Potter hledá holku! [HP FF]

22.- Chyba

Procházel jsem jednou z chodeb Bradavického hradu. Spěchal jsem do Velké síně za Kaitlyn. V poslední době jsme se hodně sblížili. Myslím, že se jí líbím ale já k ní přechovávám jen kamarádské city.

Z mého zamyšlení mě probraly jakési zvláštní zvuky. Otočil jsem se směrem odkud vycházely.

V okenním výklenku seděl mladý pár. Chtěl jsem se rychle vytratit z místa než si mě všimnou a tím jim vyrušit jejich chvilku.

Něco mě ale zarazilo, ty rysy v obličeji jsem znal. To je přeci Amy a ten její povedený přítel Derren.

Jakoby mě začalo něco štípat v očích. Zdrceně jsem pokračoval dál chodbou.

Už jsem vše pochopil. Nemiluje mě a nikdy nemilovala. Proč jsem si pořád vnitřně nalhával, že jí na mně záleží? Je čas na ni definitivně zapomenout. Všechny ty vzácné chvilky s ní vymazat z paměti. Zahrabat je do té nejzažší schránky v mé hlavě.

Už poměrně v poklidu jsem došel ke Kaitlyn.

,, Ahoj Albusi." zářila nadšeně a po mém opětovaném pozdravu jsme se vydali na školní pozemky.

,, Není ti něco?" zeptala se po pár minutách chůze.

,, Ne nic mi není." co nejpřesvědčivěji jsem se usmál. ,, Ty, ale vypadáš trochu přešle."

,, Mám takový menší problém. Líbí se mi jeden kuk a nevím jak mu to říct." z hluboka se nadechla.

,, No a on to ví?" zeptal jsem se, i když jsem tak trochu tušil kdo přesně je ten kluk.

,, Nejspíš ano, ale jak mám poznat jestli i on něco cítí ke mně?" zastavila se uprostřed pěšinky.

,, Já nejsem zrovna nejlepší rádce. Vyznávání citů mi zrovna moc nejde, ale..." právě tyto slova si nejspíš vyjasnila jako vyjádření lásky.

Stoupla si na špičky a vášnivě mě políbila. Byl to zvláštní pocit. Věděl jsem, že to není dobrý nápad, ale ukřivděné srdce mi radilo jinak. Oplácel jsem její láskyplné polibky. Z mé strany to, ale nebyli polibky vroucí lásky. Byly pouhou náplastí na moje zlomené srdce. Jakmile se ode mě odtáhla, zářila štěstím.

Věděl jsem, že jsem to neměl dělat.

Rychle jsem vyběhl schody do naší ložnice. Zabouchl jsem za sebou dveře. V pokoji nikdo nebyl.

Opřel jsem se celou vahou o dřevěné dveře.,, Co jsem to sakra udělal?“

Dveře se otevřely a tak jsem se jak široký tak dlouhý rozplácl na zemi.

,, Promiň Albusi to jsem nechtěl.“ zvedal mě se smíchem ze země Scorpius.

,, To nic.“ povzdechl jsem si.

,, Stalo se něco kámo?“ vešel společně se mnou do pokoje.

,, Udělal jsem asi největší chybu v mém životě.“ řekl jsem mu narovinu.

,, Třeba to nebude tak zlý...“ poplácal mě po rameni potom co jsem mu všechno řekl.

,, Že to nebude tak zlý? Kámo chodím s holkou kterou skoro vůbec neznám. Co mám dělat? Tohle se nikdy nemělo stát.“ chodil jsem po pokoji stále sem a tam.

,, Tak to s ní zkus, třeba vám to výjde.“ navrhl.

,, Jenže ona si myslí, že ji mám fakt rád, protože ona mě má očividně ráda. Nechci jí ublížit ještě víc, je to fajn holka, ale...“

,, Ale ty pořád miluješ Amy, proto s ní nedokážeš být. Nejlíp uděláš když k ní zajdeš a upřímně jí řekneš, že to byla chyba.“ konstatoval mladý Malfoy.

,, Máš pravdu Scorpe, měl bych za ní jít.“ přešel jsem poznámku o Amy a s povzdechem jsem vyšel z pokoje.

Pomalým krokem jsem se šoural chodbama hradu, dokud jsem nedošel ke společenské místnosti Nebelvíru.

K mému štěstí zrovna procházel jeden student portrétem na chodbu. ,, Ahoj Ale.“

,, Nazdárek Jacobe.“ protáhl jsem se rychle portrétem. Na pohovkách seděla Kaitlyn s jejími kamarádkami, vesele se usmívaly a gratulovaly jí.

Zářila šťestím. Její obličej zdobil široce roztažený úsměv a z očí jí přímo sršela láska. Kéž by jen tušila, že je neopětovaná.

,, Tys jí to neřek, co?“ otočil stránku knihy Scorpius jakmile jsem za sebou zabouchl dveře od pokoje.

,, No jo já vím, ale ona byla tak štastná.  Prostě to nešlo, chtěl bych vidět tebe.“

,, Ale neuvidíš, protože já nejsem ten co chodí s holkou kterou vlastně ani nemá rád.“ pohlédl na mě skrz platinové vlasy.

,, Já ji mám rád, ale trochu jinak než ona mě.“ natáhl jsem se na postel.,, Do čeho jsem se to zase zamotal?“ zakryl jsem si rukama obličej.

,, No...vážně ti to nezávidím, třeba to nebude tak zlé.“ opět mě přesvědčoval.

Zbytek dne jsem strávil zavřený v pokoji. Nikdo a nic mě nepřesvědčilo o tom, že by byl dobrý nápad zajít se navečeřet do Velké síně nebo jen vylézt z postele.

,, Ale no tak, přece tě nebudu prosit aby sis dal alespoň sousto.“ strkal ke mně Erik vidličku.

,, Nemám hlad.“ zamrmlal jsem do polštáře.,, Mohli jste klidně skřítky ušetřit.

Erik si povzdechl a položil talíř na noční stolek.,, Kdyby si měl hlad dej si.“

,, Hmmm...“

,, Přece se z toho takhle nezhroutíš. Musíš to vnímat z té lepší stránky.“ pravil Daniel.

,, Ať bádám jak bádám žádnou lepší stránku nenacházím Dane! Ale klidně mi můžeš říct co je na tom tak pozitivního!“ vykřikl jsem naštvaně aniž bych si to uvědomil.,, Promiň, nechtěl jsem křičet.“

,, To nic. Konečně máš možnost na Amy zapomenout. Začít od znova. Chodíš s holkou která tě má ráda. Proč to s ní teda nezkusíš?“ navrhl.

,, Otázkou je jestli chceš na Amy skutečně zapomenout. Nenalháváš si to všechno jen kvůli tomu, že si ukřivděný?“ zeptal se Scorpius a obrátil se na mě.

,, Nechte mě všichni na pokoji.“ obrátil jsem se na druhý bok a zavřel oči.

Zamyslel jsem se nad tím co řekl Scorp. Chci na Amy skutečně zapomenout? Vlastně jsem si nebyl tak docela jistý jako před pár hodinami kdy jsem ji viděl s tím hnusákem Derrenem.