Horská chata

24.12.

Seděl jsem u kuchyňského ostrůvku a držel si zmrzlý sáček se zeleninou na tváři. Luko mě včera večer pěkně dobil. Letos už žádnou pěknou fotku rozhodně nenafotím. Víc mě však trápila modrovláska. 

"Adriene? Jede sem tvůj otec." přišla za mnou Nathali.
"To ani v hotelu nemůžu mít jeden den klid?" podíval jsem se na ní zoufale.
"Chce vysvětlení . . . znáš ho."
"Kdy tohle všechno skončí . . . " povzdechl jsem si.
"Až uznáš, že měla Marinette pravdu a začneš žít svůj vlastní život." objala mě kolem ramen.
"Na to až jsem až moc známý . . . bulvár by na tom těžil a otec by přišel o kšefty, kdybych si našel práci třeba v obchodě . . . " položil jsem pytlík na linku.  
"V módním průmyslu se toho najde dost." ozvalo se klepání na dveře.
"Nemám textilní školu, ale ekonomickou . . . maximálně bych mohl dělat analýzy na trhu látek a materiálu, i když i to dost špatně." povzdechl jsem si a vstal ze židle.

Otec se do kuchyně přiřítil jak ztělesnění přírodní katastrofy a za ním hned Felix i s právníkem. Snad poprvé v životě jsem pokorně sklopil hlavu, nechal ze sebe udělat úplného debila a omluvil se za zpackanou spolupráci ke kolekci. 

Večer jsem už ležel ve své posteli a měl domácí vězení. Jak jinak. Otec s Felixem zuřili a mě to bylo úplně u prdele. Bolelo mě srdce kvůli Marinette, zase jsem jí ublížil a teď je stovky kilometrů ode mě. Tak rád bych si jí k sobě přitiskl, přivoněl k jejím vlasům a brečel do jejího ramene jaký idiot jsem. Byla mojí třetí nejdůležitější ženou v životě. Maminka, Nathali a ona. 

Marinette

Seděla jsem na svahu a byla obklopená svojí psí smečkou. Dnešní Štědrý den byl jiný než za celé roky. Tak moc se toho pokazilo. Penny zachránila sice problém s fotkou, ale bulvár se sem začal nenápadně sjíždět. Do začátku sezóny už jsem se nesměla na prkně ukázat stejně tak i pár ostatních z naší skupiny. Dárky a večeři jsem úplně vypustila. Chtěla jsem být sama a přemýšlet. 

"Máš ho ráda." přisedl si ke mně Nino.
"Mám ráda oba, ale Adriena i miluju." schoulila jsem se mu do náruče.
"Oba víme, že láska je krutá, obzvlášť, když je v tom zamotaná lež." 
"On nelhal, to já hrála nefér hru." ukápla mi slza.
"Bylo to vzájemné . . . " chlácholil mě.

Do postele jsem si zalezla i s půlkou vánočního polena a rozhodla se svůj žal zajíst sladkém. Chyběl mi. Chyběl mi v posteli od okamžiku, kdy jsem poprvé vedle něho spala. Vyhnala jsem ho ze strachu ne ze zloby. On byl někdo ve svém okruhu a hrál hru ostatních, to já nikdy nedokázala. Toužila jsem po poklidném životě s někým kdo mě bude milovat. Jen jsem za ty roky nepovedených vztahů klesla na úplné psychické dno. Tak moc jsem se bála, že se najde někdo skutečně dokonalý pro mě a já nebudu dost dobrá. Budu pro něj přítěž a zklamání. Uzlíček deprese a zoufalství. Musela jsem svou touhu potlačit a Adriena vyhnat. Nesměl vědět, kdo jsem skutečně pod maskou. 

Krásnou sobotu všem a Krásný Štědrý den. 😘

Je to tady, můj první vánoční příběh s 24 kapitolami je u samotného konce. Stejně jako v adventním kalendáři tak i tady nám už došli kapitoly.  😌🤭

Chci Vám všem moc poděkovat, že jste poctivě ( i nepoctivě) četli každý den. Moc si toho vážím a pro teď je konec příběhu. 💕

Na začátku jsem slíbila ještě 3 bonusové kapitoly, ty, ale vydám je až po svátcích, i když v plánu a v diáři je mám napsané na Silvestra. 😎 (ještě si to promyslím.) 😅🤐

Užijte si dnešní den a za týden se tu uvidíme. 🎄⭐⛄❄