Tetování

4. kapitola

Nechápavě jsem se zastavil ve dveřích, když jsem uviděl, jak Kihyun sedí v první řadě a kouká na mě. Ukázal na místo vedle sebe. Schválně jsem šel pomalým krokem, abych ho napínal ještě víc. 

,,Hejbni kostrou. A koukej mi říct, jak to včera dopadlo." vyhrkl Kihyun a stáhnul mě vedle sebe. Připravil jsem si věci a otočil se na něj.

,,Nemůžu si sednout jinam? Opravdu nepotřebuju být součástí fanclubu pana Sohn." řekl jsem. Kihyun se natáhl do své tašky a něco z ní vytáhl. Chtěl jsem se ho zeptat, proč má u sebe brýle, ale zrovna mi je nasadil.

,,Tak takhle mu nebude divný, že sedíš vepředu. Neboj se. Jsou nedioptrický. A teď mi okamžitě řekni, jak to dopadlo. Nemohl jsem skoro dospat." řekl. Pokroutil jsem nevěřícně hlavou a posunul si brýle na nose. 

,,Nemohl jsi dospat kvůli mně nebo panu Sohn?" zeptal jsem se. Kihyun nasadil velmi vražedný pohled. 

,,Fajn. No...tak jsem šel na tu párty. Docela jsem se nudil, ale stoupl si vedle mě Jooheon a začal si se mnou povídat. Šli jsme spolu tancovat, opili se...on teda hodně a...pak jsem ho doprovodil domů. Jenže on mě zatáhl dovnitř a...začali jsme se líbat a...nakonec jsme spolu skončili v posteli." řekl jsem s úsměvem. Cítil jsem, jak se mi začaly červenat tváře. Kihyun pootevřel pusu úžasem a zatřásl se mnou.

,,Tak to je skvělý! A co ti řekl druhý den ráno? Chodíte spolu?" zeptal se, když mě pustil. Prohrábl jsem si vlasy a záporně zakroutil hlavou. Kihyunovi z tváře zmizel úsměv a nahradil ho nechápavý výraz.

,,On...ještě spal, když jsem musel jít domů a na doučování. Ale jsem zvědavý, jak se bude dneska chovat." řekl jsem s lehkým úsměvem. Kihyun se také usmál. Pak mě otočil ke dveřím. Můj pohled spočinul na Jooheonovi, jak vcházel do učebny. Sledoval jsem ho, jak se ke mně pomalu přibližuje. Chtěl jsem ho pozdravit, ale Jooheon o mě nezavadil pohledem a jen prošel na druhou stranu učebny. Nechápavě jsem se díval, jak si sedl na své oblíbené místo a začal si připravovat věci.

,,Co-co to mělo bejt?" zeptal se nechápavě Kihyun. Pokrčil jsem rameny, zatímco jsem ho stále sledoval. Díval se různě po učebně.

,,Seš si jistej, že jste se spolu vyspali?" zeptal se najednou Kihyun. Nevěřícně jsem se na něj otočil.

,,To si jako myslíš, že jsem měl halucinace a představoval jsem si Jooheona, zatímco jsem byl s někým jiným?!" vyhrkl jsem naštvaně. Kihyun zvedl jen ruce na důkaz míru.

,,Klid. Já jen, že se úplně nechová, jako kdyby jste spolu strávili noc. Ale...třeba se tak jen chová, aby to o vás nikdo nevěděl." řekl Kihyun. Svým pohledem jsem se zase zastavil na Jooheonovi. Po chvilce jsem souhlasně přikývl.

,,Možná jo. Ale i tak mi mohl třeba napsat nebo mě pozdravit. Na pozdravu nikdo nic nepozná. Nebo...se jen usmát, že o mně ví." zamumlal jsem. Kihyun mě otočil zpátky dopředu, protože přišel učitel.

,,Dneska ses oblékl normálně, jo?" zeptal jsem se tiše, aby nás učitel nenapomenul. A taky, abych nemyslel na Jooheona. 

,,Ano. Nechci, aby si o mě myslel, že ho chci jen dostat do postele a že se mi líbí jen proto, že má sexy tělo, které si dokážu naprosto živě představit, i když ho schovává pod tou košilí. Chci, aby mě viděl, jako někoho, koho zajímají stejné věci, kdo má stejné zájmy, koho zajímá jeho práce. Prostě...aby si nemyslel, že ho balím proto, aby mi zlepšil známky a aby mě nechal projít dál." řekl Kihyun. Chápavě jsem přikývl.

,,Takže teď budeš ten studentík, který bude mít furt nějaké dotazy a budeš odpovídat na jeho otázky." konstatoval jsem. Kihyun souhlasně přikývl.

,,Občas budu mít i nějaké dotazy, kvůli kterým pak půjdu za ním po přednášce. Nebo půjdu do jeho kabinetu. Nebudu se chovat jako ten vedle. Hyunwoo určitě nebude na ty, kteří s ním flirtují hned při prvním rozhovoru." řekl s úsměvem. Pousmál jsem se a nenápadně koukl na Minhyuka. Kdyby byl pes, tak tady asi teď slintá na lavici. 

Otočil jsem se dozadu, abych se zase podíval na Jooheona. Držel se za hlavu a díval se do lavice. Sklopil jsem pohled k zemi a zase se otočil zpátky.

,,Tak já jdu na věc." řekl Kihyun, když jsem si balil věci. Souhlasně jsem zamručel a nechal ho projít, aby mohl jít za panem Sohn. Zvedl jsem se, zkontroloval jsem po sobě místo a vydal se ven. Zastavil jsem se před školou, aby mě pak Kihyun nemohl minout. Zajímalo by mě, jak ta jeho strategie dopadne. Díval jsem se ke dveřím a čekal, až vyjde Jooheon. Skousl jsem si ret, když konečně vyšel ven. Rozhlédl se. Jeho pohled nakonec spočinul na mě a vydal se ke mně. Cítil jsem, jak se mi rozbušilo srdce. Lehce jsem se pousmál.

,,Ahoj. Neviděl jsi tady vysokýho kluka se světle hnědými vlasy? Má takové zvláštně tvarované rty." zeptal se mě. Nechápavě jsem zamrkal.

,,No...nějakej vysokej brunet šel dovnitř." odpověděl jsem. Jooheon tiše poděkoval a vrátil se do školy. S pootevřenou pusou jsem ho sledoval. To...jako bylo všechno? 

,,Tak co? Co ti řekl?" vyhrkl Kihyun, když ke mně došel. Zamával mi rukou před obličejem, když jsem dlouho neodpovídal. Podíval jsem se na něj.

,,Ptal se mě, jestli jsem neviděl nějakýho kluka." řekl jsem. Kihyun se nechápavě zamračil.

,,Cože?" zeptal se. Pokrčil jsem rameny.

,,A...to jako nic jiného neřekl? Jako žádná zmínka o tom, že jste se spolu vyspali?" zeptal se. Záporně jsem zakroutil hlavou. Sklopil jsem hlavu a vyrazil pryč. 

,,Počkej. Kam jdeš? Proč nejdeš za ním?" vyhrkl Kihyun, když ke mně doběhl. Setřel jsem si slzu, která se mi skutálela po tváři.

,,Kyune?" zeptal se Kihyun. Povzdechl jsem si, zastavil se a otočil se na něj.

,,To jsi to nepochopil? On se se mnou jen vyspal a teď mě ignoruje. Dělá, že se nic nestalo. Pro něj to bylo jen na jednu noc. Celej večer mi jen kecal, aby mě pak dostal do postele." vyhrkl jsem. Kihyun na mě bezeslovně zíral.

,,A nesnaž se mi, prosím, říkat něco jinýho. Zapomenu na to a...bude to v pohodě. Prostě jen další chyba, kterou jsem udělal, když jsem byl opilý." řekl jsem. Kihyun po pár vteřinách přikývl. Rozešel jsem se zase k mému bytu. Povedlo se mi zahnat slzy, takže Kihyun nepoznal, jak mě ta věc s Jooheonem zasáhla. I když to nejspíš poznal z mého hlasu. Ale aspoň mě neviděl brečet. Sám mi jednou říkal, že nikdy neví, jak se má chovat a co má dělat, když někdo začne brečet.