Tetování

13. kapitola

Changkyunův pohled

,,Na shledanou." rozloučil jsem se a pomalou chůzí se vydal pryč od rodinného domku. Ten kluk se na tu angličtinu vůbec nepodíval... Jeho rodiče mi platí naprosto zbytečně, když se jejich syn sám nesnaží nic naučit. Ale mně to může být jedno. Já ty peníze potřebuju, takže...ať si ho rodiče srovnají. Je to jejich věc.

Překvapeně jsem se podíval na mobil. Proč mi volá Kihyun? Přijal jsem hovor a přiložil si mobil k uchu.

,,Ano?" zeptal jsem se.

,,Čau. Zkus po cestě trošku pohnout. Potřebuju si s tebou nutně popovídat. Ještě před přednáškou. Tak...dělej. Papa." rozloučil se a hned na to zavěsil. Schoval jsem si mobil zpátky do kapsy a zrychlil krok. Mohl bych stihnout ten autobus, který jede dřív... Podíval jsem se za sebe. Pro sebe jsem si zanadával, když jsem uviděl přijíždět autobus. Nechal jsem si mobil v ruce a rozeběhl se na zastávku. Ulevilo se mi, když autobus musel zastavit na červenou. Doběhl jsem na zastávku, když zrovna naskočila zelená.

Po deseti minutách jsem vystoupil z autobusu přímo před školou. Vešel jsem do školy a rozešel se k naší učebně. Překvapeně jsem zamrkal, když tu už Kihyun seděl.

,,To musí být asi hodně vážný, když tu jsi tak brzo." řekl jsem. Kihyun mě nechal projít k mému místu, abych si mohl sednout a připravit věci.

,,Je to sakra vážný." řekl tiše. Nechápavě jsem se na něj otočil.

,,Co se děje? Něco s panem Sohn?" zeptal jsem se. Nic jiného mě právě teď nenapadalo, že by mohlo být tak vážný. Kihyun záporně zakroutil hlavou.

,,Jde o Jooheona." zamumlal. Protočil jsem očima a odvrátil se od něj. To je to poslední, o čem bych se zrovna chtěl bavit. Včera jsem měl obrovský štěstí, že jsem mu zvládl utéct.

,,Jooheon je prostě tabu. Já si o něm nechci povídat. A ani s ním." řekl jsem vážně. Kihyun si povzdechl a posadil o kousek blíž ke mně.

,,Včera byl u mě doma a všechno mi vysvětlil. On-" Nenechal jsem Kihyuna domluvit.

,,Ale mě to je jedno. Měl tolik šancí mi to vysvětlit. Neudělal nic. Já už na to prostě nemám. Teď už má sm-"

,,On má z tý noci okno! Skoro nic si nepamatuje." vyhrkl naštvaně Kihyun. S pootevřenou pusou jsem na něj zíral. Jooheon...o tom neví?

,,Sám si říkal, že toho hodně vypil. Tak mám okno. Proto za tebou nepřišel a ignoroval tě. Vzpomněl si jen na to tetování, co máš na ruce. A jak jsem dal na story ty naše spojené ruce, tak...tam bylo vidět a Jooheonovi došlo, že jsi to byl ty. A včera si s tebou chtěl o tom promluvit. Ten kluk, co vešel na konci přednášky do učebny, byl jeho kámoš a ukazoval mu tu fotku." řekl Kihyun vážně. Snažil jsem se to všechno pobrat.

,,Takže...se se mnou nechtěl...jen vyspat?" zeptal jsem se. Kihyun záporně zakroutil hlavou.

,,Jako neříkám. Ten alkohol mu k tomu asi pomohl, ale...nemyslel to zle. Snažil se zjistit, s kým se vyspal. Řekl jsem mu o tom naše vztahu a všechno mu vysvětlil. Taky jsme spolu uzavřeli příměří a omluvili se. ALE! Víš co mi ještě řekl?" zeptal se najednou s úsměvem. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Že si ještě vzpomínal na to, že jste si spolu rozuměli a že jsi fajn. A taky si chce dneska s tebou promluvit. Po škole." vyhrkl nadšeně. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou, když mi došla jeho slova.

,,N-ne. Já nemůžu. Po tom všem, jak jsem se k němu choval. To nejde." namítl jsem. Kihyun protočil očima.

,,Jaký nejde. Jen počkáš před školou a popovídáte si. Možná si půjdete někam sednout. Já nevím. On nekouše." Stydlivě jsem sklopil pohled, když jsem si vzpomněl, jak mě kousl do klíční kosti...a poté i párkrát do krku.

,,On tě kousl?" zeptal se provokativně, když se naklonil tak, aby se mi mohl podívat do očí. S červenými tvářemi jsem se otočil a dělal, že si něco připravuju na přednášku. Kihyun se jen mému chování zasmál a normálně si sedl.

Kihyun mi ukázal sevřené pěsti a vydal se pryč. Nervózně jsem polkl a opřel se o zábradlí. Proč jsem na to kývnul? Měl jsem říct, že dneska se mi to nehodí nebo...něco takového. Možná...bych mohl ještě odejít. Skousl jsem si ret. Ale no ták, Changkyune! Přece takhle zbaběle neutečeš! Zhluboka jsem se nadechl a zadíval se ke škole. Jooheon zrovna mířil ke mně.

,,Ahoj." pozdravil mě. Jen jsem mu na pozdrav kývnul.

,,Hádám, že Kihyun ti všechno už tak nějak řekl." řekl Jooheon. Souhlasně jsem přikývl a zadíval se na zem. Jooheon si povzdechl a přišel blíž.

,,To budeš celou dobu takhle mlčet?" zeptal se. Se skousnutým rtem jsem se na něj podíval.

,,Já...je mi trapně. Choval jsem se jak idiot." zamumlal jsem. Jooheon záporně zakroutil hlavou a schoval si ruce do kapes.

,,To ne. Kdybych byl na tvým místě, tak bych si to dal taky pěkně vyžrat. Ale už to nebudeme řešit, ne? Nezajdeme do kina?" Překvapeně jsem zamrkal. On...chce se mnou jít do kina? Se mnou?

,,No...tak můžeme. Nic v plánu nemám. Jen...se pak budu muset podívat na tu seminárku." odpověděl jsem.

,,Na tu je ještě dost času. A potřebuješ se taky trochu odreagovat. Tak jdem." řekl s pousmáním, položil mi ruku na záda a rozešel se směrem k centru města. Díky jeho úsměvu se mi málem podlomila kolena. Šílel jsem z něj už dřív, ale tenhle...byl určený mně. Na tváři jsem ale nedal nic znát. Možná jsem se jen trochu pousmál, abych nevypadal tak nervózně.

Cesta ke kinu nám nezabrala moc dlouho. Po cestě jsme zjistili, že máme velmi podobný vkus na filmy, takže jsme se shodli na filmu bez problému. Nesouhlasně jsem sledoval, jak kupuje naše lístky.

,,Proč jsi koupil dva lístky?" zeptal jsem s nadzvednutým obočím. Jooheon se na mě nechápavě podíval.

,,Em...já jeden a ty druhý?" řekl. Naštvaně jsem nafoukl tváře.

,,Nechci aby si za mě platil." zamumlal jsem. Jooheonovi došlo, jak jsem svou otázku předtím myslel. Prsty mi chytil tváře a lehce za ně zatahal.

,,Ale já chtěl." řekl s úsměvem a odtáhl se ode mě. Našpulil jsem rty a zadíval se na občerstvení. S úsměvem jsem zabodl Jooheonovi prst do hrudi.

,,V tom případě já koupím popcorn. A nehodlám o tom s tebou diskutovat. Co chceš k pití?" zeptal jsem se, chytil ho za loket a dotáhl ho k občerstvení.

,,Jsi spokojený?" zeptal se Jooheon, když jsme odcházeli s popcornem a dvěma kelímky nápojů. Souhlasně jsem přikývl, zatímco jsem žvýkal. Společně jsme došli do sálu a sedli si na naše místa. Najednou se na mě Jooheon omluvně podíval.

,,Promiň, automaticky jsem vybral ty nejlepší místa. Nedošlo mi, že bych měl vybrat nějaký vepředu." zamumlal. Nechápavě jsem se na něj podíval. Chvilku mi trvalo, než mi to došlo.

,,V klidu. Já vidím dobře. Ty brýle jsou nedioptrický. Nosím je kvůli Kihyunovi." řekl jsem, sundal si brýle a schoval si je do kapsy. Jooheon úlevně vydechl. Hned na to se ale na mě nechápavě podíval.

,,Proč kvůli Kihyunovi?" zeptal se. Co mu mám na to říct? Moment... On vlastně viděl Kihyuna, jak mluví s Hyunwooem, takže...to asi říct můžu.

,,No...on chtěl sedět úplně vepředu kvůli panu Sohn. Tak aby to nevypadalo blbě, tak mi dal ty brýle. Aby si ostatní mysleli, že jsme si sedli dopředu kvůli mně." vysvětlil jsem. Jooheon nevěřícně zakroutil hlavou.

,,Ten to má tak promyšlený. To je hrozný." zasmál se Jooheon a uvelebil se na sedačce.