Tetování

20. kapitola

Changkyunův pohled

Se skousnutým rtem jsem seděl na počítačové židli a koukal do blba. Mám Jooheonovi nabídnout, že by se mohl seznámit s mojí babčou?

,,Changkyune? Vnímáš?" zeptal se holčičí hlas. Cukl jsem sebou a podíval se na puberťačku, která seděla vedle mě. 

,,Promiň. Říkala jsi něco?" zeptal jsem se a donutil se upřít svou pozornost na ni. Ta jen protočila očima. 

,,Ptala jsem se, jestli to mám dobře." řekla a podala mi vyplněný papír. Převzal jsem si ho od ní a začal si ho číst. Pousmál jsem se.

,,Máš to dobře. Dneska bych to asi ukončil. Nechám ti na vyplnění pár cvičení, tak si je prosím do příště udělej." řekl jsem. Ona na to jen něco zamručela. Zvedl jsem se ze židle a posbíral si všechny své věci. 

,,Tak se uvidíme zase za dva dny. Čau." rozloučil jsem se s ní a vyšel z jejího pokoje. Došel jsem do obýváku, kde seděl její otec.

,,Pro dnešek jsme skončili. Nechal jsem jí tady pár cvičení, které má udělat do další hodiny." řekl jsem. Její otec souhlasně přikývl a došel za mnou.

,,Moc vám děkujeme. Ve škole se o dost zlepšila." řekl muž, zatímco jsem si nazouval boty. 

,,To jsem rád. Ale je to hlavně její zásluhou. Někteří, které také doučuji, se nesnaží a pak nemá ani mé doučování žádné výsledky. Pak mi ale rodiče nadávají, že nedokážu jejich děti nic naučit." řekl jsem, zvedl se a oblékl si bundu.

,,No jo. S některými lidmi je to těžké. Peníze vám pošlu ještě dnes na účet. A ještě jednou moc děkuji." S úsměvem jsem přikývl a vyšel ze dveří.

,,Na shledanou." rozloučil jsem se a vydal se na autobusovou zastávku. Nasadil jsem si do uší sluchátka, aby mi cesta lépe utekla.

Po dvaceti minutách jsem vcházel do školy celý promočený, protože jsem si nevzal deštník. A ani kapuci jsem u bundy neměl. Fakt skvělý. 

,,Jaká byla sprcha?" zeptal se se smíchem Kihyun. Sundal jsem si bundu a prsty si protřepal vlasy. Několik kapek dolétlo až na Kihyuna. To se to někomu říká, když on si sem přijel autem.

,,Docela fajn. Představ si, že zrovna dneska jsem si zapomněl vzít s sebou šampón." zamumlal jsem. Neudělám mu takovou radost, abych se tu rozčiloval.

,,A co obejmutí?" zeptal jsem se a natáhl se k němu. Kihyun vytřeštil a chtěl se ode mě odtáhnout, ale neměl šanci. 

,,Neee! Pusť mě budu mokrej! No ták! Já už se smát nebudu! Fajn. Teď už o je jedno." Poslední dvě věty zamumlal smířeně, protože už asi trochu mokrý byl. Odtáhl jsem se od něj s nevinným úsměvem.

,,Jestli si mi smyl make-up na krku, tak tě uškrtím." zamumlal. Prohlédl jsem si jeho krk a naznačil mu, že nic není vidět. 

,,A příště mi piš zprávy a nevolej." Nad tím jsem se musel rozesmát. Přisunul jsem se víc k němu, zatímco jsem si připravoval věci na přednášku.

,,Copak? Vadilo, že jsem volal, když jste si to spolu rozdávali?" zeptal jsem se. Ten hovor byl opravdu vtipnej. Trval pár vteřin, kdy Kihyun vzdychal a jakžtakž zvládl říct, že nemá čas. Jenže pak zapomněl vytípnout hovor, takže jsem toho slyšel trochu víc. Ale neposlouchal jsem je moc dlouho. Jen na tak dlouho, abych si z něj mohl dělat srandu. A aby mi došlo, že to Kihyun vlastně asi nevytípne.

,,Co myslíš?" zeptal se nevrle. Díky jeho tónu hlasu jsem se musel ušklíbnout.

,,No tak promiň. Mně jsi říkal, že si promluvíte. A když jsi nepsal, tak jsem ti zavolal." zdůvodnil jsem své jednání. Kihyun se otočil dopředu, protože přišla profesorka. Naklonil jsem se k němu.

,,Ale vytípnout jsi ten hovor mohl." zašeptal jsem. Kihyun se na mě šokovaně otočil.

,,Cože?!" vyhrkl. Musel jsem si rychle přikrýt pusu, abych se hlasitě nerozesmál. Sklonil jsem se ke skriptům, jelikož mě akorát rozesmával.

,,Děje se něco, pane Yoo?" zeptala se profesorka a posunula si brýle níž, aby se na Kihyuna mohla podívat. Ten se na ni jen s červenými tvářemi podíval, tiše se omluvil a zadíval se na skripta.

,,To jsi nemyslel vážně, že ne?!" vyhrkl Kihyun, když profesorka odešla. S úsměvem jsem zakroutil hlavou.

,,Myslel jsem to smrtelně vážně. Nevytípl jsi to. Čekal jsem, jestli ti to dojde." řekl jsem se zasmáním. Kihyun si prohrábl vlasy a vydechl vzduch z plic. Viděl jsem, jak se mu zase začaly červenat studem tváře.

,,Jak dlouho jsi poslouchal?" zeptal se. 

,,Jen chvilku. Pár vteřin. Opravdu mě nezajímá, jak probíhá váš sex." zamumlal jsem. Kihyun jen pokýval hlavou.

,,Co jste tu blbli?" zeptal se Jooheon, když k nám přišel. 

,,Opovaž se mu to říct." vyhrkl Kihyun. Jooheon se na Kihyuna nechápavě zamračil.

,,Co je? Do čeho ses namočil, že to nesmím vědět?" zeptal se. 

,,Ono to nic není. Jen...jsem mu zavolal v blbou chvíli." odpověděl jsem tak, abych Kihyuna nijak neztrapnil. Kihyun souhlasně přikývl. Jooheon se na mě zvláštně podíval. Nejspíš se snažil pochopit, o co tu jde. Ale to mu radši říkat nebudu.

,,Půjdeme?" zeptal jsem se, když jsem si sbalil věci. Jooheon jen souhlasně přikývl. Zvedl jsem se, krátce Kihyuna objal a vydal se s Jooheonem pryč. Nechápavě jsem se na něj podíval, protože šel docela rychlou chůzí.

,,No co. Těším se, až budeme spolu sami." zamumlal na vysvětlenou. Chápavě jsem přikývl. Tak pokud chce být se mnou sám, tak...asi nebude chtít jít k mojí babče. Ale zeptat se ho můžu. Pokud nebude chtít, tak zůstaneme u mě.

Naštěstí už nepršelo, takže jsme dorazili ke mně suší. Jooheon se rozešel do obýváku, zatímco jsem si ještě sundával boty. Svůj batoh jsem nechal v předsíni a vydal se za Jooheonem. Když si mě všiml, tak s úsměvem poklepal na svůj klín. Došel jsem k němu. Nechal jsem se stáhnout na jeho klín. Sklonil jsem se k němu a dlouze ho políbil. Svou ruku jsem položil na jeho tvář a víc si ho k sobě přitáhl. 

Jooheon rozpojil náš polibek. Svou rukou chytil mou dlaň a odtáhl ji od své tváře, aby se na ni mohl podívat. Sledoval jsem, jak si mé zápěstí přiložil ke rtům a něžně políbil mé tetování. Po několika polibcích se odtáhl od mé ruky a zadíval se mi do očí. Posunul jsem se na jeho klíně a opřel se o něj. Jooheon kolem mě obmotal ruce a hlavu si opřel o tu mou.

,,Joo?" zeptal jsem se. Jooheon mi jen zamručel do vlasů, kam mě poté krátce políbil.

,,Napadlo mě, že bych tě mohl seznámit s mojí babičkou. Už jsem jí o tobě říkal a ráda by tě poznala. Ale záleží na tobě, jestli bys chtěl. Nechci na tebe nijak tlačit." zamumlal jsem, aniž bych se na něj podíval. 

,,Taky bych ji rád poznal. A kdy bys tam chtěl jít?" zeptal se. Překvapeně jsem zamrkal a otočil se na něj. Nadšeně jsem se usmál a vrhl se na jeho rty. Odtáhl jsem se od něj s hlasitým mlasknutím.

,,Ty jsi úžasný! Co dneska?" zeptal jsem se. Jooheon lehce našpulil rty.

,,Doufal jsem, že se dneska budeme koukat na nějaký film." zamumlal. Skousl jsem si ret a přiblížil se k jeho uchu.

,,Až se vrátíme, tak ti to vynahradím. Budeme se pak celou dobu mazlit." zašeptal jsem a zadíval se mu do očí. Jooheon mě pohladil po zádech a krátce políbil.

,,Kdy se vyráží?"