Tetování

23. kapitola

Sedl jsem si na své místo a sundal si bundu. S úsměvem jsem objal Kihyuna, který tu už samozřejmě byl. Poznal jsem na něm, že...se jeho chování dost změnilo. Už nebyl tolik zamyšlený a nemračil se na svůj mobil, když mu přišla nějaká zpráva. A taky mu tolik nevadí, když se mu podívám do mobilu. Předtím by mě za to zakousl. 

,,Tak jak je? Změnilo se něco za ten den?" zeptal se. S úsměvem jsem si vybalil věci a otočil se na něj.

,,Vzal jsem Jooheona k babičce. Ta je z něj úplně nadšená. Samozřejmě se ptala na to, proč se Jooheon choval tak, jak se ze začátku choval. Nakonec jsme se tomu ale všichni smáli a já si připadal jak ten největší idiot. Ne...to jsem se cítil, když babča vytáhla fotky a vyprávěla mé příhody z dětství." řekl jsem. Kihyuna jsem svým příběhem rozesmál.

,,Ještě že nemá moje fotky." zamumlal Kihyun. S nafouklými tvářemi jsem se na něj zamračil.

,,To není fér. Takže až ty přivedeš představit svýho přítele, tak tě nebude moct ztrapnit. Počkej! Já ty fotky nějaký seženu." vyhrkl jsem. Schválně jsme se vyvarovali Hyunwooovu jménu. 

,,To by ti stejně bylo k ničemu. On...zatím to na představování nevypadá. Jsme spolu chvilku a...vždyť víš." zamumlal tiše. Chápavě jsem přikývl. Kdyby někdo zjistil, že spolu mají poměr, tak by z toho měli oba problémy. 

,,A co v kavárně?" zeptal jsem se. Nedávno mi vyprávěl, jak za ním chodila nějaká holčička. 

,,Úžasný. Zase tam přišli rodiče s tou malou holčičkou. Tentokrát za mnou šla až za pult. Je strašně roztomilá." odpověděl nadšeně. 

,,Někdy se za tebou budu muset podívat. Ani nevím, kde ta kavárna je." zamumlal jsem. Kihyun se na mě díky tomu zamračil.

,,Ty mi chceš jako říct, že nevíš, kde pracuju? Že jsi tam ještě nebyl?" zeptal se. 

,,Tak kdybych tam někdy byl, tak by sis mě tam asi všiml, ne?" odpověděl jsem mu otázkou. Kihyun si založil ruce na hrudi.

,,Já tam nejsem každý den. Myslel jsem, že ses tam někdy už podíval." řekl. Záporně jsem zakroutil hlavou.

,,Ale až se tam půjdu podívat, tak ti dám vědět. Chci tě totiž vidět." Kihyun se  tomu jen zasmál a položil si ruce na stůl.

,,Chceš mě vidět, jak se musím tvářit furt mile, i když mě totálně někteří lidi iritují?" zeptal se. Pousmál jsem se a opřel se o opěradlo.

,,Copak? Lidi si stěžují, že jejich čokoládový dort je moc čokoládový?" zeptal jsem se. 

,,To zatím ne. Ale nějaká holka po mně chtěla zákusek, ale aby byl bez cukru. Že je na dietě." řekl Kihyun. Nechápavě jsem nadzvedl obočí.

,,Tak jsem jí zeptal, jestli by náhodou ještě nechtěla vodu bez vody. Jako...chápu, že drží dietu a chce něco, co není taková kalorická bomba, ale zákusek úplně bez cukru fakt neznám. Nebo takový aspoň žádný neznám. Ale kdybys ji ještě viděl. Mohla by se přihlásit do Miss kost a kůže. A možná by i vyhrála. Nevím, proč holky chtějí být tak hubený. Já nevím jak ty, ale když někoho objímám, tak úplně nechci cítit jeho vystouplá žebra potažená kůží." řekl Kihyun. 

,,Ty radši svaly, co?" zeptal jsem se. Kihyun si skousl ret a přikývl.

,,Ale občas si připadám jako nějaká sedmnáctiletá puberťačka. On mě zvedne jak nic. A to ani nemluvím o tom výškovým rozdílu." vyhrkl Kihyun. Se zasmáním jsem si snažil vybavit, jestli jsem je viděl stát někdy vedle sebe, abych to dokázal porovnat.