Tetování

10. kapitola

Changkyunův pohled

Pousmál jsem se na Kihyuna, který si právě vedle mě sedal.

,,Ahoj." pozdravil mě a políbil na tvář. Byl jsem rád, že mě nenutí mu dávat pusu na rty. Takhle...to stačí a nikomu nebude nic divný. Posunul jsem si brýle na nose a schoval si mobil do kapsy.

,,Prosim tě. Vyfoť si nějakou fotku a změň si profilovku. Psal mi jeden kámoš a ptal se, kolik ti je. A dělal si srandu, že jsem pedofil. Tak si ji, prosím, změň." vyhrkl Kihyun. Se zasmáním jsem se na něj otočil. 

,,Ty a pedofil? Nejsi tak náhodou na starší?" zeptal jsem se tiše, aby nás nikdo neslyšel. Hlavně Minhyuk. Kihyun se pousmál a pokrčil rameny. 

,,Zas tak moc na starší nejsem." zamumlal.

,,A jak to včera dopadlo?" zeptal jsem se. Dost mě to zajímalo. Kihyun se posunul víc ke mně a opřel si hlavu o stůl.

,,Zatím nic, ale brzy...se to podle mě už zvrtne. Včera jsem se snažil, aby pochopil, že pro není jen sexy, ale že je i chápavý a milý. A docela jsem ho tím zaskočil. Ale nemohl jsem úplně vidět jeho reakci, protože jsem se jako zamilovaný stydlivý student rychle zdejchnul. A málem bych zapomněl říct, že jsem měl rozhovor s Jooheonem." vyhrkl nakonec Kihyun. Překvapeně jsem vytřeštil oči.

,,Co ti chtěl?" zeptal jsem se. Kihyun se zasmál nejspíš nad tou vzpomínkou. 

,,On slyšel náš rozhovor s Hyunwooem a pak mi dával kázání, jestli mi přijde normální, že v jednu chvíli jsem s tebou a v druhé balím profesora. Tak jsem ho odpálkoval s tím, že zrovna on mě nemá co poučovat." řekl Kihyun. Přikývl jsem a položil si hlavu na své ruce. 

,,Myslíš, že toho lituje?" zeptal jsem se, zatímco jsem přemýšlel nad Jooheonem. Kihyun pokrčil rameny.

,,To nevím. Ale doufám, že jo." zamumlal Kihyun a srovnal mi vlasy. Pousmál jsem se a normálně si sedl, protože do učebny přišel profesor.

,,Tak já letím do práce. Uvidíme se zítra. Čau." rozloučil se se mnou Kihyun a vyběhl z učebny. Zasmál jsem se a zakroutil hlavou. Snad neskočí někde pod auto.

,,Kyune, mám ti vyřídit, že máš počkat před školou." Překvapeně jsem se podíval na Minhyuka. Hodil jsem si na záda batoh a schoval si ruce do kapsy od bundy. 

,,Proč? Kdo ti to napsal?" zeptal jsem se. Skoro s nikým se tu nebavím, tak kdo by chtěl, abych počkal?

,,To pak zjistíš. Pa. Už musím." vyhrkl a vydal se pryč. Co to mělo být? Jak jako, že to pak zjistím. Vydal jsem se ven a zastavil se. Mám tu čekat? Skousl jsem si ret a zadíval se na školu. Třeba...bude chtít někdo něco vysvětlit. A kdyby náhodou něco, tak se seberu a odejdu. Opřel jsem se o zábradlí a vytáhl si z kapsy mobil, abych se zabavil.

,,Changkyun, že?" zeptal se mně velmi povědomý hlas. Zvedl jsem hlavu a zadíval se na Jooheona. Schoval jsem si mobil do kapsy a podíval se mu do očí.

,,Co chceš?" zeptal jsem se ne zrovna mile. Jooheon zvedl ruce na znak míru.

,,Klid. Jen si chci promluvit. O dost vážný věci. Můžeme...spolu někam zajít? Třeba do kavárny. Byla by to jen chvilka." Povytáhl jsem obočí. Že by se v něm hnulo svědomí a chce se mi omluvit?

,,Tak fajn." souhlasil jsem a odstrčil se od zábradlí. V tichosti jsme spolu dorazili do nejbližší kavárny. Objednali jsme si kávy. Snažil jsem se celou dobu s ním nenavazovat oční kontakt. Poděkovali jsme za horké nápoje a napili se. Z talířku jsem zvedl sáček s cukrem a jeden si do kávy vysypal. 

,,Tak?" zeptal jsem se. Nechtěl jsem začít mluvit sám od sebe. Jooheon si položil ruce na stůl a zadíval se na mě.

,,Jak dlouho chodíš s Kihyunem?" zeptal se. Abych se mu nemusel dívat do očí, tak jsem si začal hrát se svým prstýnkem.

,,Pár dní." odpověděl jsem. Ta situace mi byla hrozně nepříjemná. Proč prostě neřekne hned, co mi chtěl říct? Už dávno jsem mohl být doma.

,,Znáš vůbec Kihyuna? To, jak se chová?" zeptal se. Nechápavě jsem se na něj podíval. Proč mluví o Kihyunovi?

,,Samozřejmě, že ho znám. Bavíme se spolu celou vysokou." odpověděl jsem. Jooheon chápavě přikývl a zadíval se mi do očí.

,,Takže víš, jak to mívá? Že se s někým vyspí a pak ho dál nezajímá. Nevím, jestli ti něco nakecal nebo ho tak slepě miluješ, že to ignoruješ. Ale on to s tebou nemyslí vážně." řekl Jooheon. Nechápavě jsem zamrkal. 

,,Co?" zeptal jsem se. On...o čem to mluví? Jooheon si povzdechl a přisunul se blíž ke stolu.

,,Včera jsem ho slyšel a viděl, jak flirtuje s panem Sohn. Ráno je na tobě zavěšenej jak koala a odpoledne už balí někoho jinýho." odpověděl Jooheon tišším hlasem. 

,,Počkej. Ty...ses chtěl bavit o...Kihyunovi a našem vztahu?" zeptal jsem se pro ujištění. Tentokrát se nechápavě zamračil on.

,,Jo. Vím, že ti to možná přijde divný, ale prostě nechci, aby ti ublížil. Kihyun není na dlouhodobý vztahy. Nebavím se s ním, ale viděl jsem ho několik na pařbách. Buď odcházel sám a nebo vždycky s jiným klukem než minule. Jen jsem tě na to chtěl upozornit." vysvětlil. Zadíval jsem se na svou kávu a zatnul pěsti. Tak...on si se mnou chtěl promluvit o Kihyunovi. A je mu naprosto jedno, že to on mi nejvíc ublížil. Ani se netváří, že by mu to bylo líto. Zvedl jsem se a došel zaplatit svou kávu.

,,Changkyune, co blbneš?" vyhrkl Jooheon od stolu. Hodil jsem si batoh na záda a vyšel z kavárny. Sundal jsem si brýle, schoval je do kapsy a snažil se zahnat slzy mrkáním.

,,Changkyune, proč jsi najednou tak utekl?" zeptal se Jooheon, když přišel za mnou. Zakroutil jsem nesouhlasně hlavou a vydal se pryč. Už jsem se ani nesnažil zahnat slzy. Jooheon mě ale zastavil a donutil mě se na něj podívat.

,,Promiň. Měl jsem ti to říct citlivěji. Ale chtěl jsem, abys to věděl." řekl Jooheon. Tentokrát na něm bylo poznat, že toho lituje. Ale...jak může dělat, že se mezi námi nic nestalo?

,,Já...musím domů." zamumlal jsem a odešel. Zhluboka jsem se nadechl. Musel jsem se uklidnit, než půjdu na doučování. Dneska mám dvě. Došel jsem na autobusovou zastávku. Z kapsy jsem si vzal balíček kapesníků, jeden vytáhl a vysmrkal se. Tohle se vážně může stát jenom mně. Neměl jsem s ním vůbec nikam chodit.