Potter hledá holku! [HP FF]

10.- Krušné ráno

,, Vítám vás drazí studenti na dnešní hodině jasnovidectví. Dnes budeme probírat pokročilé věštění z věšteckých koulí." v tom jsem přestal profesorku vnímat, s podepřenou hlavou jsem přeletěl pohledem na Scorpiuse. Ležel na stolku a snažil se neusnout.

,, Tak tedy! Vy chlapci! Co tam vidíte?!" dívala se na nás vykulenýma očima jako obvykle.

,, Echmm...no já vidím Velkou síň." vypadlo ze mě. Bylo to první co mě napadlo.

,, Jistě rozumím a co dál? " ptala se zastřeným hlasem.

,, No jídlo a studenty."

,, To je mi, ale záhada." zamrmlal Scorp.

,, Počkej, zachvilku někdo bude posmrti, potom už bude pokoj." ušklíbl jsem se a sledoval profesorku která nejspíš uvažovala čím by mohla dnes překvapit.

,, Jistě, vypadá to, že se někdo přejedl k smrti." podotkl Erik. Celá třída se rozesmála.

,, To není směšné!" práskla profesorka do stolu a celý zbytek hodiny vysvětlovala co jasnovidectví obnáší. Nikdo ji stejně neposlouchal. Scorpius ihned usnul a já k tomu neměl daleko. Konečně přišel konec hodiny. Šťouchl jsem ho do žeber a on se se škubnutím probral. Společně jsme zamířili do ložnic a na famfrpálové hřiště kde se konal dnešní trénink. Byl to poslední trénink před Vánocemi proto jsem si ho chtěl pořádně užít.

........................................................................

,, Albusi pohni si, za chvíli jsou tady kočáry!" volal ne mě Scorp který čekal pod schody.

,, Jo vždyť už jdu!" snažil jsem se zavřít můj nacpaný kufr. Jsem to, ale tupec. Vždyť jsem přece kouzelník. Mávl jsem hůlkou a věci v kufru se uspořádali do úhledných hromádek. Seběhl jsem schody a prošel společenskou místností.

,, Jsi horší než ženská." protočil Daniel oči.

,, Už to tak bude, nejspíš na mě mají špatný vliv. Takže můžeme jít?" vydali jsme se chodbou ze sklepení, z hradu až k nástupišti.

Společně s klukama jsme si povídali celou cestu až na nástupiště. Jakmile jsme vystoupili z vlaku hned jsem uviděl maminku a tátu. Oba dva se zářivě usmívali. James a Lily vedle nich ještě nestáli, z toho jsem usoudil, že budu první.

,, Mami, tati ahoj." usmál jsem se.

,, Ale, jak se máš?" objala mě maminka Ginny.

,, Jo fajn, už jsem se na vás těšil." usmál jsem se a otočil se na taťku.

Na tváři mu tančil veselý výraz. ,, Tak jak to jde ve škole?" objal mě.

,, Myslím, že jsem na tom dobře."

To už vystoupili z vlaku James i Lily. Nastoupili jsme do auta a pospíchali domů.

Jakmile jsem otevřel dveře ucítil jsem závan vůně na který jsem se tolik těšil. Cukroví už bylo dávno napečené, dům slavnostně vyzdobený a zahrada zasypaná vrstvou sněhu.

To už nás mamka hnala do pokojů ,, Vybalit! Navečeřet a spát! Zítra musíte být fit." zářila elánem.

,, Už zase nějaký výlet?" povytáhl James obočí a otočil se na taťku.

,, Samozřejmě, ale ne jen tak ledajaký." zasmál se.

,, Jedeme k babičce a dědovi, že jo?" zašklebila se Lily.

,, Né tak úplně." zakroutila hlavou mamka. Než jsme spustili další otázky, zahnali nás do pokojů.

Byl v přesně takovém stavu v jakém jsem ho opustil. Věci byly rozházené všude kolem, to bylo z rychlého balení den před odjezdem. Pokoj jsem měl vyzdobený nejrůznějšími fotkami a plakáty famfrpálových družstev.

Kufr jsem nechal v rohu pokoje, svalil jsem se na postel a přemýšlel, co jsem v Bradavicích tento rok prožil.

,, No teda, nemohl sis trochu uklidit?" vzbudil mě Jamesův hlas. Nedobrovolně jsem otevřel oči a podíval se na stojícího Jamese v pyžamě u dveří.

,, Nebyl čas." zívl jsem a překulil se na druhou stranu. Cítil jsem jak mi klouže peřina z pod prstů.

,, Ty!" zasmál jsem se a James vyletěl z pokoje. Neohrabaně jsem se postavil a utíkal za ním směrem do kuchyně.

U stolu seděla Lily babrající se v snídani. Taťka si četl denního věštce a mamka právě křičela na Jamese.

,, No tak Jamesi! Vždyť už jsi dospělý! Je ti 17 tak se podle toho chovej a neutíkej po kuchyni s peřinou jako blázen."

,, S mojí peřinou." podotkl jsem a oba na mě obrátili zrak.

,, Vždyť jsem ho jenom probudil, zbytečně mi tady vyčítáš dobré skutky." objevil se mu na tváři úšklebek.

,, Já ti dám dobrý skutek." zlomyslně jsem se na něho podíval a pospíšil si za ním. Jako šílenci jsme běhali kolem stolu jako pes za ocasem.

,, A dost. Jamesi dej Alovi peřinu! Albe ty se laskavě obleč a přijď na snídani a ty Jamesi se běž taky převléct z pyžama." zarazila nás mamka.

Vytrhl jsem mu z rukou peřinu a vyplázl na něj jazyk. Jen se zasmál a šoural se za mnou.

,, O co se snažíš?" zeptal se mě když jsme byli na schodech.

,, Na co narážíš?" nachápavě jsem se podíval na mého bratra.

,, Hele tím, že budeš běhat po kuchyni bez trička nikoho nesbalíš."

,, Nemusíš se ničeho bát to samozřejmě nebyl úmysl. Přišel jsem se pochlubit svými krásnými a dokonalými tepláky. Kdybych měl, ale tričko úplně by zanikl dizain. Musíš pochopit novou módu." vysvětlil jsem mu účel své návštěvy.

,, Ach tak, budu se od tebe muset něco přiučit. Vypadá to, že mě tento trend zrovna nějak minul."

Když jsem přišel už oblečený do kuchyně seděli tam ostatní členové úzkého příbuzenstva. Lily zamýšleně hleděla do zdi. James se ládoval snídaní a vyprávěl mamce o letošním famfrpálovém družstvu nebelvíru. Taťka přetočil další stránku kouzelnických novin. Sedl jsem si na volnou židli vedle Lil a zamyšlně ji pozoroval.

,, Nemáš hlad?" ozvala se najednou a stočila na mě svůj pohled.

,, Vlastně v poslední době nemám vůbec hlad. Taky nevypadáš, že by se ti chtělo moc do jídla." nevědomky jsem přejel pohledem po jejím talíři.

,, Já? Jen jsem se zamyslela." uchopila vidličku a pustila se do vajíček které před sebou měla.

Podíval jsem se po taťkovi. Zaujatě mě sledoval a něco si pro sebe mrmlal.

,, Mám takový pocit, že si nějak nezdravě vyhubl Albusi."

,, Já si nechávám místo na vánoční večeři."

,, I tak by ses měl najíst. Jsi celý pobledlý. Navíc dneska jdeme na výšlam s Weasleyovýma takže budeš potřebovat energii." k mé nelibosti jsem si nabral snídani a pustil se do jídla. Poslední dobou jsem neměl chuť k jídlu, vlastně jsem neměl vůbec chuť něco dělat. Povzbuzovala mě jediná myšlenka. Myšlenka na ni. Na Amy, na tu která mi tak zamotala hlavu. Nevěděl jsem co si mám myslet. Možná bych si měl první urovnat myšlenky než se začnu pouštět do pocitů k ní. Do pocitů k Amy, která za pár dní bude sedět u tohoto stolu a nejspíš si semnou povídat.