Horská chata

1.12.

Marinette

Nikdy nedospěji, nikdy se neponaučím, nikdy se nebudu chovat jako normální dvaceti dvouletá dívka. Je to zvláštní, ale taková jsem já. Nedá se říct, že jsem rebel, ale rozhodně jsem nejdivočejší člen naší rodiny. Všichni mě znají v tomhle alpském městě ve Francii. Kdo by také neznal toho největšího šílence sjezdovek v okolí hory Mont Blanc. S maskou nebo bez ní jsem to já a taková zůstanu nejspíš a do své smrti.

"Marinette nasedej, dokud tu není tvoje mamka." uviděla jsem Natha jak se proti mně řítí s nákupním košíkem v uličce se zdravou výživou.
"Nathanieli, víš že to máme zakázané. Vzpomínáš jak to dopadlo minule." rozesmála jsem se, když jsem seděla už v nákupním košíku.
"To nebyla moje vina, že jsem se vybourali v oddělení zeleniny." zakřičel a rozjel se vstříc do další uličky.
"Stát!" řekla jsem a on zastavil.
"Ano, madam." začal Nath.
"Dle našeho královského seznamu, bod číslo jedna je, že musíme do sekce snídaně, došli nám křupky a lupínky k snídani." zavelela jsem a Nath otočil košík a i se mnou v košíku utíkal.

Bylo nám jedno, že na nás nakupující divně koukají, prodavači nás už znali tak nás ignorovali. Nath košík nezastavil a lupínky rovnou házel ke mně do košíku. Bylo mu úplně jedno, že mě celou zavalí nákupem. 

"Mlíko?" zeptal se, když jsem měla pytel s lupínky i na hlavě.
"Že váháte, pane." hodila jsem po něm krabici s křupkami.

Stejným stylem jsem sehnali společně všechny položky seznamu. Na to, že jsem nakupovali předevčírem, bylo toho opravdu hodně. Celá naše horská chata se připravovala na příjezd VIP hosta. Táta všechno dával urychleně do pořádku, i když nebylo co. Naše rodina chata byla nová a moderní, nebylo co dávat do pořádku. Jenomže naši hosté na tento měsíc si vymysleli inovace a my se jim museli přizpůsobit. Dokonce si nechal dovést vlastní postel s matrací. No chápete to?! Já tedy ne.

"Marinette Duipan-Cheng okamžitě vylez z toho nákupního košíku." ajaj mamka.
"Nathe, že se nestydíš." kárala ho mamka, mezitím co jsem se snažila ze sebe sundat všechny věci co jsme nakoupili. 

Už jsme byli u pokladen a všude bylo spoustu zvědavých párů očí. Jen jsem mrkla na Natha a ten pochopil. Zapřel se a já mu položila ruce na ramena, vyšvihla jsem se do stojky a celého ho přeskočila. 

"Marinette." řekla přidušeně mamka.
"Chtěla si, abych vylezla, neřekla si jak." vlepila jsem jí pusu na tvář a všichni jsem šli zaplatit.
"Ty nikdy nedospěješ." usmála se a já věděla, že mi bylo odpuštěno.

S tím nákupem jsem to přehnali, málem se nám to nevešlo do auta. A to jsme neměli to nejdůležitější, alkohol a cigarety. Cestou jsme vyzvedli ještě pár pytlů mouky a dalších věcí na pečení cukroví. Po příjezdu do hotelu jsem s Nathem odnosili postupně všechen nákup do kuchyně. Wang Cheng, už na něj čekal a nemohl začít s plánovanou večerní přípravou. Byl to ten nejlepší kuchař a ještě lepší strýček. Proto byla kuchyně mé nejoblíbenější místo, hned po mém pokoji. 

V hale už vrcholily přípravy na naší VIP návštěvu. Personál tady skákal jeden přes druhého a táta dolaďoval ty nejmenší detaily. Nevěděla jsem kdo přijede, bylo mi to vcelku jedno, ale podle téhle komedie nejméně prezident Francie. Ani kvůli Chloé Bourgeoisové, dcery starosty Paříže jsme takové  přípravy nedělali, a že ta je opravdu náročná. I když, má se tu ukázat v půlce měsíce. Bůh s námi, pokud bude mít opět špatnou náladu jako minulý rok. 

Ústa mi přikryla teplá dlaň, abych nevyjekla a osoba mě táhla ke dveřím pro personál. Bylo mi naprosto jasné kdo to je, proto jsem se vysmekla a i sním ruku v ruce utíkala pryč z chaty. Ještě, že jsem si nesundala bundu, venku byla zima.