Potter hledá holku! [HP FF]

6.- Neděle a události

Šli jsme právě s klukama společně na snídani. I když bylo osm hodin byla Velká síň poloprázdná. Komu by se chtělo taky v neděli tak brzo vstávat?

,, Albusi můžeš nachvíli?" zastavil mě mrzimorský střelec Anthony. Kývl jsem na kluky ať si jdou sednout a tak se zase začali kolébat ke zmijozelskému stolu.

,, Děje se něco?" zeptal jsem se nechápavě.

,, No ano, normálně bych ti nejspíš rozbil hubu, ale že jsme kamarádi rozhodl jsem se, že si s tebou nejdřív promluvím. A čumák ti rozbiju až potom." oznámil mi s klidem a promnul si zápěstí.

,, Vůbec nechápu co jsem ti udělal?" díval jsem se na něho nechápavě.

,, Vážně? Neříká ti něco jméno Liana Abrenatová z 5.ročníku?" povytáhl obočí.

,, No jistě, hele jestli si její kamarád nebo tak něco. Nemůžeš se na mě zlobit. Možná ji to sebralo nebo tak něco, ale prostě jsme si nesedli. Takže jí vyřiď, že se jí omlouvám." usmál jsem se.

,, To je moje holka ty kreténe!" vykřikl na mě. Vyvalil jsem na něho oči.

,, Cože!? Tak proč se mnou na to rande šla? Neříkala, že má přítele. Kdybych to věděl nikam bych s ní nešel." zíral jsem na něj ohromeně.

,, Počkat ona šla s tebou na rande? A řekla ti, že nikoho nemá?" zíral na mě zaraženě.

,, Přece si nemyslíš, že bych šel někam s holkou která někoho má?"

,, Ehm...promiň Albusi já...jenom to nechápu. Promiň, že jsem tě rušil. Musím si to jít vyřídit."

,, Měj se Anthony a ještě jednou se omlouvám netušil jsem to." podíval jsem se na něho naposled s lítostí v očích a vydal se směrem ke svým kamarádům.

,, Stalo se něco?" zeptal se Erik právě když jsem usedal za stůl.

,, To by jste nevěřili. Ta holka se kterou jsem byl včera na rande má kluka. Anthonyho toho střelce z mrzimoru. Je toto fér? Proč se to musí dít zrovna mně?"

,, Máš to hold smůlu kamaráde." poplácal mě Daniel po zádech.

,, No stejně si říkal, že jste si nerozumněli." podíval se na mě povzbudivě Scorp.

,, Ale vždyť o to nejde, jde o to, že měla kluka. Proč by šla s někým jiným když má přítele?" kroutil jsem nechápavě hlavou.

,, Někteří to prostě tak dělají. Je to odporný, ale co s tím naděláš? Zbytečně se budeš trápit když na to budeš myslet." promluvil chápavě Erik.

Nějakou dobu jsem se rýpal vidličkou v jídle, po chvíli mě to přestalo bavit tak jsem se zvedl a vydal se pryč ze síně.

,, Albe si v pohodě?" zeptal se mě můj starší bratr James když jsem kolem něho a jeho kamarádů procházel.

,, Jo v pohodě, to víš holky..." vyšel jsem z hradu a nadechl se čerstvého vzduchu. Bloudil jsem po školních pozemcích a stále přemýšlel jak marné to semnou je. Nohy mě nakonec dovedli přece jen zpátky k hradu a tak jsem se rozhodl naopak bloudit po Bradavickém hradě, různými spletitými chodbami.

Právě jsem zahnul za roh chodby a vešel do knihovny. Zamířil jsem k prvnímu regálu který mi byl četbou blízký a usadil se do křesla.

Přečetl jsem pár stránek a pohlédl na hodinky. Za pár minut bude čas oběda. Rozhodnul jsem se vrátit knihu zpátky kam patří a vydal jsem se na oběd.

,, Ale, ale pán se na nás přišel podívat." zasmál se Erik.

,, Přesně tak, jste poctěni mou návštěvou." posadil jsem se za nimi.

,, Kde jsi se vlastně loudal?" podíval se na mě Scorpius.

,, Po pozemcích." odpověděl jsem prostě.,, A co vy?"

,, Byli jsme s holkama." odpověděli sborově a já se ušklíbl.

,, Ty Albusi..."

,, Ano?" otočil jsem se na Daniela s plnou pusou.

,, Nechceš jít s náma trénovat? Přece jen blíží se zápas, tak ať jsme v dobré formě."

,, No jasně, stejně nemám co na práci."

Od nebelvírského stolu se ozvali hlasité dívčí výkřiky. Otočili jsme se, viděli jsme pár páťaček jak vyděšeně ukazují na stůl před sebou. Podívali jsme se na sebe a rychle se vydali podívat co se děje.

,, Co se stalo?" podíval se po místě na které studentky ukazovali, Daniel když nic zvláštního neviděl. Všiml jsem si Lily a Amy jak se pochychotávají o kousek dál.

Nějaká holka vedle mě neskutečně pištěla. Myslel jsem, že ohluchnu. Chtěl jsem si zacpat uši, místo toho se ke mně někdo přitiskl a drtil mě v rozklepaném objetí. Když jsem zjistil, že je to právě ta dívka, díky které jsem skoro ohluchl povzdychl jsem si. Nejspíš mi odpadnou uši.

,, Hele jestli něco neuděláš tak už tě nejspíš nikdy neuslyším." křikl jsem ke Scorpiusovi.

,, Ehm...ty co se děje?" zeptal se vyděšené studentky. Ukázala na stůl, myslel jsem, že se rozesměju přes celou síň. Tolik povyku kvůli malému pavoučkovi.

,, To bude v pohodě." potlačoval Erik smích, mávl hůlkou a pavouček byl pryč.

,, Jsi náš zachránce!" zapištěl někdo a snesla se lavina objetí pro Erika.

,, Hele klid je to jenom pavouk. Navíc mám přítelkyni dívky, netlačte se." díval se na nás zoufale.

,, Promiň nechtěla jsem tolik pištět, ale mám panickou hrůzu z pavouků." pustila mě.

,, No to je vás nejspíš víc." dodal jsem a ona se zasmála.

,, Já jsem Katlin." podala mi ruku.

,, Albus, těší mě." potřásl jsem s ní.

,, Třeba se ještě uvidíme." dodala a odešla.

,, Já doufám, že ne." podíval jsem se na Scorpa.

,, Až budu chtít přít o sluch určitě se ozvu." ušklíbl se.

,, Možná bych už šel. Jde sem Michelle, což znamená pro Erikovi obdivovatelky velké nebezpečí." vytlačil nás ze síně.

,, Děkuji za záchranu pane Malfoyi, to bych od vás skutečně neočekával." uklonil se Scorpiusovi Daniel.

,, Ach ano nemáte zač pane Adamsi, bylo mi potěšením zachránit vás před těmi ječícími zvířaty. Vaši místnou pochvalu tedy příjímám. A co vy pane Pottere? Vyjádříte ke mně také svůj hynoucí se obdiv za záchranu života?" pronesl tím nejvyšším hlasem který dovedl.

,, Ach ano jsem vám za to neskonale vděčný, že to ani pouhými slovy nedokáži vysvětlit."

,,Pozíváte mne tedy na šalek dobrého čaje?"

,, Následujte mě pánové do mého zbrusunového salónku." nabídl jsem jim oboum rámě a se smíchem jsme se vydali k chlapeckým ložnicím.

,, No konečně, si tady!" vykřikl Scorpius a položil na hromádku další kartu když otevřel Erik dveře.

,, Co tě tak zdrželo?" zeptal se Daniel.

,, Albusi hraješ." šťouchl do mě Scorp.

,, Ehm...jo jasně." odvrátil jsem pohled od dveří a podíval se na moje karty které jsme společně s Danielem a Scorpem hráli.

,, Jestli chceme jít ještě trénovat měli by jsme jít. " popadl Erik koště a vyběhl z pokoje.

,, Chová se divně. Myslíte, že se pohádali s Michelle?" podotkl jsem a opět upřel zrak na dubové dveře.

,, Asi by jsme měli jít za ním."

Vydali jsme se po chladné chodbě. Uslyšeli jsme plačtivý zvuk. Vykoukl jsem zpoza rohu, na schodišti seděla Amy a plakala.

,, Běžte na hřiště, já vás doženu." řekl jsem klukům a vydal se za ní.