Horská chata

20.12.

Někdo se vedle mě pohl a já pocítil chlad. Zmateně jsem otevřel oči a všiml si dívky, jak se plíží z postele i mé náruče pryč. Neměl jsem ponětí, kdy jsme přišli, ale nic nebylo. Spánek se dostavil okamžitě. Bylo to k neuvěření. Už tolikrát jsem vedle spolu spali a stále nic. Jen cucflek na krku, který si užili oba zúčastnění. Byla krásná, drzá, talentovaná, chytrá a především měla srdce na správném místě. Nejvíc jsem se o ní sice dozvěděl nad sklenkou alkoholu, ale každý má něco. Přesto jakoby něco skrývala. Něco co poznamenalo pohled na kluky a vztah. 

"Dobré ráno." chytil jsem jí za ruku a tím zastavil, aby se zvedla z postele, na které seděla.
"Nechtěla jsem tě vzbudit." otočila se.
"Nevadí. Uvidíme se na snídani." vtiskl jsem jí pusu na ruku, kterou jsem jí držel a pak jí pustil.

Jen kývla a odešla z pokoje. Lehl jsem si doprostřed postele a frustrovaně vydechl. I po jejím odchodu jsem cítil její vůni. Proč jsem jí musel potkat až na konci světa. Vždycky jsem tak nějak doufal, že spřízněnou duši potkám blíž. Ona to tady neopustí a otec mi nikdy nedovolí tu zůstat. Jen těžko potlačuju city k ní. Má vše, co by si mé srdce přálo a k tomu ještě něco navíc. Jediné v čem se rozcházíme je teplo. Já miluju pláže a horký písek, ona zase sníh a studený vítr. 

"Adriene? Jsi vzhůru?" zaklepala Nathali na dveře.
"Ano." posadil jsem se, když vešla do pokoje.
"Vím, že není ani pět, ale . . ." spustila.
"Co se stalo?" 
"Tvůj otec." podala mi do ruky tablet.

Ten kretén, co si o sobě myslí? Je mi už tolik a stále mi řídí život. To ho ani jednou nenapadlo, že jsem taky lidská bytost s názory? Po předčtení článku a vyjádření módní firmy Agreste jsem se musel jít uklidnit. Tentokrát, to odnesl boxovací pytel. Strávil jsem tam skoro dvě hodiny a zcela vyčerpaný skončil ve vaně. Nikdy se mi nepodaří od něho odejít a žít si podle sebe. Vysokou jsem kvůli němu nedodělal. Jediné co umím je se nakrucovat před foťákem, šermovat, mluvit třemi jazyky a hrát na piano. Pro běžný život k nepoužití. Bez otce mě nikdo jako modela nezaměstná. Mistr světa v šermu nejsem stejně tak ve hře na piano. Jsem vybavený jazyky, ale v podstatě neumím uvařit ani kafe. 

"Kurva." zaklel jsem a potopil se do napuštěné vany.

Marinette

Po probuzení u Adriena nastalo klasice ranní kolečko. Hygiena, obléknout, učesat, namalovat a hurá do kuchyně. Po včerejšku mě tak trošku přešla chuť na svah takže si odkroutím jen povinnosti a zbytek dnes strávím někde s knížkou a horkým kakaem. Adrien dnes bude fotit v hotelu takže padá i ježdění s ním.

"Dobré ráno." pozdravila jsem a dala strýčkovi pusu na tvář.
"Dobré ráno. Dneska nějak brzy." usmál se a podal mi mísu s mandarinkami a gumové rukavice.
"Ani jsem nemohla dospat. Kdo by se netěšil na deset kilo mandarinek." ušklíbla jsem se a začala s loupáním.
"Pravda." postavil přede mě sklenici se zeleninovou šťávou a brčkem.
"Děkuju. Už teď mám žízeň a to jsem teprve začala." 

Postupně se k nám přidala mamka s tátou, kteří přinesli čerstvě upečené pečivo. Nikdy nezanevřel na to co ho můj děda naučil a tak si hotel pekl sám veškeré pečivo. Byla to už taková tradice a já budu její další pokračovatelka. Už jako malá cácorka s dvěma culíkama jsem tam trávila hodiny. Jediné co přebylo lásku k pečení bylo prkno. Zbožňuji vůni čerstvě vytaženého chleba z pece, jak se rozpadá ještě teplý croissant i pečení makronek ve tvaru srdce. Vždycky jsem u zdobení upustila uzdu své kreativitě a tvořivosti. Mé nazdobené perníčky poznali v okolí všichni.

"Dneska se na svahu nezdržuj." přišla ke mě mamka.
"Ani to nemám v plánu." 
"To je dobře, po obědě dorazí babička i děda."
"Oba spolu?" podívala jsem se na ní šokovaně.
"Jako vždycky, každý sám." protočila očima.