Horská chata

1.12.

"Černé kalhoty, bílá košile, černá vesta s páskem a červené lodičky . . . už je to tady zase." povzdechla jsem si při pohledu do zrcadla.

Dopoledne jsem byla na svahu jako instruktor, odpoledne chystala poslední úpravy pokojů pro nově přijíždějící hosty. Tentokrát se ubytovávali rovnou i se zaplacením lekcí na svahu. Vedlo prkno a to hlavně díky mně. Vedlo se mi, sezónu jsem odjela výborně a i s týmem se kvalifikovala do nadcházejícího Mistrovství Alpských států. To popularitě hotelu jen prospělo. Můj diář praskla ve švech a už teď bylo jasné, že takový nápor hotel dlouho nezažil. 

"Sluší ti to." usmála se na mě mamka a pohladila po rovných vlasech.
"Sluší mi krátké vlasy? Vždycky jsem je měla pod zadek a teď na ramena." zamrmlala jsem.
"Tobě sluší všechno." dala mi pusu do vlasů.

Nechtěla jsem se hádat a tak jsem raději ustoupila. Do uší jsem si dala dvě černé perličkové náušnice, lehce se navoněla, do zadní kapsy kalhot si dala kartu a zapnula si chytré hodinky. Nechtělo se mi, ale musela jsem. Sice tam čeká bulvár, ale jsou tam především hosti a nadšení fanouškové Chata. Hluboký nádech a výdech. Odvykačka zabrala, protože, i když jsem byla teď v nehorázném stresu, neměla jsem potřebu se čímkoliv uklidňovat. 

"Připravená." řekl Nino, který na mě čekal u schodů.
"Na tohle se připravit nedá." odfrkla jsem si.
"Dobrá zpráva je, že tu není Chloé." ušklíbl se.
"Nekecej, ona fakt drží slovo a už sem nepáchne, ani když jsem slavná." počechrala jsem si vlasy.
"Za to přijede její matka a nevlastní sestra Zoé." zase mě uzemnil.
"Tak to jsem zvědavá." rozběhla jsem se po schodech dolů.

Vítání hostů a zápis na recepci probíhal hladce. Naše organizace opět nezklamala a to nemluvě o občerstvení strýčka. Okolo šesté hodiny si nás táta zavolal ven, že přijede VIP host, tak ať jsme s Ninem jak ze škatulky. Netřeba říct, že chvilku předtím mezi námi proběhla sněhová bitva a místo rovných vlasu jsem měla lehce vlnité. Po příjezdové cestě jsem přijelo luxusní stříbrné auto podobné tomu, ve kterém před rokem přijel Adrien. Okamžik se mi rozbušilo srdce. V Itálii jsem s ním strávila jen jednu noc a pak musela jet. S babičkou a ostatními z party jsem měla naplánované prázdniny na Srí Lance. Tikki a Plage tehdy zůstal u Adriena a pak si je vyzvedla Penny. Adrien měl stejně dost práce s přehlídkou a stejně jsem mu už všechno řekla. Každý z nás si to nechal projít hlavou. Nekontaktovali jsem se, nevolali si a ani si neposlali jedinou fotku. Všechno pouze pracovní. On chtěl dokázat, že na to má a já potřebovala klid a regeneraci po celé sezóně i tvrdých trénincích ve Švýcarsku. Dneska to byl rok, kdy jsem poprvé zaregistrovala, že někdo jako on existuje. 

"No to se mi snad zdá . . . si říkala luxusní hotel, ne nějaká dřevěná chajda." vystoupila z auta blondýnka s růžovým pramenem vlasů.
"Co všichni ti zbohatlíci mají s tou Chajdou?" zašeptal mi Nino do ucha a já se musela přidušeně zasmát.
"Vítám vás tady Audrey Bourgeois i s vaší dcerou Zoé Lee." přišel k nim táta a já s Ninem šli za ním.
"To je snad na místě. Upřímně cesta sem mi vzala veškerou energii. Nebýt vaší dcery, ani bych to neabsolvovala. Fotka s ní a rozhovor do mé show je pro mě však velice důležitý." řekla a prohlížela si svojí zlatou manikúru.
"Zajisté, rozhovor bude a lekce pro vaší dceru na svahu je samozřejmost." přemohla jsem se k falšně-nadšenému úsměvu.
"V tom případě jsem s tímto stavení spokojená." řekla a já se držela, abych jí za její aroganci nedala pěstí.

Zoé mezi tím prošla okolo nás jako kdyby jsme byli stín a ve vysokých lodičkách se nesla mimo posypaný chodník. V duchu jsem počítala a při nule jí to podjelo a parádně si natloukla zadek. Ten pohled od táty byl dost výhružný, ale ještě něž jsem se stihla rozejít byl u ní Nino a zvedal jí. Ona však jeho pomoc odmítla a dost tvrdě ho poslala do prdele.