2. kapitola

84 9 2
                                    

Díval jsem se na Jooheonovy fotky, které měl na svém profilu. Ani nevím, kdy jsem si přiznal, že se mi líbí a...možná k němu něco cítím. Nikdy jsme spolu nemluvili, ale...poslouchal jsem ho, jak si povídá se svými kámoši. A...někdy se mi poštěstilo, že seděl přede mnou na přednášce. Nikdy si mě ale nevšiml. Vypnul jsem mobil a šel se obléknout. Dneska jsem měl přednášku až dýl, takže jsem nemusel nikam pospíchat. 

Zítra je ta párty, na kterou mám jít. Proč jsem to Kihyunovi slíbil? Neříkám, že jsem na žádné pařbě nebyl, ale na tuhle se mi nechtělo. Už jen proto, že mám jít za Jooheonem. Moc se na to necítím. Určitě dneska přijde Kihyun a vybere mi, v čem mám jít. Sedl jsem si na gauč a promnul si kořen nosu. Upsal jsem se ďáblu. Snad tam nepůjde se mnou.

Stačí, že ho teď budu muset hlídat, aby neudělal nějakou kravinu. Musím uznat, že ten učitel je fakt pěknej, ale Kihyun potřebuje někoho na dlouhodobý vztah. Ne, že se s ním párkrát vyspí a konec. A pokud na to někdo přijde, tak budou mít oba strašný problém. Ono teda nemusí ani k ničemu dojít. Až si ten učitel všimne, co Kihyun dělá, tak ho třeba usměrní. A nebo ho ohne, jak si to Kihyun představoval. 





Došel jsem do učebny a sedl si na místo, o jaké mě Kihyun požádal. Přímo v první řadě před katedrou. Automaticky jsem dal vedle sebe batoh, aby si vedle mě mohl sednout Kihyun. Kdo by si dobrovolně sedl úplně dopředu? Podíval jsem se vedle sebe.

,,Ahoj, jsem Minhyuk." pozdravil mě kluk, který seděl vedle mě. 

,,Changkyun

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Changkyun." představil jsem se. Myslel jsem, že tím naše konverzace skončí, ale to jsem se mýlil.

,,Tebe vidím poprvé tady vepředu." řekl a opřel si hlavu o dlaň. Pousmál jsem se. 

,,No jo. Poprosil mě o to kámoš, abych si sedl sem. A abych mu podržel místo." odpověděl jsem. Minhyuk chápavě přikývl.

,,Ahoj. Děkuji ti moc. Jsi fakt zlato." vyhrkl Kihyun, když si sedl. Souhlasně jsem přikývl a nechal se obejmout. Otočil jsem se na něj. Překvapeně jsem zamrkal.

,,Vypadám dobře?" zeptal se a zkontroloval se v mobilu. Měl na sobě černé upnuté džíny a bílou košili, u které měl dva rozepnuté knoflíčky. Také si víc upravil vlasy a lehce se nalíčil. Natáhl jsem se k němu a chtěl mu zapnout aspoň jeden knoflíček, ale plácl mě přes ruku.

,,Přece tu nemůžeš sedět s takhle rozepnutou košilí." zamumlal jsem.

,,Proč ne. Budu tak sedět já. A pokud ho chci sbalit, tak se nemůžu oblíkat jak jeptiška." vyhrkl, ale tišil svůj hlas, aby nás nikdo neslyšel. Už jsem nestihl nic namítnout, protože přišel náš profesor. Vytáhl jsem si z batohu skripta a otevřel je tam, kde jsme včera skončili. Učitel začal přednášet. Poslouchal jsem a dělal si poznámky. Podíval jsem se na své sousedy, protože jsem si nevšiml, že by si něco zapsali. Jak Kihyun, tak Minhyuk sledovali našeho profesora. Vytřeštil jsem oči, když si Kihyun rozepnul další knoflíček u košile. Naštěstí teda koukal do skript a ne profesorovi do očí. Otočil jsem se na Minhyuka, který ho sledoval se zasněným pohledem.

Vážně sedím u těch dvou pitomců, kteří se zabouchli do našeho profesora? Podíval jsem se na pana Sohn. Právě koukal na ty dva vedle mě. Nakonec se podíval na mě. Pousmál jsem se a zadíval se do svých skript. Takže...asi si myslí, že my tři jsme jeho fanclub. Skvělý. Ale...pokud se budu chovat normálně, tak mu dojde, že já se jen učím. A že tam nesedím kvůli němu.

,,Tak to by pro dnešek bylo vše. Děkuji za pozornost." rozloučil se s námi profesor. Oddechl jsem si a svalil se na lavici. Takhle trapnou přednášku jsem nikdy nezažil. 

,,Děje se něco?" zeptal se Kihyun. Zvedl jsem hlavu s nadzvednutým obočím. 

,,Ty se vážně ptáš? Chtěl jsem ti jeden knoflíček zapnout a ty si ještě jeden rozepneš. Cítil jsem se tady dost trapně." vyhrkl jsem. Kihyun protočil očima. Svým pohledem se ale zasekl na katedře. Zadíval jsem se stejným směrem. Minhyuk si tam povídal s panem Sohn.

,,To se mi snad jenom zdá. On ho balí!" vyhrkl Kihyun naštvaně. 

,,Já vím. To byl další důvod, proč jsem se cítil tak trapně. Seděl jsem mezi váma." řekl jsem a začal si skládat věci.

,,Musím něco vymyslet." zamumlal si Kihyun nejspíš pro sebe. Zaraženě jsem se na něj podíval. Kihyun se vražedně díval na Minhyuka. Po chvilce se mu zablesklo v očích a na rtech se mu rozlil spokojený úsměv.

,,Už to mám." Otočil se na mě a úsměv se mu zvětšil ještě víc.

,,Musíme ti vybrat nějaký sexy oblečení, aby ses líbil Jooheonovi." Se skousnutým rtem jsem se podíval za sebe. Jooheon seděl několik řad za námi. Zrovna se smál něčemu, co řekl jeho kámoš. Ani jsem si to neuvědomil, ale začal jsem se usmívat taky. Vypadal strašně sladce.

,,Tak jdeme." vyhrkl Kihyun, když si zapnul dva knoflíčky. Zvedl jsem se a šel s Kihyunem ke mně domů.

,,Tak mi ukaž svou skříň." řekl, když vešel do mé ložnice. Ušklíbl jsem se, když si sám otevřel skříň a začal mi vybírat oblečení. Sedl jsem si na postel a čekal. 

,,Oblíkni si tohle, ať tě v tom vidím." vyhrkl najednou. Ani jsem nestihl nijak zareagovat, když mi na hlavu přistály kožený kalhoty. Zvedl jsem se, sundal si kalhoty a oblékl si ty kožený. 

,,Vážně jsi na mě koukal, jak se převlíkám?" zeptal jsem se, když jsem se oblečený podíval na Kihyuna. Ten jen pokrčil rameny.

,,Děláš, jak kdybych tě takhle už několikrát neviděl. A tím myslím třeba bazén. Tam jsem tě viděl jen v plavkách. A ještě si vem tuhle košili." Sundal jsem si svou mikinu rovnou s tričkem a převzal si od něj černou košili, která měla docela hluboký výstřih do tvaru v. Zapnul jsem si poslední knoflík a podíval se na Kihyuna.

,,Tak takhle půjdeš na tu párty. Jen se trochu namaluješ. Jooheon ti neodolá. Nechápu, proč jsem na vysoký. Měl jsem jít na stylistu nebo návrháře." řekl Kihyun. Pousmál jsem se a převlékl se. Vybrané oblečení jsem vrátil do skříně.

,,Děkuji za tvou radu. Zítra si vezmu přesně toto." poděkoval jsem a vyšel z ložnice. Kihyun za námi zavřel a posadil se se mnou na gauč.

,,Jsem ze zítřka dost nervózní." zamumlal jsem. Kihyun si povzdechl a objal mě kolem ramen.

,,Nemáš se čeho bát. Určitě všechno dopadne skvěle. Půjdeš za ním, popovídáte si spolu, stanete se kámoši a pak se spolu dáte dohromady. Pak mi budeš moct děkovat za to, že jsem tě dokopal jít na tu pařbu." Se zasmáním jsem bouchl Kihyuna do ramene. Snad to tak dopadne.

TetováníKde žijí příběhy. Začni objevovat