Tetování

5. kapitola

Jooheonův pohled

Probudila mě nehorázná bolest hlavy. Lehl jsem si na záda a přikryl si obličej dlaní. Musel jsem se ale hned zvednout a běžet na záchod, kde jsem vyklopil obsah svého žaludku do záchodové mísy. V koupelně jsem si vypláchl pusu a opláchl si obličej vodou. Zadíval jsem se na sebe do zrcadla. Vypadal jsem hrozně. Proč jsem tak moc pil? Nechápavě jsem se zamračil a naklonil hlavu na stranu. To...jsou cucfleky? Já jsem s někým...byl? 

Jako zombie jsem se vrátil zpátky do pokoje. Až teď mi došlo, že na sobě nemám žádné spodní prádlo ani nic jiného. I na posteli bylo poznat, že jsem tu někoho měl. A rozhodně tu jen neusnul. 

Ze skříně jsem vytáhl čisté oblečení a oblékl se. Došel jsem do kuchyně, kde jsem si vzal prášek. Doufal jsem, že zabere rychle. Sedl jsem si na linku, opřel se o zeď a snažil se si vybavit, co se stalo a s kým jsem byl. Vybavoval jsem si, že jsem si s tím klukem dost rozuměl. To taky vysvětluje to, že jsem se s ním vyspal. Nikdy jsem se s nikým z opilosti nevyspal. A...to je asi tak všechno. Ale...když byl na tý párty, tak musel být z vysoký, jinak by o ní nevěděl. 

Seskočil jsem z linky a došoural jsem se zpátky do ložnice. Snažil jsem se najít nějakej lísteček se vzkazem. Nebo něco, co by mohlo být jeho. Nic jsem ale nenašel. Natáhl jsem se pro mobil, jestli mi náhodou něco nenapsal. Nic. 

Lehl jsem si do postele s mobilem v ruce. Najel jsem na kontakty a zavolal svému kámošovi.

,,Ahoj. Tak co? Jak ti je?" zeptal se Hyungwon. Prohrábl jsem si vlasy a vydechl.

,,Hrůza. Už jsem se stihl vyzvracet. Ale víc mě sere to, že jsem se tam s někým seznámil, vyspal jsem se s ním, ale mám úplný okno a skoro nic si nepamatuju." zamumlal jsem. Hyungwon se na druhé straně začal smát.

,,To není vůbec vtipný. Já chci vědět, s kým jsem se vyspal. Pamatuju si, že byl fajn a rozuměli jsme si." vyhrkl jsem. Promnul jsem si čelo, protože jsem vyhrkl moc nahlas a rozbolela mě zase hlava.

,,Promiň. Jen si nedokážu představit, kolik jsi toho musel vypít, abys nevěděl a nepamatoval si, s kým jsi byl. Ale v klidu. Víš, že dokážu takhle najít dost lidí na sociálních sítích. Zítra za tebou přijdu a pomůžu ti." řekl Hyungwon. 

,,Dík. To bych fakt potřeboval." poděkoval jsem.

,,Jasný. Tak já budu končit. A pořádně se ještě vyspi. Kocovina se pak snáší líp. Čau." rozloučil se se mnou a vytípl to. Odložil jsem mobil a zase se zachumlal do peřiny. Hyungwon měl pravdu. Bude lepší, když ji zaspím.

druhý den

Celou cestu do školy jsem přemýšlel nad tím klukem. Přemýšlel jsem nad ním teda furt. Fakt jsem ho chtěl poznat. Vešel jsem do učebny a došel na druhou stranu místnosti. Sedl jsem si, připravil si věci a začal se rozhlížet po lidech, co tu seděli. Šlo to docela těžko, protože skoro všichni, kteří seděli přede mnou, tak byli ke mně otočení zády. A jak bych ho asi poznal, když si nepamatuju, jak vypadá?

Složil jsem si hlavu do dlaní a snažil se si na něco vzpomenout. Stoprocentně měl tmavý vlasy. To si tak nějak možná vybavuju. Najednou se mi před očima objevila jedna vzpomínka. Přikládal jsem si ke rtům jeho zápěstí. Několikrát jsem ho políbil a odtáhl ho od svých rtů. MĚL TAM TETOVÁNÍ! Takovýho...smajlíka. 

Znova jsem se rozhlédl po třídě. A...jak mám zjistit, kdo má tetování u zápěstí, když mají skoro všichni dlouhý rukávy? Povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Ale na druhou stranu...kdyby to byl někdo, kdo je od nás, tak by za mnou už určitě přišel a řekl by mi, že jsme se spolu vyspali. Nebo...by se zeptal, jak to mezi námi je. Pokud ovšem nebyl tak opilý jako já. To je ale blbost! Vždyť se musel vzbudit vedle mě. Nejspíš nahý. A s bolavou určitou částí těla. Třeba to bral jako jednorázovku... A nebo se se mnou vyspal z opilosti. Teď se za to může stydět, a proto za mnou nepřišel. Nebo čeká, že přijdu já. Ale to se nestane, protože já mám okno jak kráva. Musí si o mně teď myslet, že jsem strašný kretén. Pokud teda čeká, že za ním přijdu první.

Položil jsem hlavu na lavici. Ani jsem nijak neřešil, že už tu byl profesor a že už začal přednášku. Snad mi Hyungwon dokáže pomoct.

Díky jednomu klukovi jsem zjistil, že Hyungwon šel nejspíš do školy. Vešel jsem dovnitř a začal ho hledat. Po asi deseti minutách jsem ho potkal na chodbě.

,,No konečně. Kam jsi šel?" zeptal jsme se. Hyungwon byl naprosto v klidu a naznačil mi, že mám jít za ním.

,,Jsem domluvený s bráchou, že pak spolu pojedeme za rodiči na večeři. Tak jsem šel za ním, jestli můžeme na chvilku k němu do kabinetu." odpověděl. Nesouhlasně jsem zamručel.

,,Já opravdu nepotřebuju, aby tvůj brácha ala můj profesor věděl, že jsem se s někým vyspal a nevím s kým." namítl jsem. Hyungwon vytáhl klíče a odemkl jedny dveře. 

,,Buď v klidu. On tu nebude. Byl u něj nějakej kluk a vyptával se ho na něco. A co jsem slyšel, tak těch otázek měl docela dost. Než Hyunwoo přijde, tak to toho kluka už možná najdu." řekl Hyungwon. Opřel jsem se o židli a koukal, jak si zapíná počítač, který si přinesl.

,,Tak mi řekni, co o něm víš." pobídl mě. Souhlasně jsem přikývl.

,,Moc toho teda není. Ale...podle mě musí být u nás, protože věděl o tý párty. Měl myslím tmavý vlasy. A na zápěstí měl tetování. Takového smajlíka. Počkej. Nakreslím ti to." vyhrkl jsem a natáhl se pro fix a nakreslil si ho na ruku.

,,Takhle to tetování vypadalo." řekl jsem a ukázal mu ruku. Hyungwon přeskakoval pohledem mezi mnou a tím obrázkem.

,,Jako...ve vyhledávání a stalkování lidí jsem fakt dobrej, ale tohle je i na mě asi moc. Tmavý vlasy má skoro každý. Jsi si jistý, že to byl vůbec kluk?" zeptal se Hyungwon. Založil jsem si ruce na hrudi.

,,Já vím, že si toho moc nepamatuju, ale jsem si jistý, že to byl kluk. A pochybuju, že to tetování má hodně lidí na naší škole. A...když si někdo udělá tetování, tak se s tím povětšinou chlubí, ne? Určitě to musí mít někde vyfocený." vyhrkl jsem. Hyungwon nakonec pokýval hlavou.

,,Ale zkus ho hledat taky." řekl nakonec. Souhlasně jsem přikývl.

,,Jo neboj. Nedokážu přemýšlet nad ničím jiným." zamumlal jsem. Hyungwon se otočil ke svému počítači, najel na můj profil a podíval se na mé přátele. Když uviděl jejich množství, tak se na mě otočil.

,,Je od nás ze školy. To nám dost pomůže." řekl jsem, přisunul se k němu, abych mohl hledat s ním.