Potter hledá holku! [HP FF]

9.- Spousta myšlenek

,, Albe! Počkej!" křičela na mě. Zastavil jsem, povzdechl si a otočil se na ni.

,, Potřebuješ něco?"

,, No já jenom, mohla bych jít s tebou?" zamrkala očima.

,, Kdo ti brání? Je to i tvoje kolej." pokrčil jsem rameny a zrychlil krok.

Rychle jsem prošel společenskou místností a ignoroval nechápavé výrazy ostatních studentů. Učebnice jsem vložil do tašky a okamžitě usnul na studené posteli.

,, Pane Pottere hodláte v mé hodině dávat pozor?" probral mě hlas profesorky McGonagallové a já okamžitě zvednul hlavu. Rty měla stáhlé do obvyklé čary a upřeně se na mě dívala.

,, O-omlouvám se, já jen jsem unavený." odpověděl jsem a zrychleně si začal opisovat zápis z tabule.

Profesorka jen pobaveně zakroutila hlavou a pokračovala ve svém výkladu.

,, Za domácí úkol si procvičte kouzlo Geminio které jak víte vytvoří duplikát věci kterou očarujete, jelikož jste už v šestém ročníku zkoušejte to na živých tvorech. Můžete jít." ukončila profesorka hodinu a odešla do svého kabinetu.

,, Ale si v pohodě?" nadzvedl Dan obočí.

,, Ehm...jo jasně proč bych nebyl?" zasmál jsem se nejistě.

,, Já jen, že jsem tě snad nikdy neviděl spát v hodině."

,, Já vlastně taky ne." přidal se do debaty Scorp.

, No, když nad tím tak přemýšlím, ani já ne." ušklíbl se Erik.

,, Jsem jen z toho všeho vyčerpaný, navíc dneska je počasí pod psa. Nemůžu se ani odreagovat famfrpálem." Scorp se na mě chápavě podíval a pokračoval dál s konverzací společně s klukama.

,, Albe!" poznal jsem hlas mého bratra Jamese.

Otočil jsem se a znaveně se na něj zadíval. ,, Co se děje Jamesi?"

,, Je ti dobře? Jsi nějaký bledý. Nejsi nemocný? Něco tě trápí? Chceš dovést na ošetřovnu? Mám říct něco profesorům? Něco s holkama-?"

,, Jamesi, nic mi není jsem jenom unavený. Už nejsem malý abych nevěděl co dělat." přerušil jsem ho.

,, No jo vždyť já tě pořád vidím jako malého brášku." pocuchal mi vlasy, James byl vyšší asi o hlavu a půl. Podle mého jsem byl vysoký, můj bratr James byl, ale vytáhlý více než já. James vždycky všechno myslel dobře, někdy byl ovšem až moc starostlivý pokud šlo o ty nejbližší. Tmavě hnědé vlasy mu spadaly do půlky čela a příjemný úsměv mu zdobil obličej. Byli jsme si hodně podobní, až na oči. Já jsem zdědil po taťkovi zelené oči které patřili i babičce. Za to James měl pravé Weasleyovské oči které měl každý z mamčiných sourozenců.

,, Mamka nám poslala dopis. Psala tam, že si můžeme někoho pozvat na vánoční prázdniny. Já pozval Jess, říkal jsem si, že už je čas abych ji představil rodině. Přece jenom jsme spolu už skoro půl roku." Jess byla Jamesova přítelkyně, byla z nebelvíru a chodila do stejného ročníku jako James. Vypadalo to, že to spolu oba mysleli vážně.

,, A koho si pozvala Lily?" doufal jsem v odpověď která se mi za chvíli dostala.

,, Tu svoji kamarádku Amy co u nás byla na prázdninách."

,, Vážně! Amy! To je skvělý! Teda, chci říct...můžeš napsat mamce, že chci pozvat Scorpiuse a, že ji pozdravuju a mám je s taťkou moc rád." snažil jsem se zamluvit moje nadšení z pozvání Amy. Možná bych se mohl s ní konečně sblížit.

,, Takže...co máš s Amy?" ušklíbl se Jamie.

,, Já? No já nic...to jen tak, že jsem rád...že-že bude mít Lily radost." zčervenal jsem jak rajče.

,, Takže se ti konečně někdo líbí bráško? To jsem rád, nemáš se za co stydět." bouchl mě na náznak hrdosti pěstí do ramene.

,, Já už bych šel, měj se Jamesi!" objal jsem ho a urychleně se od něj hnal. S úsměvem zakroutil hlavou a vydal se na druhou stranu chodby, kde čekali jeho přátelé.

,, Ale Albusku, koho pak jsi to potkal, že jsi nám tak zrůžověl?" dobíral si mě Scorp když jsem doběhl do učebny.

,, Protivu, řekl mi moc krásnou poznámku na mou osobnost. No řekni, že by ses nezačal taky červenat." posadil jsem se vedle něj.
,, Jo a Scorpe si pozvaný k nám na vánoční prázdniny."

,, To rád příjdu, ale na Štědrý den budu s rodinou. Nemůžu si nechat ujít až mi bude vyprávět všem známý, milý a příjemný Lucius, v čem jsem jiný než můj otec, za jeho školních let. Nebo když se začne s ním táta hádat a babička dědu přetáhne jeho holí. Nevím na co se těšit dřív. No jo, tradice jsou tradice." usmíval se Scorp od ucha k uchu.

,, Dobrá, takže budu počítat s šílenýma vánočníma svátkama. To se mi líbí. "

,, To si piš kamaráde."

,, Scorpe? Řekli jste vlastně rodičům, že spolu chodíte?" zajímal jsem se.

,, No já...vlastně ehm, chci říct...tedy... ne. Ještě jsem jim to neřekl...myslím, že by zešíleli kdyby jim došel dopis; Ahoj vy doma, chtěl jsem vám jen říct, že mám přítelkyni jmenuje se Lily Potterová. A ano je to sestra mého nejlepšího kamaráda, dcera Harryho Pottera kterého z celého srdce tolik milujete. Mějte se."

,, Lily to mamce a taťkovi taky ještě neřekla. No myslím, že to bude teprve vánoční dárek. Strýce Rona nejspíš trefí šlak."

,, Mám takový zvláštní pocit, že mě nemá rád." ušklíbl se Scorp.

,, Hele taky jsem si toho všimnul, nechápu proč? Takový milý mládenec." pronesl jsem tím nejvíc ironickým hlasem.

Než stihl dodat nějakou velice užitečnou poznámku vešel do třídy profesor Kratiknot a zahájil hodinu.

,, Za domácí úkol vypracujte esej o jednom z protikouzel o kterých jsme se dnes bavili, tak aby byla alespoň na jednom pergamenu. Můžete tedy jít." ukončil hodinu profesor pisklavým hlasem a studenti se zvedli že židlí.

,, Nejspíš půjdu rovnou do knihovny, nemám hlad." otočil jsem se na své kamarády.

,, Dobře tak se uvidíme na hodině jasnovidectví." vydal se Daniel společně s Erikem do Velké síně.

,, Hele Albusi, není ti nic? V poslední době toho moc nesníš a si vyslablý." prohlížel si mě Scorp od hlavy k patě.

,, Nedělej si starosti, jsem v pohodě." zakroutil jsem hlavou na znamení nesouhlasu a vyšel ze dveří.

,, Nechceš mi třeba něco říct?"

Zaskočeně jsem se na něj podíval. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem řekl ,, Ne všechno je v pohodě. Vážně." ubezpečil jsem ho. Nedůvěřivě na mě pohlédl, potom se přece jen otočil a vydal se taky na oběd.

Žaludek se mi sevřel. Přece jenom je to můj nejlepší kamarád, nejspíš bych mu měl říct, že jsem se do někoho vlastně zamiloval. Sám jsem si v tu chvíli nebyl svými city jistý. Co když to všechno je jen fázová záležitost a za pár dnů nebo týdnů mě to přejde. Vždyť předtím jsem k ní nikdy nic necítil.

Rozhodl jsem se přestat tupě stát v půlce chodby a vydal jsem se do knihovny. Došel jsem k patřičnému regálu a pokusil se najít tu správnou knihu.

Po pár minutách škrábání brkem na pergamen jsem měl úkol hotoví. Přece jen, student jsem byl docela dobrý a předmět jako Kouzelné formule, bylo to poslední co mi dělalo v tuto chvíli problém. Sbalil jsem si všechny učebnice a pospíchal do Severní věže kde mě čekalo jasnovidectví. Tedy předmět který byl ten nejnudnější v Bradavicích.