Tetování

22. kapitola

Promnul jsem si rozespale oči a pomalinku je otevřel. Natáhl jsem se k nočnímu stolku pro mobil, abych se mohl podívat, kolik je. Za půl hodiny mi zvoní budík. Vypnul jsem ho a mobil zpátky položil na stolek. Snažil jsem se moc nehýbat, abych Jooheona nevzbudil. Celou noc jsem totiž na něm spal.

Sklonil jsem se k němu a jemně ho políbil na rty. Položil jsem mu zde několik polibků, než jsem se přesunul na jeho krk. Věděl jsem, že je vzhůru, protože mě pohladil po zádech. Odtáhl jsem se od jeho krku a vrátil se zpátky k jeho rtům. Jooheon si mě druhou rukou k sobě víc přitáhl a prohloubil polibek. Zasmál jsem se do polibku, když mi rukou vjel pod tričko.

,,Copak to děláš?" zeptal jsem se a zadíval se mu do očí. 

,,Hladím tě po zádech." zamumlal. Nic jsem mu na to neřekl. Posunul jsem se, takže teď jsem na něm ležel celým tělem, a položil si hlavu na jeho hruď. Jooheon se pousmál a objal mě i druhou rukou.

,,Ty se chceš ještě mazlit?" zeptal se a políbil mě na čelo. Souhlasně jsem zamručel.

,,Mazlení není nikdy dost." zamumlal jsem. 

,,Ale budeme muset vstávat, abychom stihli přednášku." namítl Jooheon a prohrábl mi prsty vlasy. Zvedl jsem hlavu a vyšpulil na něj rty.

,,Ještě chvilku." zaškemral jsem. Sklonil jsem se k němu a políbil ho. Jooheon prohloubil polibek a přetočil naše pozice. Chytil jsem ho rukama za krk a přitáhl si ho k sobě. Zamručel jsem a pootevřel ústa, když mi Jooheon skousl spodní ret. Jeho ruce vklouzly pod mé tričko a začaly mě hladit po břiše. Svými rty se poté přes mou čelist vydal ke krku. Zaklonil jsem hlavu, aby měl lepší přístup.

Naštvaně jsem se podíval na Jooheonův mobil, když začal zvonit. Jooheon se odtáhl od mého krku a vzal z nočního stolku svůj mobil, aby vypnul budík. Sklonil se ke mně a věnoval mi krátký polibek.

,,Teď už ale doopravdy musíme vstávat." řekl a sedl si. Povzdechl jsem si a napodobil ho. Stáhl jsem si tričko, protože mi ho Jooheon svýma rukama vyhrnul. Došel jsem do kuchyně, abych nám uvařil kávu. Jooheon si mezitím došel do koupelny.

,,Pořád se zlobíš?" zamumlal mi do krku, když přišel. Položil jsem ruce na ty jeho a opřel se o něj.

,,Ne. Jen...mě to v tu chvíli štvalo." řekl jsem. Jooheonovy rty se přemístily k mému uchu.

,,A co kdybychom večer pokračovali?" zašeptal mi do ucha, které následně skousl. Po celém těle mi naskočila husí kůže. 

,,To bychom klidně mohli." řekl jsem trhaně. Jooheon se na mě víc natiskl a začal mě líbat na čelisti.

,,Asi nebyl úplně dobrý nápad se o tom bavit. Budu na to myslet celý den a teď tě asi nezvládnu pustit." zamumlal mi do kůže. Vytrhl jsem se z jeho sevření.

,,Jdu si vyčistit zuby." zamumlal jsem rychle a odešel do koupelny. Zhluboka jsme se nadechl. Fajn. Koukej se uklidnit. Večer je daleko, takže...teď nemůžeš myslet na...večer. Teď si vyčistíš zuby, půjdeš s Jooheonem na přednášku, pak půjdeš na doučování a...až pak se spolu vyspíte. 

Po asi deseti minutách jsem vylezl z koupelny. Jooheon mezitím už zalil naše kávy vodou. S poděkováním jsem si převzal hrnek a opatrně se napil. 

,,Co si dáš ke snídani?" zeptal jsem se, když jsem se opřel o linku. 

,,Nic. Nemám hlad." zamumlal. Nesouhlasně jsem mlaskl.

,,Už jsem ti jednou říkal, že tě prostě naučím snídat. Neexistuje, že nebudeš ráno jíst. A to myslím naprosto vážně. Takže co budeš?" zeptal jsem se s nadzvednutým obočím. Jooheon si povzdechl a natáhl se pro banán, který jsem měl v ošatce. 

Došel jsem k lednici a vytáhl si z ní jogurt. Došel jsem s ním zpátky k lince, vytáhl si lžičku a sedl si na linku. 

,,V kolik přijdeš domů?" zeptal se Jooheon s plnou pusou. Olízl jsem lžičku a zamyslel se.

,,No...asi nějak mezi pátou a šestou. Dneska jdu na dvě doučka, takže přijdu dýl." odpověděl jsem. Jooheon na to jen souhlasně přikývl.

,,Po přednášce jdu do práce, takže...mám čas až nějak kolem sedmé." zamumlal a šel vyhodit slupku od banánu. Rychle jsem dojedl jogurt, abychom nemuseli do školy pospíchat. Špinavou lžičku jsem umyl a dal do odkapávače. Došel jsem do ložnice, kde se už Jooheon převlíkal. Žádné oblečení jsem mu půjčovat nemusel, protože si sem nějaké donesl.

Převlečení jsem vyšli z ložnice. V kuchyni jsem si ještě dopil svou kávu, než jsem se šel obout. 

,,Máš všechno?" zeptal se mě Jooheon, když jsem přišel k němu. 

,,Snad jo. Připravil jsem si všechno už včera." odpověděl jsem, zatímco jsem si obouval boty. Narovnal jsem se a oblékl si bundu. Z komody jsem si vzal klíče. Hodil jsem si na záda batoh a s úsměvem jsem se podíval na svého přítele.

,,Můžeme?" zeptal jsem se. Jooheon místo odpovědi otevřel dveře a vyšel z bytu na chodbu. Zamkl jsem za námi a vydal se za Jooheonem.

Skoro celou cestu do školy mezi námi vládlo ticho. Asi jsme oba museli myslet na večer. Nebo já se aspoň moc nezvládal soustředit. Snad o přednášce zvládnu na chvilku uvažovat o něčem jiném. 

Byli jsme za rohem od školy, když si mě Jooheon k sobě přitáhl a políbil na rty. Odmotal jsem mu ruce kolem krku a polibek prohloubil. 

,,Hádám, že další dostanu až večer." řekl. Souhlasně jsem přikývl. Nevadilo mi, že nás vidí cizí lidé a že si o nás myslí bůhvíco. Ale nechtěl jsem, aby nás viděl někdo ze školy. Přeci jen...stále si myslí, že jsem s Kihyunem. Už jsme to spolu rozebírali, že bychom se měli "oficiálně" rozejít. Jenže...vlastně tím naším vztahem má Kihyun alibi, že je zadaný a nikoho by asi úplně nenapadlo, že chodí s naším profesorem. Tohle jsem samozřejmě Jooheonovi neřekl. Neřekl jsem o Kihyunově vztahu nikomu. Babča ví jen o tom, že Kihyun někoho má, ale neví koho. A navíc jí to řekl sám Kihyun.

,,Aspoň se na ten večer budeš víc těšit." zamumlal jsem a prohrábl mu vlasy. Jooheon si mě za pas přitáhl k sobě a znovu mě políbil.

,,Na ten se už takhle moc těším." zamumlal mi do rtů. 

,,Měli bychom jít." řekl jsem, když se svými rty přesunul na můj krk. Jooheon nesouhlasně zamručel, ale nakonec se ode mě odtáhl. Ono mu taky nic jiného nezbývalo...

,,Doufám, že ten den uteče rychle." zanaříkal a vydal se ke škole. 

,,To taky doufám." zamumlal jsem si sám pro sebe a šel za ním.