Potter hledá holku! [HP FF]

23.- Špatné rozhodnutí

I když jsem to původně neměl v plánu rozhodl jsem se, že to s Kaitlyn doopravdy zkusím. V životě se přece má riskovat.

Dan s Erikem byli jasně pro. Říkali, že jsem se rozhodl správně. I když Scorpius navrhl, že bych to měl s ní zkusit, poznal jsem, že si nebyl tak úplně jistý. I přes to, že to sám nepřiznal, si stále myslí, že bych měl o Amy "bojovat".

Jenže já jí nechci kazit vztah který trvá už měsíc. Ona je šťastná a proto jsem i já. Sice jsem doufal, že to budu já který jí bude dělat šťastnou, ale všechno se změnilo. Do života jí vstoupil někdo jiný a byl rychlejší.

Navíc s Kaitlyn nám to docela klapalo, bylo příjemné dělat věci co páry dělají. Procházet se po pozemcích, povídat si, vědět, že na tebe ten druhý myslí. A spoustu dalších věcí jako jsou romantická slůvka, společné studování...Bylo toho spoustu, co dělat.

Po jednom incidentu jsem si, ale nebyl tak úplně jistý jestli jsem udělal správně.

Seděli jsme u jezera pod opravdu starou vrbou. Kaitlyn si opřela hlavu o mé rameno a začala mi vyprávět co dnes probírali. Na tom by nebylo nic zvláštního jenže...

Náhle se změnil její hlas. První jsem nechápal co se stalo to byl přece hlas Amy a ne Kaitlyn. Otočil jsem se. Dívala se na mě. A ty její nezaměnitelné studánkově modré oči. Usmívala se na mě dívka mého srdce.

,, Amy." zašeptal jsem.

,, Co je s Amy?" uviděl jsem opět moji přítelkyni Kaitlyn.

,, Ehm...ale nic jen jsem myslel, že tam stojí na druhé straně, ať už je to kdokoliv vypadá smutně." vypadlo ze mě to první co mě napadlo.

,, Vždyť ta holka má blonďaté vlasy. Myslíme oba tu stejnou Amy?" podezřele se na mě podívala.

,, Nejspíš ne. Nechme to být. Takže, říkala jsi, že se Křiklan choval na lektvarech nějak zvláštně, že?" bylo mi opravdu trapně. Taky mi bylo jasné, že mi to nespolkla.

To, že jsem si představil Amy místo mojí přítelkyně se bohužel nestalo jen jednou. Což bylo opravdu zlé znamemí.

Když jsem se s tím svěřil Scorpiusovi musel se první smát. Potom mi, ale docela vážně řekl.,, Albusi, myslím, že máš problém."

Ano, to skutečně mám jenže jak z toho ven. Nejspíš se s ní budu muset doopravdy rozejít.

Rozchod jsem, ale stále oddaloval až přišel Valentýn. Svátek všech zamilovaných. Samozřejmě se ode mne očekávalo, že Kaitlyn někam pozvu. Nejspíš do čajovny madam Pacinkové kde se spousta Bradavických párů ubíralo.

Nastalo pondělní ráno, den před Valentýnem. Byl čas se s Kaitlyn rozejít. Nemůžu to dál oddalovat, už tak jí to říkám dost pozdě.

Když jsem šel s klukama do Velké síně, cítil jsem se strašně.

Dát někomu kopačky den před Valentýnem je naprosto otřesné, jenže čím delší dobu spolu strávíme tím horší to pro ni bude.

Aby toho nebylo málo potkal jsem před síní Jamese.

,, Dobré ráno Albusi." dal mi ruku kolem ramen.

,, Jamesi, momentálně na tvoje vtipkování není správný čas."

,, Ale copak, frnkla ti už snad ta tvoje přítelkyně?" ušklíbl se.

,, To ne, jenže se s ní dnes chystám rozejít." zamumlal jsem skoro neslyšně, James to ale slyšel.

,, Tak o tebe má konečně někdo zájem a ty se s ní rozejdeš? To myslíš vážně?" povytáhl jedno obočí James.

,, Nechápeš to, nemůžu s ní už být. Stejně už to dlouho oddaluju, no a zítra je Valentýn. Je čas abych jí to už řekl nemyslíš?" malinko jsem znervózněl když mi zamávala od nebelvírského stolu.

,, No, nevím jestli je nejlepší jí to říct zrovna dnes. Určitě si myslí, že jí zítra někam pozveš a ty jí místo toho oznámíš, že váš vztah končí." uvažoval James.

,, Já vím, ale takhle už to dál nejde. Bude to pro nás oba lepší." řekl jsem sebevědomě a snažil jsem se tím přesvědčit i sám sebe.

,, Jak myslíš, ale neříkej, že jsem tě nevaroval." s těmito slovy odešel pryč.

,, Fakt super Jamesi, teď nevím už vůbec co dělat." mumlal jsem si pro sebe mezitím co jsem šel ke zmijozelskému stolu.

Po snídani nás čekala dvouhodinovka obrany proti černé magii. Profesor Brown nám jen poradil, aby jsme si nadále procvičovali obranná a útočná kouzla. Jako další následovalo přeměňování.

,, Dnes vás naučím proměnit jakoukoliv věc v kámen. Formuli kterou budete potřebovat se jmenuje Duro. Když ji budete správně ovládat, můžete ji použít i jako útočné kouzlo. Nechat někoho zkamenět, ale není jen tak. Proto začneme na menších předmětech než je třeba zvíře. Každému z vás rozdám jeden pergamen." mávla hůlkou a před každého dolevitoval jeden list který byl před chvílí na katedře.,, Než začnete, ukážu vám jak by to mělo vypadat. " profesorka mávla hůlkou a přeměnila svůj pergamen v malý bílý kamínek. ,, Formuli vysílejte neverbálně, můžete začít."

Po pár pokusech se mi podařilo pergamen skutečně v kámen přeměnit. Nebyl sice tak hezký jako profesorky McGonagallové, ale i přes to jsem dostal pět bodů pro zmijozel, jelikož jsem byl první. Z tabule jsem si ještě opsal zápis a pak jsem pár minut čekal než hodina skončí. Mezitím jsem si přečetl pár řádků z desáté kapitoly o neverbálním přeměňování.

Ten den mě ještě čekali lektvary a po obědě bylinkářství.

,, Konečně je dnešní vyučování za námi." vydechl úlevně Dan když jsme se vraceli ze skleníků do hradu.,, Dnešek byl opravdu náročný. Už se upřímně nemůžu dočkat tréninku." usmíval se na všechny strany.

,, Co máte teď v plánu?" zeptal se Erik.

,, Nejspíš si půjdu udělat tu esej o protijedech do lektvarů, vypadá to opravdu náročně tak ať to mám brzy hotové a potom půjdu najít Kaitlyn."

,, Fajn, myslím, že se přidám. Na to učení." upřesnil Erik.

,, A co vy dva?" podíval jsem se na Scorpia a Daniela.

,, Já budu s Lily." usmál se svatouškovsky Scorpius.

,, Dobře další podrobnosti vědět nemusím. " ušklíbl jsem se a otočil se na Daniela.

,, Přidám se k vám." rozhodl se po chvíli mlčení.

Vydali jsme se tedy na cestu do knihovny. Scorpius se po chvíli odpojil a tak jsme pokračovali už jen tři.

Po cestě jsem však narazil na osobu kterou jsem měl v plánu už delší dobu oslovit. Odpojil jsem se od kluků a vydal se k ní.

,, Ahoj Kaitlyn, mohla bys prosím nachvilku." nervózně jsem se ošil. Hodlal jsem jí to všechno říct a popravdě vysvětlit.

,, Takže? Co si mi chtěl říct?" pozorovala mě s úsměvem na rtech.

,, No, myslím, že to prostě řeknu." z hluboka jsem se nadechl, když jsem však viděl její zářivý usměv...,, Půjdeš se mnou prosím zítra do Prasinek? Rád bych tě vzal do čajovny madam Pacinkové." vyhrkl jsem.

,, Moc ráda s tebou půjdu Albusi. Ještě se spolu domluvíme na čase. Teď už, ale musím jít. Jsem ráda, že ses mě konečně zeptal. Začala jsem se obávat, že mě nikam nepozveš. Měj se." naposledy se usmála a než odešla krátce mě políbila.

Když zašla za roh plácl jsem se do čela.,, Tak to jsem podělal.