Potter hledá holku! [HP FF]

8.- První Sníh

,, Albusi vstávej je ráno!" zakřičel mi dívčí hlas do ucha. Počkat dívčí hlas? Otevřel jsem oči a uviděl Lily. Vymrštil jsem se do sedu a nechápavě se na ni díval.

,, Co tady děláš? Jak ses sem dostala? Je všechno v pohodě? Něco s rodinou nebo je něco tobě?" děsil jsem se.

,, Klid jenom jsem šla za Scorpema tak jsem tě vzbudila. Kluci už šli na snídani. Nemusíš hned stresovat." obeznámila mě a zasmála se.

,, Tak to teda promiň, že nejsem zvyklí, aby si mi chodila do pokoje a budila mě." zamračil jsem se a vstal z postele. Na sobě jsem měl jen pyžamové kalhoty.

,, Máme na tebe počkat ve společence?" zasmála se Lily mému výrazu.

,, Počkat tady je ještě někdo?" podíval jsem se ke dveřím. Stála tam Amy červená jako rak.

,, Dobré ráno." kývla na mě.

,, Dobré ráno." zasmál jsem se společně s Lily.

,, Tak...tak já už asi půjdu, no počkat." otevřela rychle dveře a vyběhla z pokoje. Díval jsem se na místo odkud právě zmizela s úsměvem na rtech.

,, Tobě se líbí, že?" šklebila se na mě moje malá sestřička. Dobře zase tak malá nebyla.

,, Amy? Ne." zadrhl jsem se.

,, Takže se ti líbí." pronesla vítězoslavně.

,, Lily sedíš si na uších? Řekl jsem nelíbí!"

,, Kdyby se ti nelíbila zeptal by ses kdo." na to jsem neměl co říct, beze slova jsem vešel do koupelny a převlékl se.

,, Ale proč to nepřiznáś?" zeptala se hned jak jsem vyšel z koupelny.

,, Možná o tom ještě ani sám nevím."

,, Hele Amy tě má ráda a ty ji taky, tak proč to spolu nezkusíte. Jste oba úplně stejní."

,, Nemůžu vědět jestli mě má ráda."

,, Proto ti to nejspíš říkám, že? Je to moje nejlepší kamarádka mluvíme spolu ovšem. Ty a Scorpio si taky určitě všechno říkáte."

,, No vlastně neříkáme si tak úplně všechno. On neví co cítím k Amy. Vlastně ani neví, že se mi líbí a, že ji mám rád. Myslí si, že je to pro mě jen kamarádka."

,, Takže ji máš rád!" zasmála se Lily.

,, Vždyť říkám, že ji mám rád a víš co já ji nemám rád já ji možná i miluju protože je to skvělá holka!"

,, Ty ji...miluješ?!" dívala se na mě překvapeně.

,, Já nevím, co to znamená, že někoho miluješ. Nikdy jsem to nezažil. Nevím jestli ji miluju." sedl jsem si smutně na postel a díval se do země.

,, No možná kdybys mi řekl co k ní cítíš..." usmála se a sedla si vedle mě.

,, No já...jsem šťastný když jsem v její blízkosti, rád si s ní povídám a tak. A když jsme se objímali jakoby mi v břiše létalo několik motýlů. Bylo...bylo to zvláštní. Každý den než jdu spát usínám s myšlenkama na ni. " usmíval jsem se když jsem si vzpomněl na její tvář.

,, Můj bratříček se zamiloval!" vykřikla a drtila mě v objetí.

,, Takže myslíš, že jsem se do ní zamiloval?"

,, Až po uši." usmívala se od ucha k uchu.

,, No nikdy by mě nenapadlo, že to budu probírat zrovna s tebou." ušklíbl jsem se.

,, Taky jsem si nemyslela, že s tebou budu probírat tvoji první lásku."

,, Počkat, ale já se nechci zamilovat do někoho jiného." vyděsil jsem se.

,, To taky nikdo neříká. Podívej se na naši maminku, ta tátu celý život milovala a nikoho jiného. Třeba budem po ní." zasmála se.

,, No to doufej Scorpius s tebou má naplánovaný celý život." zasmál jsem se.

,, Kolik chce dětí?" zeptala se naprosto vážně.

,, No říkal myslím, že tři."

,, Já taky." zasmála se a já s ní.

,, No tak daleko ještě nejsem. Neměli by jsme už jít za Amy, ať tam na mě teda nás nečeká."

,, Jasně." otevřela dveře a byla venku.

Prohrábl jsem si vlasy které se díky tomu trochu urovnaly a podíval jsem se do zrcadla.

Albusi to přeci zvládneš i po tomto velkém uvědomění, že někoho vlastně miluješ nebudeš přece rozhozený. Nádech, výdech a zvládneš to. Chce to jen klid a chovat se jako obvykle.

Seběhl jsem rychle schody a rychle vyběhl ze společenské místnosti. Rychle jsem se vrátil zpátky když jsem si uvědomil, že Lily s Amy čekají ve společence.

,, Omlouvám se." vrátil jsem se pro ně, jen se zasmáli a vydali se společně se mnou do Velké síně.

,, Hej Albusi chytej!" hodil po mně zcela nečekaně Scorpius sněhovou kouli.

,, Hele!" zasmál jsem se a shodil ho do sněhu. Stáhl mě do sněhu vedle sebe. Zvedl se a popošel trochu dál abych na něj nemohl dosáhnout a stáhnout ho zpět.

Otočil jsem se na záda a s úsměvem, za který by se ani sám Merlin nestyděl, jsem začal šouchat nohama a rukama abych vytvořil anděla.

,, Mužné." podotkl Dan a společně s Amy a Lily se zasmál.

,, Taky si myslím, ale podívej takový krásný andílek." zvedl jsem se a ukázal na otisklý obrys mého těla.

,, Nádherný, a ty křídla! No horší jsem neviděl." ušklíbl se můj nejlepší blonďatý kamarád. Ďábelsky jsem se usmál. Vytáhl jsem nenápadně hůlku zatím co se ostatní smáli. Díky kouzlu se z malé sněhové kulička stala gigantická koule která jedním mým mávnutím mířila na Scorpa.

,, Ou promiň nějak mi to muselo ulítnout."

,, Ty!" díval se na mě zákeřně když se snažil dostat z pod sněhu.

,, Tak já bych zase šel."

Konečně jsme byli ve společenské místnosti zmijozelu. Sesunuli jsme se všichni na pohovky a rozhodli se na chvíli odpočinout.

,, Albe!"

,, Proč všichni musí chtít něco po mně." zamumlal jsem tak aby to slyšeli jen kluci.

Vykoukl jsem malinko z pohovky abych zjistil kdo na mě volá. Byla tam naše spolužačka Anette a hnala se ke mně jako divoká voda.

,, No, co se děje?" promnul jsem si oči.

,, Od profesora Longbottoma jsme dostali esej do bylinkářství vzpomínáš? Dal nás spolu do dvojice." vysela na mně pohledem.

,, A v čem je problém?" nechápal jsem.

,, Já jenže by jsme se mohli domluvit kdy to uděláme."

,, No nevím, můžeš teď?"

,, Ehm...jo vlastně můžu. Takže..." zadívala se na špičky svých bot. Protočil jsem oči a oznámil jí, že si zajdu pro tašku s věcma.

Jelikož je dnes neděle, knihovna byla skoro prázdná. Sedli jsme si k prvnímu stolu který byl blízko oddělení bylinkářství.

,, No a ty se vyznáš v bylinkářství?" začala si namotávat na prst pramínek vlasů.

,, Dost na to abych zvládl tento úkol." zvedl jsem se a šel pro knížku kterou budeme potřebovat.

,, Nechceš pomoct?" vmáčkla se mezi mě a regál.

,, Ani ne." vrátil jsem se ke stolu a začal psát na pergamen.