Horská chata

11.12.

Budík na mobilu nezačal ani zvonit a už mi do pokoje vtrhl rozzuřený otec. Jen jsem se posadil a peřinu si přitiskl až k bradě. Pohledem sjel celý pokoj a mimo spousty obalů od sušenek nic nenašel. Bylo jasné co tady hledá. Chlast a cigarety, klasika. Těžko říct co ho tak vytočilo. Jestli to, že nic nenašel, nebo to, že zjistil jak se cpu sušenkami.

"Odjíždím." řekl a stáhl ze mě peřinu.
"Cože?" podivil jsem se a on se zarazil, když mu došlo, že pod dekou taky nic neschovávám.
"Slyšel si. Přes noc se zhoršilo počasí a já odmítám točit video, když fouká vítr." slyšel jsem dobře?
"Takže to video nakonec nebude?" zeptal jsem se opatrně.
"Dokud se nezlepší podmínky tak ne. Navíc právníci musí připravit smlouvu a k té jsou potřeba údaje o tom jezdci." řekl.
"Dobře." 
"Adriene. Nemysli si, že ti věřím. Vždycky si najdeš nějakou cestu jak se dostaneš k tomu co chceš. Rozhodně se tady nevidíme naposledy." řekl chladně a opustil místnost. 

Hned se mi zlepšila nálada, když jsem viděl jak nastupuje do auta. Zaplul jsem do koupelny a začal se věnovat svému vzhledu. Modelovské manýry. Bylo akorát sedm, když se za mnou zavřely dveře mého pokoje. Mé kroky mířily k Marinette. Musel jsem jí říct, jak se vše okolo mého otce vyřešilo. Její černou kartou jsem si otevřel. Maličko jsem si jí včera půjčil, abych se dostal potají do kuchyně pro sušenky. Dveře se v tichosti zavřely, za což jsem byl rád. Stále byla ještě v posteli a vypadalo to, že spí. Pár kroků a už jsem stál u ní. Ležela na zádech, deku měla zkopanou a okolo sebe spoustu polštářů. Spala v  legínách a tílku, které měla pod prsa vyhrnuté. Tam kde končilo tílko a začínaly legíny měla něco jako ortézu, která jí stahovala celé břicho. Pod pravým stehnem měla dva polštáře a zápěstí se jí poměrně pěkně vybarvilo. Nepravidelně, skoro až trhaně se jí zvedala hruď. Posadil jsem se na okraj postele a pozoroval ji. Byla krásná. Jak jsem jí jen takhle moc mohl ublížit.

"Jak si se sem dostal?" zamumlala se zavřenýma očima.
"Kouzlem." ušklíbl jsem se.
"Tak mi koukej tu kartu vrátit." zívla.
"Je položená na té skřínce, kam si jí včera dala." odhrnul jsem jí pár vlasů z čela.
"Dobře. Kolik je?" zeptala se a stále neotevřela oči.
"Chvilku po sedmé."
"Neděle a chvilku po sedmé . . . dřív než za hodinu nevstávám." zamumlala a pak se trochu poposunula.

Vyhodnotil jsem to jako svolení, abych si k ní lehl a počkal do osmi. Tak jako ona tehdy, jsem si teď hrál s jejími vlasy. Voněly tak sladce, po vanilce. Nevím koho z nás to uspalo dřív, ale totálně jsem vedle ní vytuhl. Poslední co jsem si matně pamatoval bylo, jak jsem si položil hlavu na její rameno a chytil jí za ruku. 

"Marinette?" zavolala od dveří její mamka až jsem vylítl do sedu.
"Adriene?" vyslovila šokovaně, když mě uviděla v posteli své dcery.
"Dobrý den." pozdravil jsem a zjistil, že dívka vedle mě není.
"Nathali tě hledá všude na snídani." podívala se trochu káravě na mou maličkost.
"Za to můžu já. Chtěla jsem mu něco ohledně toho focení s Chatem." objevila se u postele Marinette.
"Tak to hlavně řekni Nathali." usmála se na ní.
"Řeknu, zrovna za ní jdu." řekla a položila mi nějaké oblečení na klína.

Marinette

Probudilo mě silné stisknutí kolem mého pasu. Jen tak tak jsem nesykla a utekla mi jen jedna slza bolesti. Adrien usnul a ze spaní se až moc přitiskl. Chlapy, vidí pěknou ženskou a hned se na ní musí nalepit, aby se mezi ně nevešel ani papír. Dala jsem se do pořádku v koupelně, provedla ranní hygienu a namalovala se. Přes ukrutnou bolest jsem vzdala možnost, že si zapletu vlasy a raději se šla obléknout. Za ty žebra jsem se na něho dost zlobila, a když mi oči sjely na zelenou sportovní tašku jsem dostala nápad. Zmatenému Adrienovi jsem položila do klína oblečení a řekla, že po snídani ho čekám oblečeného na recepci.