jako atraktivního muže kvůli vašemu vzhledu. Vy jste ale i velmi chápavý a milý a...omlouvám se. To se nehodí, abych to říkal. Já...už radši půjdu. Na shledanou." rozloučil se s ním Kihyun a rychlou chůzí vyrazil k východu. Vyšel jsem zpoza rohu a pokračoval v cestě. Rozloučil jsem se s profesorem, který tam zmateně stál a koukal směrem, kudy Kihyun utekl.

Ten Kihyunův kluk na něj dneska nečekal. Naštěstí. Dneska si hodlám promluvit s Kihyunem. Rychlou chůzí jsem došel k němu a poklepal mu na rameno. Ten se na mě nechápavě otočil.

,,Co je?" zeptal se s úsměvem. Naštvaně jsem zatnul čelisti.

,,Co se děje? To bys asi měl vědět ty. Toho svýho kluka taháš pěkně za nos. Před přednáškou se po něm furt plazíš a po přednášce balíš našeho profesora. Nepřijde ti to blbý?" vyhrkl jsem. Kihyun překvapeně zamrkal. Hned na to si ale zkřížil ruce na hrudi a zamračil se na mě.

,,A že to vadí zrovna tobě. Ty se s někým vyspíš a druhý den ho naprosto ignoruješ. To ti přijde normální?" vyhrkl. Nechápavě jsem se zamračil. Jak to tom může vědět? Nikomu kromě Hyungwona jsem o tom neřekl... Ne! Že to nebyl Kihyun. Jako...není zas tak hroznej. Na nějaké párty jsme si spolu trochu pokecali, ale že bych s ním šel do postele... Pokud to byl on, tak musí mít to tetování na ruce.

,,Copak? Došla ti slova?" zeptal se nepříjemně. Svůj pohled jsem zaměřil na jeho zápěstí. Přišel jsem k němu o krok blíž a natáhl se pro jeho levou ruku. Vytáhl jsem mu trochu rukáv, abych se mohl podívat. Nic. Rychle jsem se natáhl pro druhou ruku. Taky nic. Kihyun vytrhl ruku z mého sevření a ucouvl.

,,Co blbneš? Být tebou, tak se nejdřív zamyslím sám nad sebou, než budeš poučovat ostatní." vyhrkl, otočil se a odešel pryč. Nechápavým pohledem jsem koukal, jak nastupuje do autobusu. Jak o tom může vědět? Měl jsem se ho zeptat. Promnul jsem si obličej. 

,,Proč ses ho na to nezeptal?" zamumlal jsem si sám pro sebe. Zavrtěl jsem hlavou a vydal se domů. No moment... Když o tom ví, ale není to on, s kým jsem byl, tak...se mu musel někdo svěřit. A asi by mu to neřekl jen tak někdo. Musí se s ním bavit. Zrychlil jsem, abych se dostal domů co nejrychleji.

Lehl jsem si na gauč a natáhl se pro svůj počítač. Pustil jsem si písničky, aby tu nebylo ticho. Našel jsem si Kihyunův účet a začal hledat v jeho přátelích. Nesouhlasně jsem mlaskl. Proč jich má tolik? Třeba tu najdu toho jeho kluka a budu vědět jeho jméno.

Po asi hodině hledání jsem to vzdal. Nenašel jsem nikoho s tím tetováním ani toho kluka. To jako...že ho ani Kihyun nemá přidaného v přátelích? Je ale možný, že jsem si ho jen nevšiml nebo ho nepoznal. Povzdechl jsem si a zaklapl počítač. Měl bych se podívat na učivo...