Potter hledá holku! [HP FF]

21.- Prasinky

Na školních pozemcích se rozkládal sníh. Všude se to nádherně třpytilo a lesklo. Jezero bylo zamrzlé, slunce se odráželo od zledovatělého povrchu. Vytvářelo to doopravdy magický dojem. Okna byla tak zamrzlá, že se mnohdy nedala ani otevřít. Rampouchy by jste našli na každém kroku.

Byla neděle ráno, osm hodin a tak nebylo divu, že většina studentů ještě polehávala.

Jinak tomu ani nebylo ve zmijozelském pokoji čtyř chlapců šestého ročníku. To se ale za okamžik změnilo.

Hrobové ticho prořízlo ohlušující pištění a řinčení.

Všichni chlapci se rázem vyšvihli do sedu. Ukázalo se, že to byl jen špatně nastavený Danův budík.

,, Tak už to vypni! “ zavolal jsem popuzeně na svého kamaráda, když už půl minuty s budíkem zápasil.

,, Věř, že kdybych věděl jak, mile rád ho vypnu.“ když konečně zjistil kde se čudlík nachází, vítězoslavně zavýskl.

Za pár minut už se po studených chodbách Bradavického hradu šourala čtveřice rozespalých studentů.

Albus se chtěl s Penny domluvit na dnešním výletu do Prasinek, ve Velké síni ale nebyla.

Potkal ji až cestou zpět ve společenské místnosti v jednom z kožených křesel.

,, Ahoj Penny, hledal jsem tě.“ přisedl jsem si na pohovku.

,, Vážně?“ skousla si spodní ret a odložila časopis který četla.

,, Hele, tohle nezkoušej. Nemá to cenu.“ řekl jsem jí narovinu.

,, No jo, já zapomněla.“ odfrkla si uraženě.,, O čem si teda chtěl mluvit?“ změnila úplně tón hlasu.

,, V kolik hodin tě mám vyzvednou?“

,, Vyzvednout?“ zachichotala se.,, O tom, že máme rande si mi měl říct dřív Ale, že si to ty...myslím, že když začnu s přípravou hned, ve dvě už budu nachystan-“

,, Hele Penny, asi jsme se špatně pochopili. Přece jsme se dohodli, že spolu půjdeme dnes do Prasinek. Jako kamarádi, sama si to navrhla.“ připomněl jsem s pobaveným úšklebkem.

,, Jo jasně, to byl jen vtip. Myslíš si, že bych šla s tebou na rande?“ omotávala si pramínek kolem prstu.

,, To nevím. Ale jen pro tvou informaci, momentálně nemám v plánu tě pozvat na rande. “ ušklíbl jsem se.,, Tak co v kolik vyrazíme?“

Procházeli jsme se po zasněžené cestičce v jedné z vedlejších ulic. Výlohy už nebyli naplněné vánočními dekoracemi. Pár obchůdků stále osvětlovaly zářící světýlka.

Z oblohy začaly padat drobné vločky. Návštěvníkům Prasinek šlehal do tváří studený vítr.

,, Nechceme zajít dovnitř? Je vážně chladno. “ zeptala se Penny a kývla hlavou směrem ke Třem Košťatům na hlavní ulici.

,, Souhlasím s tebou.“

Otevřel jsem dřevěné dveře které hlasitě zavrzaly. V hospodě se nacházelo spousta studentů, čarodějek a kouzelníků.

U baru stála velmi oblíbená dáma madam Rosmerta. S úsměvem na rtech jsem ji pozdravil.

Usadili jsme se společně k jednomu stolu, asi tak uprostřed hostince.

Zasněžený kabát jsem si přehodil přes opěradlo židle na které jsem seděl. Čepici jsem si sundal z hlavy a strčil do rukávu kabátu. Rukou jsem si prohrábl vlasy abych si je trochu upravil.

,, Co si dáte?“ ozval se známý hlas vedle nás.

,, Jeden máslový ležák. Chci ale víc pěny asi tak o...ne vlastně ne. Chci ho úplně obyčejný ale nasypejte navrch nasekané kešu ořechy. Ne! Vlastně bych si dala třešňový sirup. To bude vše.“ dopověděla svou objednávku.

,, Jistě.“ protáhla překvapeně a zakroutila hlavou.,, A co ty Ale?“ otočila se na mě.

,, Já si dám jeden mátový čaj prosím.“ ušklíbl jsem se.

,, Za chvíli to tady máte.“ zapsala si objednávku a odešla k pultu.

Za několik minut se před námi objevily dvě sklenice.

,, Vlastně jsem tě chtěla pozvat na máslový ležák. Moc se omlovám, myšlenky mi lítají úplně jinde.“ napila se ze své šťávy.

,, Co, nebo možná spíše kdo za to může?“ vyptával jsem se s šibalským úsměvem.

,, No to víš, všichni jsou zamilovaní a někdo se jim líbí...u mě to není jinak. A hádám, že i tobě se někdo musí líbit? “ napřímila se a vypjala hruď.

,, Možná se mi někdo líbí ale...kdo se líbí tobě?“

,, Mně se líbí spousta kluků. To by sis ani nedokázal představit. Vždycky se ti někdo musí líbit. I ty se mi samozřejmě líbíš. Jsi hezký, chytrý a vtipný. No prostě klasický ideál co si holky přejí.“

,, V-vážně? Jsi si jistá, že právě já? Nebyl bych si tím tak jistý.“ odvrátil jsem pohled k výčepnímu baru. Všiml jsem si, že se na jedné z poliček nachází jaksi výstřední časopis.

Porozhlédl jsem se po lokálu a zjistil, že ho čte více lidí.

,, Penny? Nevíš co je to za časopis?“

,, Jestli nevím co je to za časopis? Vždyť je to první vydání časopisu Mezinárodní famrpálová liga, kde je hlavní šéf redaktorka Ginevra Potterová. Už jsem to četla a je to vážně skvělý. Překvapuje mě, že o tom ještě nevíš. Vyšel dnes ráno.“ obeznámila mě pro mě novou informací.

,, Počkat, jaktože o tom nevím?“ zmateně jsem se rozhlížel naokolo. Zvedl jsem se a přešel k Rosmertě.

,, Rosmerto myslíš, že by jsi mi mohla propůjčit ten časopis co napsala moje mamka? Hned ti ho vrátím.“ požádal jsem ji vzrušeně.

,, Ale jasně. Četla jsem to a je to vážně skvělé.“ podala mi časopis z vrchní police.

,, Moc, moc, moc děkuju. Máš to u mě, vážně.“ zářivě jsem se na ni usmál a vzal si od ní časopis.

Přešel jsem zpátky ke stolu kde jsme seděli společně s Penny a dal se do čtení.

Vážení čtenáři,

vítám vás u nejnovějších famfrpálových zpráv tohoto týdne. Jako první tady máme utkání Montroseské straky proti Sopotským skřetům. Zápas vyhrály Montroseské straky, i přes to musím uznat 370:340 je velmi dobrý výsledek. Rhys Penner za straky chytil zlatonku po 157 minutách.
Další zápas nás čeká v úterý 7.ledna, Kenmarská káňata proti Tutshillským tornádům. Na tento zápas se doopravdy těším. Určitě doražte. Více najdete na straně 9.

              - Ginevra Molly Weasley-Potter

Dočetl jsem úvodní text z nového časopisu.

,, Tohle musím ještě dočíst ale teď...moc se omlouvám. Měl bych se bavit s tebou.“ uvědomil jsem si co tady vlastně dělám.

,, To je v pohodě, kdyby něco takového dělala moje mamka, taky bych to četla stále dokola.“ mávla nad tím ledabyle rukou. Povídali jsme si ještě dlouho. Až kolem půl šesté jsme odešli z Prasinek a vydali se do hradu.

,, Dneska to bylo vážně fajn. Díky Ale.“ usmála se a políbila mě na tvář.

,, Jo, taky jsem si to užil. Tak se měj, zítra ve škole.“ rozloučil jsem se a vydal se směrem ke chlapeckým ložnicím. Cestou jsem si setřel Pennyinu rťenku z mé tváře.