Potter hledá holku! [HP FF]

24.- Valentýn

,, Do čeho jsem se to zase dostal?" kroutil jsem hlavou před zrcadlem. Zapnul jsem si předposlední knoflíček u modré košile kterou jsem měl na sobě.

Dnes byl Valentýn, vyučování jsen měl už pro dnešek za sebou. To horší mě teprve čekalo. Cítil jsem se strašně. Chtěl jsem se s ní přece rozejít, ne jí pozvat asi na nejromantičtější místo v Prasinkách. Dnes jsem jí to, ale prostě nemohl říct.

Ředitelka McGonagallová vydala dnes prohlášení o povolení návštěvy Prasinek od 13:00-18:00.

Ručičky na mých hodinkách ukazovaly za deset minut jedna. Proto jsem se společně s mými přáteli vydal do Velké síně vyzvednout svůj doprovod.

,, Ahoj Kaitlyn." usmál jsem se na ni.,, Moc ti to sluší." na sobě měla červené šaty které jí končily těsně nad kolenama. Kéž bych jí poznal dřív než Amy, zahnal jsem myšlenky na dívku mých snů a vrátil se opět k té, která byla přímo předemnou. Rozhodl jsem se jí dnešní den udělat hezký. Když už tak alespoň něco co by jí mohlo udělat radost.

Z poza zad jsem vytáhl bonboniéru a předal jí ji.

,, Děkuju moc, taky ti to sluší." obdařila mě úsměvem.

,, Můžeme jít?" vydali jsme se společně ke kočárům.

V Prasinkách bylo skutečně plno. Hlavní ulice byla narvaná k prasknutí.

,, Co kdybychom šli už do čajovny? Je tady spousta lidí, snad se to zachvíli uklidní." zašli jsme do malého podniku na konci ulici.

Celý byl laděn do růžova a červena. Kam jste se podívali jste mohli vidět srdíčka a andělíčky. U stolečků už sedělo několik párů. Rozhodli jsme se usadit u jednoho ze zadnějších stolečků. Pomalu jsme došli ke stolu s číslem 14. Pomohl jsem sundat Kaitlyn kabát a následně i ten svůj jsem pověsil na věšák vedle.

,, Tak, co si dáš?" podíval jsem se na menu.

To už, ale přišla servírka zeptat se na naši objednávku.

,, Prosila bych prosím jeden meduňkový."

,, Já bych si dal jeden mátový, děkuji." podal jsem jí lístek.

,, Zachvíli to tady bude."

Než přinesla servírka čaj neprohodili jsne ani slovo. Vůbec jsem netušil o čem by jsme se měli bavit, jakoby se něco změnilo.

,, Bude to 14 srpců." řekla. Podal jsem jí požadovaný obnos peněz.

Otočil jsem se zpět ke své společnici.,, Co to děláš?"

,, Přece ti dám polovinu." vytáhla z kabelky sedm srpců.

,, Neblázni, platím přece já." usmál jsem se.

Nalil jsem si do čaje trochu mléka.

,, Myslím, že se něco změnilo." řekla po chvíli.

,, Jak to myslíš?" popravdě jsem věděl moc dobře jak to myslí nechtěl jsem však riskovat, že bych to přeci jen pochopil špatně.

,, Neříkej, že sis toho nevšiml. Mezi námi se to změnilo. I když si pořád stejný, něco je jinak."

,, Myslíš, že je to změna k horšímu nebo k lepšímu?" zeptal jsem se nejistě.

,, Albusi, jsi skvělý kluk ale ne pro mě. Myslíš, že jsem si toho nevšimla?" mírně se na mě pousmála.,, Vím, že se ti líbí někdo jiný. Ať je to kterákoliv, doufám, že s ní budeš mít větší štěstí než semnou."

,, Jak to víš...?" nechápal jsem. Pocítil jsem však obrovskou úlevu.

,, Prostě jsem to vycítila." malinko si usrkla čaje.,, Každopádně doufám, že budeme stále přátelé."

Zaskočen jsem přikývl. Jak může být tak klidná? Právě jsme se přece rozešli. To není alespoň trochu smutná?

,, Kdo se ti teda líbí? " zvědavě na mě mrkla.

Zrudl jsem jako rajče.

Vesele se zasmála.,, Jen tě škádlím."

Upřímně jsem nevěřil svému štěstí. Zbytek dne probíhal v naprosto přátelské atmosféře. Do hradu jsme se vraceli za hlasitého smíchu. Nabídl jsem se, že ji doprovodím do společenské místnosti.

,, Děkuji Albusi, dnes to bylo skvělé a i když už spolu nejsme...chtěla bych si to někdy zopakovat." usmála se před obrazem Buclaté dámy, která chrání vstup do společenské místnosti.

,, Jsem stejného názoru a děkuju ti za všechno Kaitlyn. Vážně. Moc to pro mě znamená, že jsi to tak pochopila." usmál jsem se.

,, To víš. Nějákou dobu jsem to už pociťovala. Ze začátku jsem byla trochu smutná, ale uvědomila jsem si, že to pro nás oba bude lepší. Ale ty ses k tomu moc neměl co? Rozejít se semnou." malinko se ušklíbla.

,, Tak trochu jsem nevěděl jak ti to říct." poškrábal jsem se na zátylku.

,, Všimla jsem si." usmála se.,, Myslím, že už půjdu. Ještě jednou děkuju za dnešek." letmo jsme se objali a každý se vydal svým směrem.

Zamyšleně jsem prošel celým hradem až do společenské místnosti. Zadrmolil jsem heslo a prošel společenkou.

V našem pokoji se ještě nikdo nenacházel. Unaveně jsem se svalil na postel. Rychle jsem ještě zabruslil do koupelny. Dopřál jsem si několika minutovou sprchu po celém dni.

Vzal jsem si ještě knihu a přečetl si pár kapitol o užitečných útočných kouzlech. U kouzel které jsem si chtěl vyzkoušet jsem si ohnul rožek.

Večeři jsem zazdil, ale hlad jsem zatím nepociťoval. Když už jsem se chystal zavřít oči otevřeli se dveře.

Vpadl do nich vysmátý Scorpius. Přelétl pokoj očima až mu pohled utkvěl na mně.

,, Tak co? Jak dopadlo rande?" zvědavě se posadil na svou postel.

,, Vlastně bych to úplně randem nenazval." vrhl jsem se do líčení všeho co se stalo.

,, Ty máš víc štěstí, než rozumu." kroutil pobaveně hlavou Scorpio.

,, To mi povídej. Nejsem si jistý jestli to není jenom sen. Šlo to až moc dobře."

,, A jak to bude s Amy?" zeptal se po pár minutách.

,, Myslím, že není co řešit. Má přítele. Je šťastná a dokud bude ona šťastná budu i já. Chci pro ni jen to nejlepší. I když to nebudu já, ten co ji bude dělat šťastnou." s povzdechem jsem si lehl na postel.

,, Jseš si jistý, že je šťastná?" ozvalo se v jeho hlase pochyb.

,, Jak to myslíš? Kdyby nebyla šťastná nebyla by s ním."

,, No pokud je jako ty...nebyl bych si tím tak jistý." povytáhl obočí a čekal na odpověď.

,, Jenže ona není jako já." povzdechl jsem si.,, Jde si za tím co chce. Já jsem v tom selhal."