Im Changkyun je obyčejný vysokoškolák. Jednou ho jeho nejlepší kamarád Kihyun přesvědčí, aby šel na párty, kam má jít i Jooheon, Changkyunův crush. Ten večer se Changkyunovi splní jeho sen. Euforie ho ale přejde, když si ho Jooheon ve škole vůbec ne...
Zhluboka jsem se nadechl. To zvládnu! Připojil jsem se ke skupince, která zrovna mířila do bytu, kde probíhala párty. Kihyun tu naštěstí nebude, protože musel do práce. Dovnitř nás pustila nějaká holka. Došel jsem ke stolu, kde byli kelímky s pitím, a jeden si vzal. Došel jsem k oknu, opřel se o parapet a díval se po lidech, kteří už byli už dost opilí. Zatřásl jsem nechápavě hlavou.
,,Je to docela nuda, co?" zeptal se najednou hlas vedle mě. Otočil jsem se. Málem se mi podlomila kolena, když jsem vedle sebe uviděl Jooheona. Nic jsem ale na sobě nedal znát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jo. Většina se opije hned na začátku a ostatní je pak odvádějí domů, protože začnou zvracet a je jim blbě." řekl jsem a napil se z kelímku. Jooheon se opřel hned vedle mě.
,,Nebo se začnou prát. Jo. Je to nuda. A co že tě tu vidím poprvé? Jsi tu první rok?" zeptal se a podíval se na mě. Záporně jsem zakroutil hlavou.
,,Ne. Jen moc často takhle nechodím. Právě protože to bývá furt to samý. A samotnýho mě to taky nebaví." odpověděl jsem. Byl jsem velmi překvapen. Čekal jsem, že budu v jeho přítomnosti nervózní. Ale bylo tomu úplně naopak. Byl jsem klidný jako bych se bavil s Kihyunem.
,,Jooheon." představil se a podal mi ruku. Pousmál jsem se a potřásl si s ním.
,,Changkyun." řekl jsem. Jooheon se usmál a rozhlédl se po místnosti.
,,Nepůjdeme tancovat?" zeptal se.
,,Chceš jim ukázat, jak se to dělá?" zeptal jsem se s nadzvednutým obočím. Jooheon nadzvedl jeden koutek a souhlasně přikývl. Kopl jsem do sebe obsah kelímku a vydal se s ním k davu.
Po dvou hodinách jsem Jooheona táhnul domů. Naprosto opilého. Ne že bych já opilý nebyl. Byl jsem opilý, ale rozhodně ne tak jak on. Nějakej kluk se s ní vsadil, že ho přechlastá, a tak do sebe házeli jednoho panáka za druhým. Jooheon byl nadšený z toho, že vyhrál, ale musel jsem ho odtáhnout už domů.
,,Ale notáááák." vyhrkl jsem se smíchem, když mě Jooheon obejmul a my nemohli pokračovat v cestě.
,,Vy-rhál sem." zamumlal Jooheon. Zasmál jsem se a rozcuchal mu vlasy.
,,Samozřejmě, že jsi vyhrál. Ale...teď musíš domů." řekl jsem, odtáhl ho trochu od sebe a pokračoval v cestě. Jooheon ukázal na jeden panelák. Došli jsme ke vchodu. Jooheon se opřel o dveře a přitáhl si mě k sobě.
,,Musíš otevřít." řekl jsem se smíchem. Jooheon se také zasmál, vytáhl klíče a podal mi je.
,,Já se tam-netrefím." řekl na vysvětlenou. Přikývl jsem a odemkl. Došli jsme k výtahu a vyjeli do čtvrtého patra. Odemkl jsem i tady. Chtěl jsem se otočit, ale Jooheon mě zatáhl k němu do bytu.
,,Já musím domů." řekl jsem a ukázal palcem na dveře. Jooheon nesouhlasně zamručel a natiskl se na mě.
,,Zůstaň tady." zamumlal. Jeho ruce se přesunuly na moje pozadí. S úsměvem jsem zakroutil hlavou.
,,Ne. Já musím domů." namítl jsem. Jooheonovy rty se přitiskly k mému krku a vsály zde mou kůží. Slastně jsem vzdychl.
,,Zůstaň." zamumlal, když se od mého krku odtáhl a zadíval se na mé rty.
,,Musíš do postele." řekl jsem. Jooheon mě hned na to políbil. Obmotal jsem mu ruce kolem krku. Zuli jsme si boty. Malými krůčky jsme se za stálého líbání dostali do jeho ložnice. Jooheon s mlasknutím přerušil polibek a i se mnou spadl do postele. Zasmál jsem se tomu a prohrábl mu vlasy.
,,Ale já to nemyslel takhle." vyhrkl jsem. Jooheon se sklonil zpátky ke mně a vášnivě mě začal líbat. Svými rty se poté přesunul přes můj krk na mou hruď. Knoflíček po knoflíčku pomalu rozepínal. Rozepnutou košili mi sundal a hodil na zem. Se skousnutým rtem jsem přetočil naše pozice. Seděl jsem přímo na jeho problému. Stáhnul jsem mu tričko. Svými rty jsem se přesunul na jeho hruď. Olízl jsem jednu z jeho bradavek a vsál ji. Jednou svou rukou jsem sjel k jeho klínu a přejel po něm. Jooheon okamžitě přetočil naše pozice. Mé ruce mi přišpendlil vedle hlavy. Sklonil se k mé klíční kosti a zakousl se do ní. Vykřikl jsem bolestí, ale zároveň i slastí. Svými rty se pak přemístil k těm mým.
,,Tohle si nebudeš dovolovat. To já tu jsem dominantní." zavrčel mi do rtů. Krátce jsem skousl jeho spodní ret.
,,A zvládneš se do mě trefit?" zeptal jsem se provokativně. Jooheon pustil mé ruce a začal mi rozepínat pásek.
,,To za chvilku zjistíš." zamumlal.
Promnul jsem si oči a snažil se nevnímat, jak mi třeští hlava. Pomalu jsem si sedl. Skousnul jsem si ret, abych nahlas nesykl. Nečekal jsem, že to bude takhle bolet. Pousmál jsem se, když jsem se zadíval na spícího Jooheona. Vypadal strašně roztomile. Dokud jsem se mu nezadíval na jeho hruď, která byla odkrytá.
Zvedl jsem se a sebral ze země kalhoty, ve kterých byl i můj mobil. Sedl jsem si zpátky na postel, abych ho mohl zkontrolovat. Několik zpráv od Kihyuna. Vytřeštil jsem oči, když jsem si všiml, kolik je. Za hodinu mám být na doučování.
Sesbíral jsem ze země své oblečení a vyšel potichu z pokoje. Oblékl jsem se a trochu se v koupelně upravil. Došel jsem ještě do kuchyně, abych se mohl napít vody. Skleničku jsem po sobě umyl a nechal ji na odkapávači. Došel jsem do předsíně, obul si boty a vyšel z bytu. Tiše jsem za sebou zavřel, abych Jooheona náhodou nevzbudil.
Šel jsem takovou chůzí, jakou mi mé pozadí dovolovalo. Naštěstí jsem přišel domů v čas a stihl jsem si dát i rychlou sprchu. Do termosky jsem si udělal kafe a vydal jsem se za holčinou, která absolutně nechápala angličtinu. Minule jsem jí dal za úkol se naučit slovíčka. Bez nich totiž ani nemůže chápat nic ostatního. Tak snad se je naučila...
Překvapeně jsem se podíval na mobil, když mi začal zvonit. Povzdechl jsem si, přijal hovor a přiložil si mobil k uchu.
,,Ano?" zeptal jsem se.
,,Jak si to jako představuješ, si přečíst po několika hodinách moje zprávy a neodpovědět?" vyhrkl na mě Kihyun. Pousmál jsem se. Moc dobře jsem věděl, že to nesnáší. A taky, že když je zvědavý, tak že musí vše hned vědět.
,,Promiň. Neměl jsem čas ti odpovědět. Ale zítra ti všechno řeknu. Teď jdu na doučování." vysvětlil jsem. Kihyun netrpělivě zamručel.
,,Ale já to chci vědět hned..." zamumlal.
,,Ani když začneš brečet a ječet, tak ti to neřeknu. Už musím končit. Zítra. Čau." rozloučil jsem se rychle, protože jsem už stál před domem. Vytípl jsem hovor a zazvonil.
