Horská chata

14.12.

"Chci snídat s Adrienkem!" křičela Chloé po Nathali.
"Bohužel, Adrien má u snídaně jednání s producentem." snažila se jí klidným hlasem vysvětlit.
"To mě nezajímá. Jsem dcera starosty Paříže a mám úroveň." nad tím jsem jen protočila očima.

Z kuchyně jsem vyšla s talíři a mířila do soukromé jídelny. Jednání bylo v plném proudu. Producent se dohadoval nad částkou, kterou je mi ochotný zaplatit za video. Oba Vincenti zase nad úhlem focení. Jen Adrien tam seděl jako pecka. Asi jsem to včera s tím sexem přehnala.

"Vaječná omeleta se šunkou a troška zeleniny." položila jsem před něho talíř.
"Nemám hlad." podíval se na mě sklesle.
"Nemáš náladu." opravila jsem ho a dala mu do ruky příbor.
"Já opravdu nechci jíst."
"Fajn, ale hladového tě na svahu nechci vidět." nalila jsem mu do sklenice džus.
"Budeme jezdit?" najednou se mu zvedla nálada.
"Ano. Tedy hned po tom co Chloé vzdá svoje ježdění. Pak budu mít dvě hodinky volno před dětskou školkou." mrkla jsem po něm a on se okamžitě pustil do jídla.

Stála jsem pod vlekem jak debil už skoro půl hodiny. Po včerejší "hádce" s rodiči, že mě Chloé tím to způsobem šikanuje jsem sem stejně musela jít. Každý rok to stejné. Je tu chvilku, ale úplně všem zkazí náladu. Jak já ty její kecy nesnáším. A co teprve pak její fňukání z každého pádu. 

"Jsme tady." přišel konečně Adrien i s Chloé.
"Proč jí to říkáš? Je placená od toho, aby tu čekala." podívala se na něj Chloé a já byla ráda, že místo rukavic mám dneska palčáky.

Dneska se překonala. V té zlaté barvě s bílou kožešinou svítila na dálku. Jestli má zlaté i lyže tak to bude můj konec. Za to Adrien měl na sobě černomodrý komplet. Slušelo mu to, nejspíš od otce konečně dostal oblečení na focení.

"Půjdeme?" kývla jsem hlavou k lanovce.
"S Adrienem jedeme sami." oznámila mi blondýna ve zlatím oblečení.
"Jak je libo. Aspoň vás nebudu muset zvedat." ušklíbla jsem se a pustila Chloé před sebe.
"Co to máš?" ukázal Adrien na moje lyže.
"Lyže." pokrčila jsem rameny.
"Myslel jsem, že jezdíš na prkně." zvedl obočí.
"Ta? To si mě pobavil. Stačí, že je hrozná instruktorka na lyžích, ještě, aby někoho učila na prkně." začala se smát Chloé.
"Nezapomeň při vystupování pokrčit kolena a dát si včas druhou nohu před pravé vázání." pošeptala jsem mu a popostrčila ho k Chloé.

Už jen při jejich nástupu jsem myslela, že se neudržím a přidušeně jsem se smála do šátku. Hned jak byli pár metrů nad zemí Chloé vytáhla mobil a skoro až nahoru si dělala s Adrienem selfíčka. Jela jsem hned na další sedačce za nimi s partou snouwborďáku. Mezi nimi jsem si připadla dost trapně s lyžemi, ale zapředli jsme hovor a zjistila jsem, že jsou z vedlejšího rezortu. Jednoho z nich, Freda jsem pozvala na odpolední sjezd ve snouwparku. Byl to fajn starší kluk, jen o pár let starší než já. Jako jediný z kluků měl prkno na triky a zajímal se o různé skoky. Při vystupování Chloé strhla k zemi Adriena, který by to jinak ustál. 

"Musím. Dík za pokec kluci a tady máš." podala jsem Fredovi kartičku, se kterou ho pustí do parku.
"Je dík. Máš to u mě." vděčně se na mě podíval.
"Za nic." mávla jsem nad tím rukou a poupravila si na zádech batoh.

Dojela jsem k Adrienovi, který seděl na zadku a pomohla mu se postavit. Tohle byl děs, musela jsem se k němu přes lyže vytočit. Proto bylo lepší vždycky jezdit prkno zvlášť lyže zvlášť, ne nakombinované skupiny, když pořád někdo padá.

"Dobrý." oprášila jsem z něho sníh a podívala se na Chloé, která se držela holí zapíchnutých ve sněhu.
"Pojedeš?" podívala jsem se na ní.
"Je tu moc lidí." zapískala zoufale.
"Svah kvůli tobě tady opravdu nikdo nevyklidí." protočila jsem očima.
"Chci na ten co minule." zpražila mě pohledem.
"Tam se učí jezdit mrňata." povytáhla jsem pobaveně obočí.
"Dělej." zakřičela až se po nás všichni otočili.