Horská chata

6.12.

Otevřela jsem dveře ode spolujezdce a Adrien vypadl na studený sníh. Super, protočila jsem očima a začala ho táhnout do hotelu. Bylo něco po druhé hodině ráno a on byl totálně mimo. Rozhodně nehrozilo, že by mohl zůstat ve svém pokoji sám a v tomhle stavu. Stačilo, že se pozvracel z okna auta. Táhla jsem skoro celou jeho váhu a děkovala všem, že není opilý Adrien hlučný, jinak by jsme byli oba v háji. Otevřela jsem dveře do svého pokoje, když znovu upadl.

"Adriene." odfrkla jsem si a začala z něho sundávat bundu.
"Je mi zle." zaskuhral.
"To mi nemusíš říkat. Budeš zvracet?" podívala jsem se na něj a on zakroutil hlavou, že ne.
"Takže budeš." ušklíbla jsem se a pomohla mu do mojí koupelny.

Akorát padl na kolena k záchodu a začal. Okamžitě se mi zvedl žaludek, přesto jsem mu odhrnula jeho delší vlasy z obličeje a byla tam dokud nepřestal. Vzala jsem ručník na ruce a utřela mu s ním pusu a opatrně ho opřela o kachličky. Byl bílo-zelený a rozhodně do toho záchodu nedostal celý obsah žaludku. Opatrně jsem mu stáhla bundu a spláchla záchod. 

"Jsem takovej kretén." nadával, když jsem z něho stahovala košili, pod kterou měl ještě triko.
"Nejsi první ani poslední. Tohle se tady stane každému, kdo to vypije." usmála jsem se a začala mu zouvat boty.
"Takhle se opít jak dobytek, je mi ze sebe zle." nadával dál a znovu strčil hlavu do záchodu.

Klečela jsem u něho a jednou rukou ho hladila po zádech a druhou držela vlasy. Úplně se mi vybavilo jak takhle zvracel Nino do sněhu. Taky si dal zabijáka a ne jen jednoho. Celý zpocený se blonďák opřel zpět o kachličky a zavřel oči. Uklidila jsem po něm tu spoušť a položila mu mokrý ručník na čelo, aby se trochu schladil. Původně jsem mu jako lumpárnu chtěla dát ten poblinkaný, ale taková mrcha přece jen nejsem. 

"Zvládneš se postavit?" zeptala jsem se ho po chvilce.
"Snad jo." podíval se na mě totálně zničeně.

Pomohla jsem mu na nohy a odvedla k umyvadlu, kde jsem pustila vlažnou vodu. Opláchla jsem  mu obličej a on si pak vyčistil zuby náhradním kartáčkem. Vypadal jak kdyby na něj sáhla smrt a ty hrozný kruhy pod očima to vše podtrhovaly. Držel se skřínky a koukal na svůj obličej do zrcadla.

"Na a zapij to. Srovná ti to trochu žaludek." podala jsem mu prášek a do skleničky mu napustila vodu.
"Dík." 

Pak už jsem ho jen odvedla k posteli. Původně jsem ho chtěla nechat spát na gauči, ale v tomhle stavu mi ho bylo až líto. Posadil se a já ho navlékla do zelené deky, která měla dva otvory na ruce jako rukávy a kapuci. Byl to jako obří župan bez zavazování. Sám si rozepnul pásek i sundal kalhoty se slovy, že jsou mokrý a ponožky skopl taky ze sebe. Neprala jsem se s nim, jen ho celého zamotala do té obří deky a do pasu ho přikryla svojí peřinou. Spokojeně oddychoval na pravé půlce mé postele a já se vydala uklidit ten bordel co udělal znova v koupelně. Jeho oblečení jsem hodila do koše na vyprání a to své taky. Ano utřel si do mě ruce, když dozvracel z okna auta. Po krátké sprše jsem si na sebe natáhla oblečení a vrátila se zpět do pokoje. Měl otevřené oči a díval se na mě.

"Je mi zima." řekl a já nad tím protočila očima.
"Lepší?" zeptala jsem se, když jsem mu vytáhla peřinu až k ramenům.
"Ano." zamumlal.
"Fajn." ušklíbla jsem se.
"Nechoď." chytil mě za ruku.
"Je to můj pokoj, kam bych šla." 
"Tak si lehni ke mně." podíval se na mě a bylo vidět, že jen tak tak drží víčka od sebe.
"Spi." řekla jsem jemně a vyškubla se mu.
"Notak ta postel je dost velká."
"Je, ale pokud se do ní pozvracíš, tak tě zabiju." zpražila jsem ho pohledem a sedla si do mého oblíbeného křesla k oknu.  

Adrien

Na mém těle přistála další deka a já otevřel oči. Skláněla se nade mnou Marinette a něco si mumlala. Stále jsem měl v sobě dost velkou hladinku alkoholu, ale kocovina se začínala pomalu hlásit o slovo. Byla mi děsná zima a nic na tom nezměnily ani ty přikrývky, které  jsem na sobě měl. Takhle zle mi nikdy nebylo a už vůbec né zima. Pamatoval jsem si všechno i to jak mi držela vlasy, když jsem zvracel. Bože, teď už mě musí mít za úplného debila.