Tetování

14. kapitola

Kihyunův pohled

Soustředěně jsem si skousával ret, zatímco jsem se snažil najít nějakou dobře placenou brigádu. Bohužel získat dobře placenou brigádu, kterou dokážu skloubit se školou, je opravdu dost složité. Chtěl jsem změnit svůj život. Úplně ho překopat. 

Seděl jsem tu skoro hodinu a nic jsem nenašel. S povzdechem jsem schoval mobil do kapsy. Došel jsem zaplatit za svou kávu a vydal se do školy. Byl jsem zvědavý, jak dopadl Kyun s Jooheonem. Snad s ním promluvil. Vypadal dost nervózně.

S úsměvem jsem si sedl vedle Changkyuna, který jako vždycky přišel dřív. Odložil jsem svůj batoh a vtáhl si ho do pevného objetí. 

,,Povídej. Chci vědět, jak včerejšek dopadl." řekl jsem zvědavě, když se ode mě odtáhl. S úsměvem pokrčil rameny.

,,Bylo to...fajn. Šli jsme spolu do kina." zamumlal s úsměvem. Nadšeně jsem zapištěl. Konečně má štěstí!

,,To je boží! Ty úplně záříš. Nebylo něco?" zeptal jsem se, zatímco jsem nadzvedával jedno obočí. Changkyun s vytřeštěnýma očima zakroutil nesouhlasně hlavou. 

,,Ne! Ani nešel ke mně domů. Jen mě doprovodil. Ale...myslel jsem si, že už ho nemám rád. Jenže ten můj crush na něj se zase vrátil." řekl, když si opřel hlavu o dlaň. 

,,Já si myslím, že ten tvůj crush na něj nikdy nezmizel. Jen...ho zastřel tvůj vztek a bolest." Changkyun na to pokrčil rameny.

,,Je to možný. Dneska půjdeme k němu. Koukneme na nějakej film." zamumlal. Natáhl jsem se k batohu a vytáhl z něj skripta.

,,Pořádně si to užijte." popřál jsem zrovna ve chvíli, kdy do učebny vešel Hyunwoo. Nemohl jsem si pomoct. Musel jsem se usmát. Pan Sohn mi úsměv oplatil. Stydlivě jsem se zadíval na stůl, protože jsem cítil, jak mi začaly červenat tváře.

Poslouchal jsem celou přednášku. Několikrát mě ale vyrušil můj vibrující mobil. Rozloučil jsem se s Kyunem, na kterého už čekal Jooheon, a nechal ho projít. Podíval jsem se na mobil, abych zjistil, kdo mi psal. Naštvaně jsem stiskl rty. Nebudu mu odpovídat. Vše jsem mu napsal. Tak ať mi dá pokoj.

Dal jsem si všechny svoje věci do batohu, zvedl se a odešel z učebny. Zastavil jsem se, když jsem si všiml, kdo stojí před školou. Rychle jsem se otočil a vrátil se. On už mě ale viděl a vydal se za mnou.

,,Kiki, kam jdeš? Copak nejsi rád, že mě vidíš?" zeptal se slizkým hlasem, když mě chytil za ruku. Zastavil jsem se a snažil se vytrhnout ruku z jeho sevření, ale držel mě pevně.

,,Pusť mě." řekl jsem naštvaně. On se tomu ale jen zasmál.

,,A proč?" zeptal se. Nervózně jsem polkl a rozhlédl se po chodbě. Nikdo tu nebyl.

,,Všechno jsem ti napsal. Už končím." odpověděl jsem. Jung jen zamručel, ale nepouštěl mě.

,,Mě ale vůbec nezajímá, že jsi mi něco napsal. Jednou jsi štětka, tak jí prostě budeš. Jaká místnost je teď volná?" řekl klidným hlasem. Nevěřícně jsem pootevřel pusu.

,,Ale já jsem skončil. Rozumíš tomu?" vyhrkl jsem. Jung mě pevně stiskl a rozešel se k nejbližším dveřím. Vešel se mnou dovnitř. Dotáhl mě k učitelskému stolu a odhodil mě na něj. Sykl jsem bolestí a chytil se za zápěstí, na které jsem spadl. Jung mě chytil za stehna a roztáhl mi nohy, mezi které se vtěsnal. Sedl jsem si a snažil se ho od sebe odstrčit.

,,Nech mě být! Já nechci!" zakřičel jsem. Jung se natáhl a vrazil mi facku. Nestihl jsem se z toho ani nijak vzpamatovat, když mě silně chytil za čelist a přitáhl k sobě.