Potter hledá holku! [HP FF]

29.- Konec nebo začátek?

Společně se Scorpiem, Erikem a Danielem jsme seděli v knihovně nad pojednáním do lektvarů.

Udělal jsem tečku za posledním slovem. Porozhlédl jsem se kolem sebe. Kluci byli teprve v půli úkolu. Za okny bylo ještě světlo.

,, Půjdu si ještě před večeří zalétat.“ zvedl jsem se ze židle a zanechal kluky za sebou.

Prošel jsem společenskou místností ve které skoro nikdo nebyl. Vyběhl jsem schody do chlapeckých ložnic, popadl své koště a mířil na školní pozemky.

Nasedl jsem na koště a vyletěl jsem nad lesy.

Kochal jsem se přírodou podemnou. Na vrškách smrků zbylo ještě trochu sněhu. I přes to, že už byla polovina března za námi. Konečně se začala příroda probouzet ze zimního spánku.

Slunce už skoro zapadnulo za obzor. Otočil jsem koště a vrátil jsem se ke hradu. Před vstupem do vstupní síně jsem slezl z koštěte.

Z jedné postranní chodby jsem uslyšel dva hlasy. Kvůli mé zvědavosti jsem nedokázal odolat. Schoval jsem se za roh a nastražil uši.

,, U merlinových vousů Amy, tak už mu to řekni nebo to alespoň nějak naznač!“ namítla trochu vytočeně Lily.

,, Vždyť mu to pořád naznačuju, nemůžu za to, že to pořád nechápe. Kdyby alespoň něco řekl..cokoliv.“ povzdechla si unaveně hnědovláska.

,, Kluci jsou zpomalení, nejlepší je říct to narovinu.“

,, Co když...“

,, Amy! To už jsme probíraly několikrát. Vždyť je do tebe úplný blázen. Všichni to vědí, že se mu líbíš.“

,, Tak proč nic neřekne?“ opřela se o kamennou zeď.

,, Protože takový není, vždyť ho znáš.“ objala ji Lily.

Odklonil jsem se a přestal poslouchat. Zavřel jsem oči a nachvíli se opřel zády o zeď.

Bez jakýchkoliv myšlenek jsem se rozeběhl do našeho pokoje. Otevřel jsem dveře a hlasitě jsem s nimi prásknul. Pustil jsem koště na zem a opřel jsem se o dveře.

,, Děje se něco?“ vykoukl Scorpius z koupelny.

,, Jsem idiot! Totální idiot!“ nadával jsem. Práskl jsem pěstí do již už zavřených dveří.

,, Klid.“ rozeběhl se ke mně Scorpio a popadl mě za ruce jako bych snad měl podle něj prorazit dveře.,, Nechceš mi to vysvětlit?“

,, Spíš ne.“ vytrhl jsem se z jeho sevření. Posadil jsem se na postel a vzal si rozečtenou knihu.

Její obsah jsem však nevnímal. Stále dokola jsem si opakoval rozhovor Lily a Amy. To o čem si povídaly...sedělo to všechno na mě. Co když to, ale semnou nemělo nic společného?

,, Scorpiusi?“ otočil jsem se na svého nejlepšího kamaráda, který mě zamyšleně pozoroval.,, Myslíš, že se Amy líbím?“

,, Líbíš?“ hraně se rozesmál.,, Vždyť je do tebe úplně poblázněná...asi tak jako ty do ní.“ ušklíbl se.

,, No...jsi si vážně jistý?“ zeptal jsem se pochybovačně.

,, Jasně, že jo.“ zakroutil hlavou.,, To by poznal každý.“

,, Musím jít.“ vyhrkl jsem a vstal z postele. Všiml jsem si už jen Scorpiova pobaveného výrazu.

Prosvištěl jsem společenskou místností. Proběhl jsem sklepením až k Velké síňi, kde jsem doufal, že najdu Amy. K mému štěstí z ní právě vycházela.

,, Amy!“ křikl jsem na ni. Zaskočeně se na mě otočila.

,, Děje se něco Albusi?“ pohlédla na mě.

,, Můžeme si promluvit? Teď?“ doběhl jsem k ní.

,, J-jo. Jasně, že můžeme.“ popadl jsem ji za ruku a vydal se s ní na první klidné místo, které mě napadlo. Astronomická věž.

Vyšlapali jsme několik desítek schodů než jsme vyšli až na samý vrcholek.

,, Albusi-“ položil jsem jí ukazováček na rty, aby nic neříkala. Malinko se přitom zachvěla.

Lehký vánek si pohrával s pár prameny jejích vlasů, které jí spadaly do obličeje. Vpíjel jsem se mýma očima do modrých pomněnek, které vlastnila.

,, Už několikrát jsem ti chtěl říct něco hodně důležitého a mám pocit, že už je na čase...“ nachvíli jsem se odmlčel a sklonil hlavu. Potřeboval jsem nabrat trochu sebedůvěry. Opět jsem pohlédl na ni. Vysela na mně pohledem a malinko se přitom usmívala.

Malinko jsem se k ní přiblížil a položil jí svou ruku na tvář. Letmo jsem jí políbil, aby měla čas se odtáhnout. Přitiskla se však víc ke mně a polibek prohloubila. Druhou ruku jsem jí položil na záda.

Stáli jsme tam několik minut. Neskutečně moc to pro mě znamenalo. Všechna přání za ty měsíce mi byli vyplněna. Bylo to krásnější než jsem si kdy představoval.

,, Já tě miluju...“ vydechl jsem poté co jsme se od sebe odtáhli.

,, Taky tě miluju Ale.“ pohlédla na mě. Z očí jí začaly stékat slzy.

,, Tak pročpak pláčeš?“ setřel jsem jí slzy palcem.

,, Protože jsem na to všechno čekala tak dlouho.“ usmála se.,, Lily mi říkala, že ti na mně záleží, ale nedokázala jsem uvěřit tomu, že bych měla takové štěstí...“

,, Tak to jsme na sebe čekali oba.“ letmo jsem jí políbil.

,, Proč jsi mi to všechno neřekl dřív? Záleží mi na tobě tak dlouho...snažila jsem se ti to vše naznačit. Stále si nic neříkal tak jsem si myslela, že o mě nemáš zájem.“

,, Jestli mám být naprosto upřímný...bál jsem se ti to všechno říct.“ poškrábal jsem se na zátylku.

,, Proč jsi se teda odhodlal dnes?“ rozhodla se vyzvídat.

,, No...“ přemýšlel jsem jestli říct pravdu.,, Slyšel jsem kousek vašeho dnešního rozhovoru s Lily.“ přiznal jsem.

Zaskočeně se na mě podívala.

,, Omlouvám se. Vím, že jsem neměl poslouchat-“ zbytek jsem už však nedořekl.

,, To nevadí Ale.“ přerušila mě.

,, Nevadí?“ zeptal jsem se nechápavě.

,, Jistěže ne.“ usmála se.,, Důležité je, že si mi to vše řekl. A, že teď budeme spolu...Budeme spolu, že ano?“

,, Nic víc si tolik nepřeju.“ políbil jsem ji.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Děkuji vám za přečtení této povídky. Neskutečně si vážím toho, že jste semnou došli až nakonec.

Děkuji vám za jakoukoliv podporu v podobě komentáře, sdílení či čehokoliv jiného.

Děkuji vám, že jste mi dali možnost psát pro vás.

Budu ráda když si přečtete i další příběhy, které jsem napsala.

Ještě jednou děkuji za vše!❤️