Potter hledá holku! [HP FF]

18.- Přípravy

Dny uběhly neskutečně rychle. Spousta studentů to ani nestihlo postřehnout a už byl páteční oběd.

Profesoři si pro nás připravili velmi nabité vyučování. Proto nebylo divu když studenti odcházeli z posledních hodin rovnou do pokojů kde ihned zaspali.

,, Tohle, byl nejúnavnější týden v mém životě." opřel jsem si hlavu o stůl ve Velké síni jakmile jsme dorazili z vyučování.

,, To byl pro všechny." promnul si oči Dan.

,, Když pomyslím na tu dnešní párty...nejradši bych se na to vybodl ale slíbil jsem Lily, že tam půjdeme spolu." pokyvoval hlavou Scorp.

,, Dneska je vlastně pátek!" vyletěla mi hlava do výšky.

,, Skvělý postřeh. Každopádně navrhuju, že by jsme si měli odpočinout. Mám takový pocit, že bude vážně dlouhá." poznamenal zamyšleně Erik, propalující pohledem protější zeď.

,, Pozor ať tam nevypálíš díru. Děje se něco?" zareagoval ihned Scorpius.

,, Ale jo, vše v pořádku." odbyl ho a pustil se do jídla.

,, Vážně? Poslední dobou jsi nějaký zamlklý. Nechceš se nám svěřit?"

,, Jde o to, že spolužáci šikanují ségru a já jí nemůžu nějak pomoct. Měla teprve nedávno deset takže do Bradavic pojede až za dva roky. Je prostě jiná než ostatní, samozřejmě proto, že je to čarodějka. Nemá moc kamarádů. Myslím, že se baví akorát s jednou holkou ze třídy, která se jí stejně nezastane. Slyšel jsem jak brečí když jsem odjížděl z vánočních prázdnin do Bradavic. Svěřila se mi, řekla mi všechno a já nevím co dělat." ani jednomu z nás se přitom nepodíval do očí. Místo toho hypnotizoval stůl.

,, Eriku, je mi to líto ale obávám se, že Sophie nemůžeš pomoct. Musí se jim postavit sama nebo to říct někomu z učitelů." lítostivě jsem poplácal po rameni mého kamaráda.

,, Já vím a to je na tom to nejhorší. Jsem naprosto bezmocný, nemůžu pomoci ani svojí vlastní sestřičce a to jsem jí slíbil, že ji budu vždycky chránit." tvář si schoval do rozechvělých dlaní.

,, Ty za to přece nemůžeš. Některé děti jsou vážně odporné. Můžeš Sophie ale podpořit aby se bránila. Hlavně si to nedávej za vinu sobě." chlácholil ho Dan.

,, Mají pravdu, potřebuje hlavně psychickou podporu. Nemůžeš tady sedět jako hromádka neštěstí. Radši napiš povzbudivý dopis který ji nakopne." přidal se blonďák.

,, Máte pravdu. Dík kluci. Zítra jí pošlu sovu." pověděl nám svůj plán. Oči se mu leskly jako vodní hladina. Žádné slzy by jste ovšem na jeho tváři nenašly. Neopustily totiž jeho slzné kanálky.

Za pár sekund po jeho boku už seděla Michelle zjišťující, co se jejímu příteli přihodilo.

Na školním rozvrhu už nebyla pro dnešek žádná hodina. Proto se vydali čtyři zmijozelští studenti na svou kolej, aby se pořádně prospali a dobyli energii na dnešní párty.

,, Dobře natočím ten bundík nebo co to je na sedm, ať máme čas se připravit." šáhl po svém železném budíčku Dan.

,, Až na to, že to je budík." opravil jsem ho.

,, To máš stejný." snažil se nařídit správně svůj budící přístroj.

Ozval se nepříjemný ječivý zvuk. Lehce jsem pootevřel oči a otočil jsem se na bok.

,, Vypni to nebo mi odpadnou uši." zasténal jsem, vzal polštář a přitiskl si ho k uším abych ztlumil onen zvuk.

Za pár okamžiků skutečně budík přestal vykonávat svou práci. Čtyři chlapci už nemohli dále polehávat, vymotali se ze zahřátých postelí s účelem připravit se na dnešní večer.

,, Kterou si mám vzít?" ptal jsem se když jsem se nemohl rozhodnout kterou košili si vzít.

,, Jsi jako ženská Ale, říkám ti to pořád." mumlal Scorpius hledajíc ve skříni svoje oblečení. Po chvíli se ale otočil s účelem mi poradit.,, Tu světle hnědou."

,, Fajn, dík." zamířil jsem do koupelny.

Albus si dal rychlou sprchu na probrání z polospánku. Jako první si natáhl přes hlavu obyčejné bílé tílko. Přes to přehodil podle Scorpiuse hnědou košili. Ve skutečnosti se jednalo o košili béžovou s tenkými proužky.

Za pár minut se z ložnice vynořili čtyři dobře naladění chlapci se šťastnými úsměvy.

,, Scorpe?" oslovil jsem tiše svého kamaráda jakmile jsme se ocitli na chodbě.

,, Ano?"

,, Myslíš, že tam bude Amy? Říkal jsem si, že bych jí mohl tak trochu naznačit, že se mi líbí...víš jak to myslím?" mrkl jsem na překvapeného blonďáka.

,, Páni. Ty se teda překonáváš. Jsem na tebe pyšný kamaráde. Lily říkala, že tam budou všechny její kamarádky. Vždyť víš ta jejich čtveřice." poplácal mě po rameni.

,, Jo. Lily, Amy, Kate a Lucy. No jo, když si to tak vezmeš, jsou něco jako my čtyři. Já a ty jako Lily a Amy a Dan s Erikem jako Lucy a Kate. Podle mě jsou ve většině případech prostě dva nejlepší kamarádi. Není to tak, že bych Erika s Danem neměl rád. Přece jen si mi o něco bližší." sdělil jsem mu svou úvahu.

,, Máš nejspíš pravdu. Když si ale vezmeš tvého taťku...to byli tři nejlepší přátelé." připomněl mi.

,, To jo, ale přece jen to nebývá tak časté, nemyslíš?"

,, Jo v tom s tebou souhlasím." dal mi za pravdu.,, Jenže tvému strýci a tetě se to přátelství trochu zvrhlo.

,, Mamce s taťkou jejich přátelství taky nevydrželo." zasmál jsem se.,, I když co mi mamka říkala nikdy si nepřála aby byli zrovna kamarádi." ušklíbl jsem se.

,, Hej kluci už jsme tady!" zavolal na nás Dan pár metrů před námi.

,, Jaké, že bylo to heslo?" zeptala se Christine která se k nám připojila už ve společenské místnosti. Na sobě měla tmavé letní šaty lehce končící nad koleny.

,, Bludnička." řekl jsem směrem ke zdi která se za malý moment odklopila. V místnosti bylo teprve jen pár studentů. Bylo něco málo po osmé. Komnata se začala ovšem za několik minut skutečně naplňovat.

Kolem stěny lemující celou mísnost plápolali barevné fáborky. Sloupy osvětlovali malinké žárovičky zářící v teplých barvách. To dodávalo místnosti na útulnosti. V jednom rohu byl bar u kterého se nacházelo několik židliček. Většinu místnosti zabíral obří bazén. Nechyběl ani taneční parket ozářený reflektory.

,, Je to tady krásné." povzdechla si vedle mě Lily.

,, Jo dali si záležet. Ahoj Lily." otočil jsem se na svoji sestřičku která právě přišla. Na sobě měla uplé zelené šaty s bílým květinovým vzorem.

Když se Lily vydala ke Scorpovi naskytl se mi pohled na její kamarádky které se stále rozhlížely.

Pohled mi utkvěl na jediné. Amy měla fialové šaty. Vrchní čast lemovala její hubenou postavu. Sukně byla volná s malými volánky. Vlasy měla navlněné do pravidelných vln.

Úplně mi vyrazila dech. Byla okouzlující. Působila andělským dojmem.

,, Ahoj Ale, nechceš si zajít na něco k baru?" mrkla na mě.

,, Jasně." odpověděl jsem když jsem si uvědomil, že na ni už nějakou chvíli zírám jako na boha.