Tetování

21. kapitola

,,Počkej. Já jen dojdu koupit tvý babičce kytku. Jakou má ráda?" zeptal se Jooheon, když zastavil před květinářstvím. 

,,Gerberu." odpověděl jsem. Jooheon souhlasně přikývl a vešel do obchodu. Vytáhl jsem si mobil z kapsy a prozvonil babču. Povzdechl jsem si a vytípl hovor, protože mi to nezvedala. Otočil jsem se a cukl sebou. Hned jsem se ale zase usmál, když jsem uviděl Jooheona. Najednou mi podal jednu rudou růži. Překvapeně jsem zamrkal.

,,Ale...říkal jsem ti, že babča má ráda gerbery." zamumlal jsem. Jooheon se nad tím jen pousmál.

,,Tahle je ale pro tebe." řekl. Pootevřel jsem ústa a zadíval se na růži. Převzal jsem si ji od něj a dlouze ho políbil.

,,Děkuju." zamumlal jsem, když jsem se od něj odtáhl. Jooheon mě objal jednou rukou kolem pasu a vydal se na autobusovou zastávku. Já jsem si zatím prohlížel růži. Nádherně voněla.

,,Kterým autobusem jedeme?" zeptal se Jooheon, když jsme zastavili na zastávce. Zvedl jsem hlavu a zadíval se na autobus, který právě přijel.

,,Tímhle." vyhrkl jsem a vtáhl ho dovnitř. Já stihl zabrzdit před stěnou, ale Jooheon ne, takže mě svým tělem na tu stěnu namáčkl. Rozesmál jsem se. Jooheon se ode mě kousek odtáhl, aby mi udělal místo. 

,,Promiň." zamumlal tiše. Zavrtěl jsem hlavou, abych mu naznačil, že se nic neděje. Nervózně jsem se pousmál, když mě Jooheon stále sledoval. 

,,Děje se něco?" zeptal jsem se s lehkým úsměvem. Jooheon záporně zavrtěl hlavou. Svým pohledem se zastavil na mých rtech. Rychle jsem si před ně dal růži.

,,Jsme v autobusu plném lidí." zamumlal jsem na vysvětlení. Jooheon odtáhl růži pryč a přiblížil se ke mně.

,,A to vadí?" zeptal se a políbil mě na rty. Odtáhl jsem se od něj. Jooheon si mě k sobě ale zase přitáhl.

,,Ty se za mě stydíš?" zeptal se těsně u mých rtů. Nervózně jsem polkl.

,,Samozřejmě, že ne." zamumlal jsem. Cítil jsem Jooheonův dech na mých rtech.

,,Miluješ mě?" zeptal se. Překvapeně jsem zamrkal a odtáhl se od něj kousek, abych se mu mohl zadívat do očí. Jooheon mi pohled vážně oplácel.

,,Jo, miluju tě." odpověděl jsem. Jooheon se ke mně sklonil a otřel se nosem o ten můj.

,,Tak neřeš lidi kolem nás a dej mi pořádnou pusu." zamumlal. Už jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho. Jooheon mi polibek okamžitě začal oplácet. S mlasknutím jsem se od něj odtáhl.

,,To je hrozný. Tady jsou samí slušní lidi. Volizovat se můžete někde jinde. Člověk aby se bál vyjít ven. Ta mládež opravdu neví, jak se chovat. Místo toho, aby si našli slušné dívky, tak se tahaj spolu. Vždyť to je proti všemu. To vás to rodiče nenaučili?" vyhrkla nějaká paní. S Jooheonem jsme se na ni otočili.

,,Ne. Moji rodiče nežijí sto let za opicema." zamumlal Jooheon a protočil očima. Skousl jsem si ret, abych se tomu nezasmál. K naší smůle to ta paní slyšela. Posunula si kabelku na klíně a narovnala naštvaně záda.

,,Co si to dovoluješ, ty sprosťáku?!" vyhrkla. 

,,Pokud vím, tak jsme si nepotykali. Tak mi prosím vás vykejte. A všímejte si svých věcí. Pokud vám to vadí, tak na nás nekoukejte." řekl Jooheon vážně a otočil se zpátky ke mně. 

,,Nechte je být. Až ten trend přejde, tak oni se pak srovnaj a budou běhat za holkama. Jen se teď potřebují nějak zviditelnit, a proto dělají tyhle blbosti. Ale třeba pár facek od jejich rodičů by je mohlo probrat dřív. To by se pak divili, jaký by najednou měli zájem o dívky." řekla žena, aby mohla podpořit tu první paní. Nevěřícně jsem na ně zíral.

,,Buďte tak laskavé a nechte nás být. Nechápu, jak si tohle vůbec můžete dovolit. Starejte se radši o sebe." vyhrkl jsem. Jooheon mě lehce políbil do vlasů.

,,Nech je být. Jen závidí, jakého mám nádherného přítele." zamumlal. 

,,No oni to snad dělají naschvál. Mohli byste toho nechat? Nikdo tady na vás není zvědavej." Jooheon si jen povzdechl a otočil se na ně.

,,Věřte mi, že kdybych začal dělat naschvály, tak by to vypadalo úplně jinak. A už nás prosím nechte být. Je to otravné." řekl jim. Naštěstí se už blížila zastávka, kde budeme vystupovat.

,,Docela by mě zajímalo, jak tě rodiče vychovávali. Nemáš k cizím lidem žádnou úctu." vyhrkla jedna z žen.

,,A vy ji máte, když nás tady stále urážíte?" zeptal jsem se. Žena se naštvaně nadechla, ale nejspíš ji nenapadl žádný argument.

,,Jsme tady." řekl jsem Jooheonovi, když autobus zastavil na zastávce. Rychle jsme z něj vystoupili. Překvapeně jsem vydechl, když si mě k sobě Jooheon za pas přitáhl a vášnivě mě políbil. Moc dobře jsem pochopil, že to udělal schválně. 

,,Jak se tvářily?" zeptal jsem se, když se ode mě Jooheon odtáhl. 

,,Kdyby mohly, tak by po nás něco hodily." odpověděl s úsměvem. Otřel jsem se nosem o ten jeho a objal ho kolem krku.

,,A...ty mě miluješ?" zeptal jsem se. Jooheon mě jednou rukou objal kolem pasu a krátce mě políbil.

,,Strašně moc." zamumlal mi do rtů. Přitiskl jsem své rty na ty jeho a jemně ho začal líbat. 

,,Ne, že bych se s tebou nechtěl líbat, ale jdeme za tvou babčou a nevím, jak by reagovala, kdybys přišel s napuchlými rty a pár značkami na krku." zamumlal, když se ode mě odtáhl. Se zasmáním jsem od něj o krok odstoupil.

,,To nevím. Asi by byla překvapená, ale nijak by to nejspíš neřešila." řekl jsem, otočil se k němu zády a vyrazil pryč. Jooheon mě objal rukou kolem pasu a šel po mém boku. Takhle jsme došli až k domu. Zazvonil jsem a s uklidňujícím úsměvem jsem se podíval na Jooheona. 

,,Kyunie?! Nevěděla jsem, že dneska přijdeš. A že přivedeš návštěvu." řekla babče a s úsměvem si začala Jooheona prohlížet.

,,Ahoj. Promiň. Snažil jsem se ti dovolat, ale nezvedala jsi to. Chtěl bych ti představit svého přítele." řekl jsem a podíval se na Jooheona. Ten přišel k babče a podal jí ruku.

,,Jooheon. A tady jsem vám něco donesl." řekl a podal jí kytici. Babča ji s vykulenýma očima převzala a přičichla.

,,To sis vůbec nemusel dělat škodu. Ta je nádherná. Hned ji dám do vázy. Pojďte dál." řekla babče a odešla z chodby do obýváku. Zavřel jsem za námi dveře. Zuli jsme si boty a bundy si pověsili na věšák. Vešli jsme do obýváku, kde babča zrovna pokládala vázu s květinami. 

,,Jako doma, kluci. Sedněte si. Chcete něco k pití nebo k jídlu?" zeptala se babča. Záporně jsme zakroutili hlavou a sedli si na gauč. 

,,Jooheone, říkej mi klidně babi. Říká mi tak i Kihyunie, Kyunieho kamarád. On je to takovej můj další vnouček. Tak mi tak prosím taky říkej." řekla babča a pohladila Jooheona po vlasech. Ten jen s úsměvem souhlasně přikývl.

,,Měl jsi pravdu, Kyunie. Je strašně roztomilý, když se usměje." řekla babča, když se na mě podívala. Jooheon se na mě překvapeně podíval. Stydlivě jsem se pousmál a svou pozornost přesměroval kočkám, které se mi začaly otírat o nohy.

,,Tomu bys neuvěřil. Jak jsi tu byl na ten týden, tak sis zapomněl tričko nebo ho ty dvě vytáhly z tašky a nějak zaštrachaly. Včera jsem je viděla, jak si to tvoje tričko dotáhly na křeslo a válely se na něm. Nevím, kam ho schovaly, ale dneska jsem ho neviděla." řekla babča.

,,No jo. Když jsem tady byl, tak mi v noci lezli po hlavě nebo si ze mě dělaly trampolínu." řekl jsem. Babča se najednou s úsměvem podívala na Jooheona.

,,Chtěl by ses podívat na fotky, když byl Kyunie ještě malý?" zeptala se babča. 

,,To bych moc rád." odpověděl Jooheon. S pootevřenou pusou jsem se podíval na babču. Ta se jen s úsměvem zvedla a došla ke skříni, kde měla album.

,,Třeba až budete u Jooheona doma, tak se taky budeš koukat na jeho fotky." řekla babča s albem v ruce. Sedla si vedle Jooheona, otevřela album a začal mu ukazovat mé fotky.