Potter hledá holku! [HP FF]

28.- Bílý den

Otevřel jsem oči. Za okny už slabě svítilo slunce. Podíval jsem se na noční stolek. Moje hodinky ukazovaly osm hodin ráno. Vstal jsem z postele a vydal se k oknu.

Na pozemcích školy se stále držel sníh. Jezero bylo zamrzlé dost na to aby se na něm dalo bruslit. Pruty vrb byly pokryté ledem a tak vypadaly jako obrovské rampouchy.

Dnes bude krásné počasí pomyslel jsem si. Otočil jsem se a vydal se do koupelny převléct se do teplého svetru a kalhot.

Když jsem se vrátil zpátky Erik už byl probuzený. Díval se s úměvem na Scorpiuse s Lily.

,, Dobré ráno.“ pozdravil jsem ho tiše a ustlal si postel.

,, Tak co? Jak sis včera užil oslavu?“ zeptal se s úsměvem od ucha k uchu.

,, Řeknu ti to na snídani.“ pověděl jsem mu s tajemným podtónem v hlase.

Na tváři se mu vytvořil úšklebek, ale nic neřekl a jen přikývl.

Odešel jsem z pokoje míříc na snídani. Blízko Velké síně v jedné postranní chodbičce byly slyšet dva hlasy.

,, Amy prosím, dej mi ještě šanci. Byl jsem opilý, nikdy bych něco takového za střízliva neřekl. Odpusť mi.“ žadonil.

Opatrně jsem nakoukl do chodby. Stál tam Derren držíc Amy za ruku.

,, Derrene říkám ti to naposled, mezi námi je konec! Hodně jsi mě zklamal a taky by ses měl omluvit Scorpiusovi.“ mračila se na něj a snažila se vyprostit z jeho sevření.

,, Proč mi nechceš odpustit?!“ zvýšil hlas.

Byl to takový spíš výhružný tón až mi přeběhla po zádech husina.

,, Prostě nemůžu.“ řekla vyděšeně změnou jeho chování.,, A už mě pusť chováš se opakovaně agresivně, necítím se s tebou v bezpečí.“

Derren ji silou přirazil ke zdi.,, Amélie Calderoin, dobře se rozmysli co děláš.“

,, Koukej ji pustit!“ zakřičel jsem na něj a rychle jsem k nim doběhl.

Naštěstí ji doopravdy pustil a poodstoupil o kousek do zadu.

,, Jsi v pořádku?“ otočil jsem se starostlivě na Amy. Vystrašeně přikývla.

Otočil jsem se tedy na Derrena,, Ještě jednou se jí dotkneš a budeš mít velký problém.“ zatnul jsem pěsti až mi vystoupily žíly.,, A teď běž.“ kývl jsem hlavou na druhou stranu chodby odkud jsem přišel. Z očí mi šlehaly blesky.

Naposled se podíval na Amy a bez dalších námitek opustil chodbu.

,, Vážně ti nic neudělal?“ otočil jsem se na Amy vyklepanou strachy.

Udělala pár kroků aby zdolala mezi námi vzdálenost. Potom mě silně objala.

,, Děkuju ti Ale. Kdyby si nepřišel...nevím co by se stalo. Vypadal tak děsivě.“ pověděla mi rozrušeně.

,, No vlastně jsem toho moc neudělal. Akorát jsem ho poslal pryč.“

,, Jo a právě to mě zachránilo.“ usmála se.

,, Nikdy bych nedopustil aby ti někdo ublížil.“ zastrčil jsem jí pramínek vlasů za ucho.,, Jdeš na snídani?“

,, Mám tam namířeno.“ přikývla.

,, Víš napadlo mě, jestli by ses nechtěla  jít projít.“ navrhl jsem mezi řečí.,, Vypadá to, že dnes bude krásně.“

,, Neznám jediný důvod proč tuto nabídku odmítnout.“ zářivě se usmála.,, Kdy?“