Potter hledá holku! [HP FF]

3.-Holky jsou těžké pro pochopení

Stále jsem seděl v okenním výklenku a přemýšlel o tich překrásnych a zároveň i složitých lidských stvořeních. Proč jsou ty holky tak těžký pro pochopení? Proč jich je tolik? Proč je tak náročné si jednu vybrat a strávit s ní zbytek života?! Proč? Byl jsem rád, že za mnou kluci nešli, tohle by nepochopili.

Najednou jsem uslyšel kroky které nebyli moc hlasité, ale čím dál tím víc se přibližovali. Byl jsem opřený o kamenou zeď a přemýšlel nad tím koho nejspíš zachvíli spatřím.

,, Albusi?" ozval se něžný žensky hlas který mě nejspíš hledal. Udělala o pár kroků víc a já ji mohl spatřit.

Byla to Amy chodila do pátého ročníku. Patří do Nebelvíru a byla to nejlepší kamarádka mojí sestry. Hrála famfrpál stejně jako Lily, obě dvě byli střelkyně. Znali jsme se, bavili jsme se když byla u nás v létě na prázdninách. Měla rovné hnědé vlasy které jí sahaly do půlky trupu. Milé modré oči a štíhlou postavu. Košili zastrčenou v sukni a ustaraný pohled který na mě upírala.

,, Albusi jsi v pořádku?" zeptala se a posadila se naproti mě. Bylo to od ní hezké, ale vždyť mně vlastně nic nebylo.

,, Jo jsem díky, Amy." řekl jsem a sklopil pohled na podlahu.

,, Hele Albusi já vím, že je to s holkama těžký jsou moc náročný, ale možná bych ti mohla já právě jako holka pomoct víc než kluci pokud by si chtěl." řekla a já jsem zvedl pohled a upřel ho na ni usmál jsem se. Byla moc hodná, že se o mě tak zajímala i když jsme se prakticky neznali.

,, Si moc hodná, děkuju." usmál jsem se ještě víc.

,, Chceš...chceš se na něco zeptat?" zeptala se s úsměvem na rtech.

,, Já vlastně ani nevím. Já to s holkama prostě neumím. Neumím je odmítnout. Na vzhledu mi nezáleží, ale spousta je mi jich i nesympatických nemáme si třeba ani co říct. Ale já je nechci urazit, aby si nemysleli, že jsou něco míň nebo tak. Já nejsem akorát pro ně ten pravý. Vždycky se k nim snažím chovat hezky s úctou, ale Penny mě prostě vytočila. Vlastně ani nevím proč. Bylo to nepříjemný a zase po sobě nechci nechat jen tak šlapat a dělat ze sebe loutku. Mám svoji čest. Je mi to vlastně i líto co jsem jí řekl nechtěl jsem k ní být zlý, ublížit jí. Už jsem se, ale prostě neovládl. Byl jsem prostě naštvaný jak jednala. Kéž bych byl jako ostatní. Třeba jako Scorpius ten umí říct prostě ne a všichni to pochopí, ale já? Na co já se tak zmůžu? Na nic. Vždyť nic nedokážu. Určitě jim akorát ubližuju protože od toho něco očekávají a já potom nic, další schůzky se jim už nedostane. Jsem příšerný vážně." řekl jsem všechny své pocity které jsem cítil. Ulevilo se mi, že jsem to konečně někomu řekl. Amy mi celou dobu naslouchala byl jsem za to moc rád.

,, Albe si moc hodný kluk. Já vím z vlastních zkušeností, že je to těžký když se ti někdo líbí a on tě odmítne. Proto si tě holky tolik váží, že jim dáš šanci. I když se jim už neozveš většina to vezme jako odrazový můstek a akorát jim to pomůže. A věř tomu, že jsou i míň naštvané. U holek si moc oblíbený právě kvůli tomu jak se k nim chováš hezky. Jsi pravý gentleman. Například když nějaké holce třeba spadnou učebnice tak jí bez rozmýšlení pomůžeš. To je od tebe milé gesto kterého si my, holky všímáme. Každá maličkost na nás víc zapůsobí. Takových skvělých kluků jako ty je málo. No a to, že si vybuchl když tě Penny oblizovala? Albusi to si přece nemůže dovolit když ty nechceš! A věř tomu, že si s tím neláme hlavu. Hned jak si odešel to začala zkoušet na Scorpiuse ten jí teda razantně odmítl, ale to už je něco jinýho. Ona není taková holka která nad tím bude ještě měsíc přemýšlet. Zítra už bude nabalovat někoho jiného. Z toho si nic nedělej. Si skvělý kluk Albusi. A až jednou budeš mít holku tak jí budou ostatní závidět. Protože mít takového skvělého přítele se jen tak nevidí. Nemáš si co vyčítat Albe." říkala mi a celou dobu se na mě usmívala.

,, Já děkuju moc. Vážím si toho, že si mě vyslechla a, že si mě tak vychválila." zasmál jsem se a ona semnou.

,, Kéž by bylo jednoduší si nějakou vybrat. Je vás tolik! Jak si mám asi tak vybrat!? To je prostě nemožný." zasmál jsem se.

,, Neboj kluci ti určitě poradí která je ta pravá kočka." mrkla na mě se smíchem.

,, Díky moc Amy vážně mi to pomohlo. Asi se tě na to ostatní neptají, ale můžu tě obejmout?" zeptal jsem se na poslední otázku s obavou v hlase.

,, To se nemusíš přece ptát to je samozřejmost." usmála se.

Seskočil jsem z výklenku a jí taky pomohl na nohy. Potom jsem ji jemně obejmul a tiše ještě zašeptal do vlasů
,, děkuju"

Amy byla o něco menší než já takže jsem trochu sklonil hlavu abych jí mohl zabořit obličej do vlasů. Po hodné chvíli jsme se od sebe odtáhli.

,, Mohli by jsme být kamarádi když jsem se ti tak svěřil." uchechtl jsem se.

,, Že váháš."

,, Můžu tě doprovodit k nebelvírské věži?" zasmál jsem se.

,, Tvoje společnost mi vadit určitě nebude." usmála se a vydali jsme se po schodech nahoru. Dozvěděl jsem se hodně věcí o ní. Amélia Grimaldiová je čistokrevná čarodějka, ale na to její rodině nezáleží. Má mladšího bratra který je v druhém ročníku a chodí do Havraspáru. Amy je vlastně strašně fajn holka. Škoda, že jsem ji poznal až teď. Cesta utekla tak rychle, že jsme se zachvíli ocitli před obrazem Buclaté dámy.

,, Tak se měj Amy zas někdy pokecáme." podíval jsem se na ni vřelým úsměvem.

,, Jasný tak se měj Ale." řekla už jen heslo a potom zmizela za portrétem Buclaté dámy.

Cítil jsem se skvěle takhle dlouho jsem si nikým nepopovídal. Samozřejmě s klukama jsem si rozuměl, ale takovým věcem zrovna moc nerozuměli. Vlastně ani já ne. K tomu byli nejlepší holky, ale koho já znám za holku které bych věřil? No svojí rodině to říkat rozhodně nebudu.

Po zaznění hesla jsem vešel do společenské místnosti ve které bylo jen pár studentů. Vyběhl jsem do schodů a vešel do našeho pokoje který jsem společně s klukama obýval. O něčem zapáleně diskutovali.

,, Albe vše v pohodě?" zeptal se mě Scorpius a měřil si mě statostlivým pohledem.

,, Vše je v naprostém pořádku! Mám se skvěle! Takže, co řešíte?"