Někdo se vedle mě pohl a já pocítil chlad. Zmateně jsem otevřel oči a všiml si dívky, jak se plíží z postele i mé náruče pryč. Neměl jsem ponětí, kdy jsme přišli, ale nic nebylo. Spánek se dostavil okamžitě. Bylo to k neuvěření. Už tolikrát jsem vedle spolu spali a stále nic. Jen cucflek na krku, který si užili oba zúčastnění. Byla krásná, drzá, talentovaná, chytrá a především měla srdce na správném místě. Nejvíc jsem se o ní sice dozvěděl nad sklenkou alkoholu, ale každý má něco. Přesto jakoby něco skrývala. Něco co poznamenalo pohled na kluky a vztah.
"Dobré ráno." chytil jsem jí za ruku a tím zastavil, aby se zvedla z postele, na které seděla.
"Nechtěla jsem tě vzbudit." otočila se.
"Nevadí. Uvidíme se na snídani." vtiskl jsem jí pusu na ruku, kterou jsem jí držel a pak jí pustil.Jen kývla a odešla z pokoje. Lehl jsem si doprostřed postele a frustrovaně vydechl. I po jejím odchodu jsem cítil její vůni. Proč jsem jí musel potkat až na konci světa. Vždycky jsem tak nějak doufal, že spřízněnou duši potkám blíž. Ona to tady neopustí a otec mi nikdy nedovolí tu zůstat. Jen těžko potlačuju city k ní. Má vše, co by si mé srdce přálo a k tomu ještě něco navíc. Jediné v čem se rozcházíme je teplo. Já miluju pláže a horký písek, ona zase sníh a studený vítr.
"Adriene? Jsi vzhůru?" zaklepala Nathali na dveře.
"Ano." posadil jsem se, když vešla do pokoje.
"Vím, že není ani pět, ale . . ." spustila.
"Co se stalo?"
"Tvůj otec." podala mi do ruky tablet.Ten kretén, co si o sobě myslí? Je mi už tolik a stále mi řídí život. To ho ani jednou nenapadlo, že jsem taky lidská bytost s názory? Po předčtení článku a vyjádření módní firmy Agreste jsem se musel jít uklidnit. Tentokrát, to odnesl boxovací pytel. Strávil jsem tam skoro dvě hodiny a zcela vyčerpaný skončil ve vaně. Nikdy se mi nepodaří od něho odejít a žít si podle sebe. Vysokou jsem kvůli němu nedodělal. Jediné co umím je se nakrucovat před foťákem, šermovat, mluvit třemi jazyky a hrát na piano. Pro běžný život k nepoužití. Bez otce mě nikdo jako modela nezaměstná. Mistr světa v šermu nejsem stejně tak ve hře na piano. Jsem vybavený jazyky, ale v podstatě neumím uvařit ani kafe.
"Kurva." zaklel jsem a potopil se do napuštěné vany.
Marinette
Po probuzení u Adriena nastalo klasice ranní kolečko. Hygiena, obléknout, učesat, namalovat a hurá do kuchyně. Po včerejšku mě tak trošku přešla chuť na svah takže si odkroutím jen povinnosti a zbytek dnes strávím někde s knížkou a horkým kakaem. Adrien dnes bude fotit v hotelu takže padá i ježdění s ním.
"Dobré ráno." pozdravila jsem a dala strýčkovi pusu na tvář.
"Dobré ráno. Dneska nějak brzy." usmál se a podal mi mísu s mandarinkami a gumové rukavice.
"Ani jsem nemohla dospat. Kdo by se netěšil na deset kilo mandarinek." ušklíbla jsem se a začala s loupáním.
"Pravda." postavil přede mě sklenici se zeleninovou šťávou a brčkem.
"Děkuju. Už teď mám žízeň a to jsem teprve začala."Postupně se k nám přidala mamka s tátou, kteří přinesli čerstvě upečené pečivo. Nikdy nezanevřel na to co ho můj děda naučil a tak si hotel pekl sám veškeré pečivo. Byla to už taková tradice a já budu její další pokračovatelka. Už jako malá cácorka s dvěma culíkama jsem tam trávila hodiny. Jediné co přebylo lásku k pečení bylo prkno. Zbožňuji vůni čerstvě vytaženého chleba z pece, jak se rozpadá ještě teplý croissant i pečení makronek ve tvaru srdce. Vždycky jsem u zdobení upustila uzdu své kreativitě a tvořivosti. Mé nazdobené perníčky poznali v okolí všichni.
"Dneska se na svahu nezdržuj." přišla ke mě mamka.
"Ani to nemám v plánu."
"To je dobře, po obědě dorazí babička i děda."
"Oba spolu?" podívala jsem se na ní šokovaně.
"Jako vždycky, každý sám." protočila očima.
ČTEŠ
Horská chata
FanfictionEgoista co si myslí, že před ním všichni padnou na zadek, ale co když je to jen maska? Nejkrásnější horský hotel na západu Alp, je pro Adriena jen starou "chajdou" na konci světa. Místo vánočních večírků zde musí nafotit zimní/jarní kolekci pro své...