Tetování

8. kapitola

,,Tak hodně štěstí ve škole. A pozdravuj Kikiho." řekla babča s úsměvem. Přikývl jsem a nasadil si koženou bundu.

,,Děkuju. Tak pa." rozloučil jsem se a vydal se na autobus. Celou cestu jsem poslouchal písničky. Vystoupil jsem a namířil si to ke škole. Po pár minutách jsem byl v učebně. Sedl jsem si na místo v první řadě a vyndal si skripta. Nandal jsem si brýle a snažil se ignorovat pohledy od svých spolužáků. 

,,Ahoj." pozdravil mě Minhyuk, když si sedl vedle mě. Pozdravil jsem ho zpátky a doufal, že mi dá pokoj. Cítil jsem ale, jak se na mě furt kouká. Otočil jsem se na něj s nechápavým výrazem.

,,Děje se něco?" zeptal jsem se. Minhyuk mě najednou s úsměvem obejmul. Překvapeně jsem vytřeštil oči. 

,,Ahoj." slyšel jsem Kihyunův hlas, který nezněl dvakrát nadšeně. Minhyuk se s nervózním pousmál ode mě odtáhl. Otočil jsem se na Kihyuna. Chtěl jsem ho pozdravit, ale místo pozdravu si mě přitáhl do krátkého polibku.

,,Ahoj, zlato." pozdravil mě s úsměvem. Tiše jsem ho pozdravil a zadíval se dopředu.

,,Promiň. Jen jsem byl nadšený z vašeho chození. Moc vám to spolu sluší." vyhrkl Minhyuk nadšeně a také na vysvětlení. Kihyun se tomu jen zasmál a sedl si na můj klín čelem k Minhyukovi. Překvapeně jsem se na něj podíval.

,,Nevadí?" zeptal se Kihyun s úsměvem, když mě objal kolem krku. Koutkem oka jsem si všiml, jak do místnosti vchází Jooheon. Zatnul jsem čelisti. Zadíval jsem se zpátky na Kihyuna.

,,Samozřejmě, že ne." odpověděl jsem s úsměvem a objal ho kolem pasu. S úsměvem jsem se zadíval Jooheonovi do očí, když se na nás podíval. 

,,Ahoj." pozdravil ho Kihyun, když si Jooheona všiml. Jooheon jen něco zamumlal, zatímco na nás stále koukal. Když došel ke schodům, tak o jeden zakopl, ale zvládl to ustát. Skousl jsem si ret, abych se nějak neušklíbl, a podíval se na Kihyuna. Ten se spokojeně usmíval, jak jeho plán vycházel.

Začínal jsem konečně Kihyunův plán chápat. I když...bylo mi trochu Jooheona líto, ale...zachoval se fakt hnusně. Na druhou stranu jsem ale cítil i škodolibou radost. Třeba si uvědomí, jak se choval a už si to k nikomu nedovolí.

,,A jak dlouho spolu chodíte?" zeptal se Minhyuk.

,,Od včerejška. Kyun se necítil nějak dobře, tak sem nechodil. Včera jsem za ním přišel, abych mu ukázal, co jsme dělali. No...a dali jsme se dohromady. Měl jsem strašný strach, když jsem ho políbil, že mě odpálkuje a zesměšní mě, ale...místo toho mi polibek oplatil a začali jsme spolu chodit." řekl Kihyun.

,,To je hezký. A k tomu jste se dost dlouho bavili, takže se znáte fakt dobře. Moc vám to přeju. Taky bych chtěl někoho takového." zamumlal Minhyuk a podepřel si hlavu dlaní. 

Všichni jsme se otočili ke dveřím, když do učebny přišel učitel. Kihyun si sedl zpátky na své místo. 

Po přednášce jsem stál před školou a čekal na Kihyuna, který šel za panem Sohn. Opřel jsem se o zábradlí, vytáhl mobil a zadíval se na sociální sítě.

,,Ahoj." pozdravil mě někdo. Překvapeně jsem se podíval před sebe. Pootevřel jsem pusu, když jsem zjistil, že přede mnou stojí Jooheon.

,,Ahoj." pozdravil jsem ho. Schoval jsem si mobil do kapsy a odkašlal si.

,,Co potřebuješ?" zeptal jsem se. Jooheon se nadechoval k odpovědi, ale předběhl ho Kihyun, který právě přišel.

,,Promiň, zlato, už můžeme jít." řekl Kihyun, chytil mě za ruku a vydal se se mnou pryč. Vydechl jsem vzduch z plic a podíval se za sebe. Jooheon nás naštvaně sledoval, jak odcházíme.

,,Tak co? Jak se tváří?" zeptal se Kihyun spokojeně. Otočil jsem se zpátky a zadíval se před sebe.

,,Je naštvaný." odpověděl jsem. Slyšel jsem, jak Kihyun spokojeně zapištěl.

,,To je dobře. Jen ať si uvědomí, koho ztratil. A teď jdeme na autobus? K tvý babče?" zeptal se nakonec. Nechápavě jsem se na něj podíval.

,,Jdeme?" zeptal jsem se. Myslel jsem si, že mě jen doprovodí. Kihyun souhlasně přikývl.

,,Přesně tak. Jdeme. Protože teď už jsi v pohodě. Domluvil jsem se s tvou babčou, že po přednášce dojdeme pro tvé věci." odpověděl Kihyun. 

,,Počkej. Ty ses jako domluvil s mojí babčou, že půjdu zpátky do bytu?" zeptal jsem se. Kihyun souhlasně zamručel. Otočil se, aby zjistil, jestli jde za námi někdo ze třídy. Nikdo nešel, tak pustil mou ruku a šel kousek dál ode mě.

,,Shodli jsme se, že nebudeš muset do školy jezdit autobusem, že se víc vyspíš, protože ti nebude skákat kočka v noci po hlavě, a tak." řekl Kihyun, když jsem se zastavili před autobusovou zastávkou.

,,Kdy jste se takhle dohodli? A jak jste se mohli dohodnout beze mě?" zeptal jsem se. Kihyun jen pokrčil rameny.

,,Zavolali jsme si. Teď jsem ti to řekl, tak nevím, na co si stěžuješ." odpověděl. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou. Po chvilce jsem se ale zarazil a podíval se na něj.

,,Jak víš číslo na mou babičku?" zeptal jsem se. 

,,Prohledal jsem ti mobil." odpověděl Kihyun s klidem. Nechápavě jsem se na něj otočil.

,,To myslíš jako vážně?" zeptal jsem se nejistě. Kihyun by toho jako byl schonej, ale...ne! To by snad bylo moc i na něj. I když...hraje mého kluka a nebojí se ani líbání.

,,Ne. Dala mi ho tvoje babča. Ale to už je dýl." řekl Kihyun a nastoupil do autobusu, který jede k babče. Sedli jsme si na místa vzadu autobusu.

,,Dýl?" Naprosto ničemu jsem nerozuměl. Kihyun si povzdechl a otočil se na mě. 

,,Občas jsem za tvou babičkou zašel. Když zjistila, jak to je s mou rodinou, tak mi řekla, že můžu za ní kdykoli přijít a dala mi i to číslo. Mám ho necelý dva roky. Jak jsme spolu byli u ní na pár dní. Tak jsem za ní někdy takhle šel nebo jsem jí zavolal." odpověděl. Chápavě jsem přikývl. Kihyunova rodina, na rozdíl od mé, jeho orientaci nevzala dobře. Vykopli ho z domu a bylo jim naprosto jedno, co se s Kihyunem pak bude dít. Ani jeho prarodiče ho nepochopili. 

,,Ozvali se ti vůbec?" zeptal jsem se tiše. Kihyun pochopil, že mluvím o jeho rodině. Záporně zakroutil hlavou.

,,A kdyby se mi ozvali, tak já jim neodpovím. Všichni u mě skončili." zamumlal a zadíval se z okýnka ven. Zadíval jsem se na své ruce a přemýšlel, o čem bych mohl začít mluvit. 

,,Co pan Sohn? Odpověděl ti na otázky?" zeptal jsem se. Kihyun se otočil zpátky na mě se spokojeným úsměvem.

,,Jo. Říkal, že je rád, že se někdo takhle zajímá, že se to jen tak nevidí a že ho to moc těší." řekl Kihyun. 

,,Takže...to je na dobré cestě?" zeptal jsem se. Kihyun souhlasně přikývl. 

,,Jestli sis všiml, tak dneska se koukal výhradně na mě. Na toho Minhyuka se ani nepodíval." Musel jsem se zasmát, když se škodolibě pousmál.