Horská chata

4.12.

Vrátila jsem se těsně nad ránem. Potichu okolo kuchyně, zadem přes celý hotel do mého pokoje. Červené šaty mi po těle spadly na zem vedle bot a já mířila do sprchy. Byla to divoká noc. Docela se to protáhlo a dnes večer hodláme ještě pokračovat. Oblékla jsem si legíny, na černé tílko tyrkysový svetr, nazula válenky a akorát, když jsem si dávala řasenku přišla do pokoje moje mamka.

"Dobré ráno, sluníčko." dala mi pusu na čelo.
"Dobré, mami." usmála jsem se na ní.
"Myslela jsem, že si půjdeš lehnout." podívala se mi do očí, věděla o mém nočním dobrodružství.
"Nejsem unavená, navíc mám spoustu práce." objala jsem jí a vzal si do ruky seznam věcí, které mě dnes čekaly.
"Jednou by to nevadilo." vzala do ruky hřeben a začala mi zaplétat cop.
"Když chci zábavu musím nejdřív splnit i povinnosti. Vyspávat do oběda umí každý." podívala jsem se do zrcadla na mamku.
"To je pravda, ale ty toho za den stihneš víc než tři lidi dohromady. Navíc po tobě nikdo nechce, aby si tady pracovala šestnáct hodin denně." vzala si ode mě gumičku.
"Tolik hodin tady prací určitě nestrávím, navíc dokud mi nezačnou lekce, ráda ti i tátovi pomůžu."
"Jsi náš poklad." 
"Spíš lump první kategorie, i když třeba jednou odsud odejdu a přidám se k cirkusu." nad tím jsme se obě zasmály.
"Tak pojď, dáme si něco dobrého k snídani a ty mi při tom povíš, na co sis půjčila včera to auto." pohladila mě mamka.

Moji rodiče byli jedni z nejlepších na celém světě. Musím být realistka a nechat si malou rezervu, kdybych náhodou byla jednou nejlepší rodič já. Vždycky jsem u nich našla podporu, útočiště i pohlavek, když jsem zlobila. Dovolím si tvrdit, že mě vychovali jako slušného člověka, který má svůj názor a nebojí se jít za svým, ať se děje co se děje. Zlobím, jsem drzá a někdy mám až přehnaně vysoko ego, ale znám své hranice. Čas od času provedu lumpárnu, za kterou mě stihne trest. Nicméně mamka s tátou májí pochopení, byli dřív taky tak divocí jako já. Mám zodpovědnost, to ano, ale oni mají tu největší. Mají zodpovědnost za své dítě, tedy mě.

"Nákup?" podivila se mamka v jídelně.
"Ano, nebyl to úplně standartní nakup." ušklíbla jsem se a nalila si hrnek kakaa.
"Myslela jsem, že si odjela s Lukou." divila se.
"Původně ano, ale jeden kluk si potřeboval něco koupit tak jsem jela s ním. Došly mi piškoty." pokrčila jsem rameny, když jsem zahlédla Adriena jak si sedá ke svému stolu.
"Takže hurá akce." konstatovala mamka a nalila si kávu.
"Přesně tak, sama říkáš, že takové jsou nejlepší." zasmála jsem se. 

Adrien

Dneska jsem vstal pravou nohou a to doslova. Půl flašky, tak málo mi stačilo ke spokojenosti. Svět byl hned hezčí a ta zima venku snesitelnější. Dokonce jsem se těšil na focení, otec by byl nadšen se svým kamenným výrazem. Dřív než Nathali zaklepala, vyletěl jsem z pokoje a běžel na snídani. Vždycky jsem po ránu měl takový hlad. Akorát jsem si sedal, když jsem zahlédl černovlásku, která mluvila s nějakou ženou. Slyšel jsem celý jejich rozhovor a upřímně mi nad tou lží dost cukaly koutky. 

"A dneska půjdeš taky?" zeptala se jí žena.
"Neeeee." řekla hlubokým hlasem, lež, až jsem se musel zakousnout do croissantu, abych se nesmál.
"Mám tě čekat nebo ne?" pokračovala žena dál ve výslechu.
"Přijdu dlouho?!" odpověděla jí napůl otázkou.
"Takže přijdeš opilá." konstatovala žena.
"Pšt. Nemusí to vědět táta, ale nevylučuju to. Nicméně, ve vší počestnosti." zasmála se dívka a mě to upoutalo.
"Dobrá tedy, kdyby cokoliv . . ." mluvila s ní jako by byla její matka.
"Umím se o sebe postarat a  pokud dojde na nejhorší nikdo mě zvracet neuvidí." přerušila jí.

Víc už jsem neslyšel, protože do jídelny přišla Nathali i s tabletem. Začala mi číst poštu od otce, měl spoustu připomínek k fotografiím a hlavně k těm, kdy mi nad hlavou proletěl ten šílenec na snowboardu. Nebýt prý mého hrozného výrazu, byly by to použitelné snímky do katalogu. Na základě toho se rozhodl mi sem poslat i pár kusu ze zimní kolekce, ať nafotím s tím člověkem ještě nějaké fotky.