Potter hledá holku! [HP FF]

20.- Ty ses zamiloval?

,, Proč se v tom jídle tak rýpeš Ale?" podíval se na můj talíř Erik.

,, To nic." neodvrátil jsem pohled od stolu.

,, Většinou býváš...jak to říct, šťastnější když ti nic není." šťouchl do mě Dan.

,, Tak jim to řekni." podíval jsem se na Scorpa.

,, Albus se zamiloval do Amy, která mu zlomila srdce protože má ráda někoho jiného." shrnul jim o co přišli.

,, Co!?" vykřikli naráz oba do teď neinformovaní kamarádi.

,, Ty ses zamiloval?"

,, A neřekl si nám o tom?" doplnil ho Erik.

,, Ano, zamiloval jsem se ale už je to pryč. A za druhé, neřekl jsem vám to protože jsem totální srab a zbabělec, který nedokáže říct ani vlastním přátelům svoje problémy."

,, To, že ses zamiloval není přece problém. Navíc nejsi srab, ani zbabělec. A to s tou Amy, je mi líto."

,, Já ti nevím Dane, asi jsem se zamiloval špatně. Ona už poznala svoji pravou lásku." podíval jsem se na ni, právě si povídala s mojí sestřičkou. Ta se tak nadšeně neusmívala.

,, On je tak skvělý. Je krásný, svalnatý, milý, chytrý a tak romantický. V životě jsem něco takového necítila. Asi jsem se zamilovala." básnila moje nejlepší kamarádka o svém novém příteli.

,, A co Albus? Vždyť si říkala, že si do něho zamilovaná." nechápala jsem tak rychlé změně Amyiných citů.

,, To je pravda, říkala si, že jste se o Vánocích hodně sblížili." přidala se Lucy.

,, Musím uznat, že jsme se vážně sblížili ale s Derrenem je to tak jiné. To jak mi říkal, že mě miluje a jak mě líbal. Bylo to úplně jiné. Je pravda, že se o mě Albus strachoval, když se mi třeba něco stalo. Jenže...nevím jak to vysvětlit, jsou tak jiní. Derren mi řekl, že mě miluje a, že ke mně vážně hodně cítí. Proč to teda nezkusit s ním?" podělila se s námi o své úvahy.

,, Vždyť se ale znáte tak krátkou dobu Amy."

,, Já vím Kate, prostě už jen nechci být sama. A s Derrenem se cítím vážně dobře."

,, Jak myslíš. Je to na tobě." povzdechla jsem si. Podívala jsem se na svého milovaného přítele. Vysílal ke mně signál který jsem jasně poznala. Albus je naprosto zničený ale snaží se to skrýt.

Den ubíhal dál jako každý jiný. Studenti se buď poflakovali, dospávali uplynulý týden nebo dodělávali úkoly.

Jinak tomu nebylo ani u čtyř zmijozelských žáků šestého ročníku.

Seděli právě u jednoho ze stolků v knihovně a dodělávali si své úkoly, na které přes prázdniny ani okem nazavadili.

,, Proč je toho tolik?" promnul si oči Erik když se chystal na čtvrtý svitek pergamenu.

,, Možná kdyby sis udělal alespoň něco před prázdninama, tolik by si toho neměl." zvednul jsem hlavu od poslední knihy kterou budu dnes potřebovat. Polovinu zadaných prací jsem stihl udělat ještě před odjezdem z Bradavic.

,, Můžeme být rádi, že většinu věcí máme odevzdávat až následující týden. I tak je toho hromada." listoval kouzelnými formulemi Scorpius.

Úkolů jsme měli vážně požehnaně a to nemluvě o opakovacích testech a zvýšení náročnosti kouzel a lektvarů.

Dan za celou dobu ani jednou nepromluvil, když tento kluk psal úkoly, nevnímal svět naokolo.

,, Alespoň nemusíš psát pojednání o Hipokampusovi. Člověk by neřekl jak špatně se o něm vyhledávají informace." zamumlal Erik mezitím co pořád dokola prolistovával knihu; Fantastická Zvířata a kde je najít.

,, Víš, že existuje i jiná kniha než Fantastická zvířata, že jo?" ušklíbl jsem se.

,, To jo ale všechny knihy co jsou tady na stole jsem už prošel." zamračil se na Hipokampusův obrázek.

,, No dobře já už jsem stejně hotoví, po něčem se ti podívám." schoval jsem si veškeré pergameny i brky do školní brašny.

,, Díky Albusi, půjdu se tam podívat s tebou, dva páry očí jsou víc než jeden." zvedl se ze své židle.

Než jsem se vydal hledat do oddělení kouzelných zvířat, musel jsem odnést všechny knihy ze kterých jsem čerpal. Když jsem vracel poslední knihu do nejvyššího regálu ozval se za mnou hlas.

,, Ehm...Albusi, myslíš, že by si mi mohl podat jednu knihu? Bohužel na ni nedsáhnu."

Zvědavě jsem se otočil. Stála tam hnědovlasá dívka s blonďatým melírem, vlasy měla tak dlouhé, že si je musela snad i přisednout když se posadila. Její tmavě hnědé očka na mě prosebně hleděly. No jistě, to je ta dívka díky které jsem málem přišel o sluch, když se objevil u nebelvírského stolu malý pavouček.

,, Ahoj Katlin, rád tě vidím. Kterou potřebuješ podat?" zeptal jsem se jakmile jsem dotyčnou poznal.

,, Támhle tu." ukázala na vrchní polici. Byla zde tmavě modře přebalená kniha. Na ní byl zlatě vyrytý název.

Přesunul jsem se tedy k protějšímu regálu ze kterého jsem vytáhl požadovanou knihu.

,, Tady ji máš." přívětivě jsem se na ni usmál když jsem jí knihu podával.

,, Moc ti děkuju, nechtěl by ses někdy projít po pozemcích? Trochu si popovídat, znáš to. Samozřejmě jen jako kamarádi, chtěla bych tě akorát víc poznat." navrhla a nejistě se usmála.

,, Jasně, určitě se někdy ozvu. Teď mě ale omluv slíbil jsem kamarádovi, že mu pomůžu s úkolem. Zatím se měj." zamával jsem jí ještě na pozdrav a vydal se za Erikem který se mezitím snažil najít něco z čeho by mohl čerpat.

,, Kde si byl tak dlouho?" zašeptal ke mně Erik.

,, Katlin, to je jedna holka která tak nahlas pištěla když se ve Velké síni objevil pavouček. Chtěla podat knížku na kterou nedosáhla, tak trochu jsme se zakecali." pověděl jsem mu mezitím co jsem pro něj hledal knihu.

,, Jo tak, ty to nějak rozjíždíš co?" ušklíbl se.

,, Myslíš?" tiše jsem se zasmál aby na nás nevlétla knihovnice.

,, Zítra jdeš do Prasinek s Penny, teď tahleta holka. Albusi, Albusi, ty se nezdáš." poplácal mě uznale po rameni.

,, Penny." plácl jsem se do čela.,, Úplně bych na ni zapomněl. Jaksi se mi to vykouřilo z hlavy. Nejspíš bylo toho na mě v poslední době moc."

,, Albusi, nechceš si o té Amy vážně popovídat? Třeba by ti to pomohlo. Nevím jestli je nejlepší to všechno dusit v sobě." změnil šikovně téma můj kamarád.

,, Snažím se s tím vyrovnat Eriku. Je to pro mě vážně náročné ale když o ní nemluvím spíš mám pocit, že na ni tolik nemyslím. Po čase se s ní třeba budu moci opět kamarádit a trávit s ní čas. Teď se na to tak úplně necítím. Chápeš mě alespoň trochu?" podíval jsem se na svého kamaráda.

,, Ano, chápu tě Ale. Taky jsem měl zlomené srdce. Po čase to ale přejde, nech zahojit rány. Příjde to až to budeš nejmíň čekat. Nikdy jsem si nemyslel, že bych si našel někoho s kým bych si tak rozumněl. A teď, potkal jsem Michelle a jsem vážně šťastný. Neboj se, taky tu svou vyvolenou najdeš." usmál se a vytáhl jednu knihu z police.

,, Díky Eriku." usmál jsem se na svého kamaráda.