Tetování

12. kapitola

Jooheonův pohled

Pomalou chůzí jsem se ploužil do školy. Tenhle rok začal fakt skvěle. Vyspal jsem se s někým, ale nevím, s kým. Vím, že jsme si spolu rozuměli a...že byl fajn. Nepamatuju si jméno, hlas ani tvář. Jen vím, že má na zápěstí tetování. A taky vím, že ho zná Kihyun. Jenže ten je na mě z nějakého důvodu naštvanej...a nevím, jak se bude chovat po tom včerejšku. Řekl jsem mu fakt hnusný věci...sice pravdivý, ale hnusný. A do toho jsem naštval jeho kluka, Changkyuna. Vedeš si úžasně, Jooheone.

Mohl bych se zkusit zeptat Kihyuna, kdo to se mnou tu noc byl. Než bych se ho ale stihl zeptat, tak by mě sežral za živa. Nebo Changkyun. Ta jeho nenávist ke mně z něj úplně sálala. Ale já to myslel dobře! Kopl jsem naštvaně do kamínku. Až pak bude brečet, že ho Kihyun podvedl, tak ať nechodí za mnou.

Vyšel jsem schody do školy a zamířil si to rovnou do učebny. Radši jsem se nedíval na osoby v první řadě a rychle došel ke svému místu. Sedl jsem si zrovna ve chvíli, kdy do učebny vešla náše profesorka.

Přetahovali jsme pár minut, když se otevřely dveře. Nechápavě jsem se zamračil na Hyungwona. Učitelka naštěstí řekla, že budeme pokračovat příště. Hyungwon ke mně skoro doběhl.

,,To je snad po prvý, co tě vidím jít rychle." řekl jsem, zatímco jsem si schovával věci do batohu. Hyungwon mi najednou vrazil mobil do ruky. Podíval jsem se na něj. 

,,Vážně jsi šel tak rychle jen kvůli tomu, abys mi ukázal držící se ruce?" zeptal jsem se nevrle. Opravdu jsem dneska neměl náladu na jeho vtípky. Hyungwon si povzdechl a ukázal na jednu ruku. Svým pohledem jsem se na to místo zaměřil. Šokovaně jsem vytřeštil oči.

,,To je to tetování! Kdo to je?" zeptal jsem se. Hyungwon pokrčil rameny. 

,,Já nevím. Přidal to nějakej Kikyun nebo tak nějak. Ale nikoho tam neoznačil." odpověděl. Kikyun? Podíval jsem se, kdo to story dával. 

,,Kihyun! Ne Kikyun. Ale ten žádný tetování nemá. Už jsem se koukal." Zase jsem si sedl a podíval se do přední lavice. Kihyun si tam zrovna povídal s tím svým klukem... Vytřeštil jsem oči, když mi všechno došlo. 

,,Vem mi ty věci." vyhrkl jsem a rychlou chůzí šel za Changkyunem. 

,,Changkyune?" zavolal jsem na něj. Na chvilku se na mě otočil, ale když zjistil, že to jsem já, tak se ode mě odvrátil a rychlou chůzí vyrazil pryč.

,,Changkyune, počkej." zavolal jsem na něj znova a rozeběhl se za ním. Bohužel jsem na chodbě vrazil do nějaký holky a spadl s ní na zem.

,,Co blbneš?!" vykřikla. Omluvil jsem se, zvedl se a rozeběhl se dál. Vyběhl jsem ze školy a rozhlédl se. Viděl jsem ho, jak zaběhl za roh ulice. Po chvilce jsem stál na tom samém místě, kde jsem ho viděl naposledy. Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy. Postupně jsem si začal vybavovat útržky z té noci. 

,,Sakra!" zakřičel jsem naštvaně. Kdybych nevrazil do tý holky, tak bych si s ním mohl normálně promluvit.

,,Podle tvého výrazu hádám, že ti utekl." řekl Hyungwon, když ke mně natáhl batoh s mými věcmi. Souhlasně jsem přikývl a hodil si batoh na záda. Otočil jsem se zpátky ke škole a vydal se k ní.

,,Co je?" zeptal se Hyungwon a rozeběhl se za mnou. Spokojeně jsem se usmál, když jsem viděl Kihyuna, jak jde ze školy. Doběhl jsem k němu.

,,Kihyune, potřebuju si s tebou vážně promluvit." řekl jsem. Ten se na mě ale jen naštvaně zamračil.

,,A to jako proč?" zavrčel. Schoval jsem si ruce do kapes a zadíval se mu do očí.

,,Protože mi s tím můžeš pomoct jenom ty." řekl jsem. Kihyun nad tím protočil očima a chtěl odejít, ale zastavil jsem ho.

,,Tak...já půjdu a nechám vás." zamumlal Hyungwon a odešel pryč. Kihyun si naštvaně založil ruce na hrudi.

,,Ale já ti pomoct nechci. Po tom všem, co jsi udělal." řekl a obešel mě. Došel jsem k němu a šel vedle něj.

,,Prosím. Už všechno chápu...nebo aspoň pár věcí mi došlo. Chci si promluvit s Changkyunem." Kihyun nevěřícně zavrtěl hlavou, ale nezastavoval.

,,Tak tobě to došlo až teď, že ses zachoval jak naprostý hovado?!" zeptal se, když se na mě podíval. Rozhodil jsem rukama.

,,A jak jsem si to měl uvědomit, když mám okno?!" vyhrkl jsem stejně naštvaným tónem. Kihyun se zastavil a překvapeně se na mě podíval. 

,,Ty...si nic nepamatuješ?" zeptal se. Prohrábl jsem si vlasy a snažil si vybavit, co všechno si pamatuju.

,,No...nemohli bychom to probrat někde jinde než na ulici?" zeptal jsem se. Kihyun se zadíval na jeden panelák a pak se zase podíval na mě. 

,,Bydlím tady, tak...můžeme ke mně." zamumlal. Viděl jsem na něm, že se mu to ale zrovna moc nelíbí. 

Po pár minutách jsem seděl u něj v bytě. Poděkoval jsem, když mi donesl kávu. Kihyun si sedl naproti mně do křesla.

,,Jak jsi zjistil, že to byl Changkyun?" zeptal se. Pokrčil jsem rameny.

,,Pamatoval jsem si, že ten kluk měl tetování na zápěstí." odpověděl jsem. Kihyun si přitáhl nohy k tělu.

,,Proto ses mi díval na zápěstí." konstatoval. Souhlasně jsem přikývl. Kihyun si promnul oči a vydechl vzduch z plic.

,,Proč za mnou Changkyun nepřišel? Nebo...mi něco nenapsal?" zeptal jsem se. 

,,To ráno pak pospíchal na brigádu, tak nestihl napsat žádný vzkaz. Chtěl si s tebou promluvit ve škole, ale...tys ho ignoroval. Ani ses na něj nepodíval, tak...to vypadalo, že ses ním chtěl jen vyspat." vysvětlil Kihyun. 

,,A já za ním pak ještě přišel, jestli neviděl někde Hyungwona. Bože... Chápu to správně, že kvůli tomu jste na mě oba furt koukali tak naštvaně. A schválně ses díval na mě, když jste se líbali?" zeptal jsem se. Všechny ty nenávistné pohledy mi začaly dávat smysl. 

,,Jo. Hele...asi bych ti měl vysvětlit náš vztah. My-" Zarazil jsem ho mávnutím ruky.

,,To mi nemusíš vysvětlovat. Prostě jste spolu začali chodit. Já se nezlobím." řekl jsem. Přeci jsme se s Changkyunem jen vyspali. Kihyun si odkašlal a odložil svůj hrnek na stůl.

,,My...spolu nechodíme." řekl Kihyun. Nechápavě jsem se na něj zamračil.

,,Changkyun z toho byl dost špatnej. A mě to mrzelo a taky štvalo. Chtěl jsem mu pomoct...a taky tě naštvat. Tak jsme začali hrát, že spolu chodíme. Což ale nemělo žádný účinek. Chtěl jsi, aby se Changkyun se mnou rozešel. Jenže on si myslel, že si s ním chceš promluvit o tý noci a...to ho vytočilo. A taky ranilo." Poslední větu Kihyun jen tiše zamumlal. Praštil jsem se rukou do čela a opřel se o gauč.

,,Tak proto utekl z tý kavárny. Ale proč mi nenapsal? Nebo mi jednu nevrazil nebo...něco? Kdyby mě seřval hned ten první den, tak by bylo už všechno vyřešený. Vy byste nemuseli předstírat to chození, já bych ho nemusel takovou dobu hledat a...taky by aspoň věděl pravdu. Štve mě, že si teď o mě myslí takový věci. Já se takhle vůbec nechovám. Pamatoval jsem si ještě, že jsme si spolu fakt rozuměli." vyhrkl jsem.

,,Protože to je prostě Changkyun. Říkal jsem mu, ať jde za tebou a promluví si s tebou. Jenže jak jsi ho ignoroval, tak...prostě čekal, jestli nějak zareaguješ první ty. Víš jak dlouho jsem ho přesvědčoval, aby ti poslal žádost? Dlouho a stejně jsem ji za něj poslal já." Překvapeně jsem se na něj podíval. Natáhl jsem se pro mobil a zadíval se na žádosti o přátelství.

,,Ale...předtím tam nebyl." zamumlal jsem, když jsem klik na přijetí. Kihyun zakroutil nesouhlasně hlavou.

,,Byl, ale měl fotku ještě ze střední. Včera jsem ho donutil si ji změnit." vysvětlil.

,,Dáš mi jeho adresu? Chtěl bych mu to všechno vysvětlit." zeptal jsem se. Kihyun záporně zakroutil hlavou.

,,Na tohle ho budu muset nějak připravit. On si doteď myslí, že ho chceš přesvědčit, ať se se mnou rozejdeš. Takže...zkus za ním přijít zítra po přednášce. Zkusím ho dokopat k tomu, aby si s tebou promluvil." řekl Kihyun. Souhlasně jsem přikývl.