Horská chata

23.12.

Přes noc překryl čerství sníh sjezdovky a ještě ráno padaly drobné vločky. Vlasy jsem vyjímečně měla v culíku a místo helmy jen čelenku a kapuci. Snouwparku byl pro dnešek zavřený, takže mimo Adriena v něm nikdo nejezdil. To je tak, když má člověk peníze. 

"Pokrč ty ramena . . . tedy kolena." houkla jsem na něj, ale pozdě.

Podjelo mu to a díky špatnému těžišti se rozmázl na bedně. Stejně za těch pár dní udělal velký pokrok. Skoro jako by na prkně jezdil už roky, což byla hloupost. Přesto jsem na tajňačku hledala na mobilu cokoliv, co by nasvědčovalo o jeho zimních aktivitách víc než jen válení se na pláži. Očividně měl prostě talent.

"Dík za typ." odfrkl si a sundal si helmu.
"Už nebudeš jezdit?" zvedla jsem pobaveně obočí.
"Budu, ale ta helma je strašná." 
"Jen si jí nech. Je dost důležitá." 
"Ty jí dneska taky nemáš." ušklíbl se a už byl i s prknem u mě.
"To je něco jiného. Dneska nejezdím a ani netrénuju."
"Ze svahu dolů na tom prkně pojedeš."
"Pojedu, ale mimo svah cestou pro údržbu."
"Prostě to řekni . . . umíš na tom, tak jí nemáš . . . frajerko." rýpnul si.
"Nemám jí, protože mi to dneska přijde zbytečné, ale vím, že jsem k sobě dost nezodpovědná."
"Konečně." vtiskl mi pusu na tvář a už byl na nohou.

Na oběd si ho vyzvedl Nino s tím, že spolu musí něco probrat a já se vrátila zpět do hotelu. Penny už čekala v tátovo kanceláři i se smlouvou. Pro Gabriela bylo vše připravené, už stačilo se jen dohodnout na podmínkách a "honoráři."

"Stejně si myslím, že to není úplně dobrý nápad." sedla si naproti mně Penny.
"Vím, ale jen pro jistotu." pokrčila jsem rameny.
"Nedohodli jsme se a jeho podmínky jsou nepřijatelné." vložila se do toho mamka.
"I tak souhlasím s Marinette. Nikdo nikdy neví a raději si to pojistit než na tom prodělat."
"O ty záběry bude velký zájem tak jako tak." dodala jsem.
"Smlouva je připravená a návrhy k případným kolekcím také, ale ještě bych stejně počkala." podala nám hromádku papírů.
"Minimálně musí podepsat papíry o anonymitě, dokud obchod neproběhne." kývnul ke mně táta.
"Chat Noir je svým způsobem také značka, a i když nejsme žádní skrblíci, nikdo z mé dcery těžit nebude." vzala si mamka ode mě část podepsané smlouvy. 
"Chat Noir patří především sem a ne na přehlídková mola v Paříži." vstala jsem a přešla k oknu.

Adrien

"Bude mi to tady chybět." položil jsem příbor na prázdný talíř.
"Jo, jo. Vaří tady božsky." ušklíbl se Nino.
"To taky, ale myslím celkově. Byl jsem nasraný, že mě sem otec poslal, ale nakonec to tady bylo skvělý."
"Jen skvělý?" mrknul na mě Nino.
"Dobře . . . v jistých chvílích i dokonalý." ušklíbl jsem se.
"No proto." 

Zbýval mi vlastně týden. Vánoce se u nás neslaví. Tudíž, každý rok vymetám vánoční večírky pro bohaté, opuštěné zoufalce a pak další dva dny střízlivým. Otec se mi přes svátky vždy vyhýbá tak co v Paříži. Navíc, pro velký úspěch se prý bude ještě něco fotit po vánocích. 

"Co je s tebou? Jako by tě něco trápilo." šťouch do mě Nino.
"Nic, jen vztah . . . " nenechal mě to doříct.
"S Marinette? To si věříš, jestli to pojmenováváš vztah." zasmál se.
"S otcem, chytráku." protočil jsem očima. 
"Poslední dobou je to pořád dokola. Jen hádky, práce, hádky, alkohol z mé strany spolu s  průsery a zase hádky. Před pár dny mě připravil o možnost místa v jeho firmě a vše dal mému bratranci. Ne, že bych mu to záviděl, to ani v nejmenším . . . spíš mě mrzí, že ke mně otec nemá takový vztah jako k němu." 
"Bratranec je tvůj opak?" 
"Ano, ale v tom horším. Sice nepije, ale večírky vymetá a je pro každou urážku, špatnost i podplacení. To já zase ne, vždycky s každým jednám na rovinu, bez přetvářky. Sice tak hodně lidem připadám jako egoistickej debil, ale aspoň mám čisté svědomí. V mém světě neexistuje nic jako přátelství. V modelingu se tvrdě bojuje o přežití." 
"Nechápu. Tvůj otec chce, aby si byl bezpáteřný hovado?" zvedl nechápavě obočí.
"Tak nějak. Proto jsem se i těch pár dní tak choval. Svým způsobem je to maska i štít v jednom. Jako hodný kluk v Paříži nepřežiju a jak jinak bych se měl chovat, když mě k tomu vychoval?!" kopl jsem do sebe panáka, kterého jsme si po tom výborném obědě objednali.
"Většinou si lidé s maskou najdou také  člověka s maskou." utrousil Nino.
"Cože?" nechápal jsem.
"Nic." mávl nad tím rukou.