Horská chata

8.12.

Zaspala jsem, kurva. Nadávala jsem si a lítala po pokoji sem tam. Jen tak tak jsem si stihla vyčistit zuby, dojít si na záchod, obléknout se, učesat a hodit na sebe batoh. Na líčení nebyl čas. Z pokoje jsem vylítla jak střela a už to neubrzdila.

"Dobré ráno." vysoukal Adrien, na kterém jsem ležela.
"Dobré ráno." zadívala jsem se mu do očí a zapomněla, že nestíhám.
"Tohle nebylo v plánu." vypustil z úst a mně došlo co se děje.
"Musím." vstala jsem a utíkala ke schodům.

Už mě nedohonil. Běhala jsem i s tím těžkým batohem dost rychle. Na recepci jsem si vzala připravený klíče a běžela pro skútr. K lanovce jsem se dostala jen tak tak a převzala dnešní skupinu. Dneska jsem měla na starost pět hostů, ze kterých si jeden chtěl osvěžit jízdu na prkně.

"Dobrý den, omlouvám se za zpoždění." přiběhla jsem k mladíkovi.
"Dobrý den, nevadí, rád jsem si na vás počkal." usmál se a šli jsem s ostatními na lanovku.
"Marinette." představila jsem se a natáhla ruku.
"Theo." přijal jí.

Vyjeli jsem na svah a pak se ještě jednou lanovkou dostali na druhý vrchol, kde bylo minimum lidí. Ideální na pár jízdy, aby ukázal co je v něm. Theo byl vtipný a z každého pádu si dělal srandu. 

"Jedeme?" usmála jsem se na něho a čekala až si dopne přezky na prkně.
"Můžeme." 
"Ok a chci vidět pěkné obloučky, z jedné strany na druhou." nasadila jsem si lyžařské brýle a rozjela se.

Jezdili jsme spolu skoro celé dopoledne a před obědem jsem se připojili k ostatním. Společně jsem sjeli ještě párkrát svah a pak jsem se zastavili na oběd v rezortu. Oni šli rovnou já se postarala o prkna a lyže. Batoh jsem si nechala na menší recepci a rozešla se zjistit jak dlouhou pauzu budou chtít. Mezitím jsem v bundě hledala mobil a po šoku, když jsem zjistila, že ho nemám, přišel ještě větší. 

"Hledáš tohle?" uslyšela jsem Adriena za mými zády.
"Kde si ho?" otočila jsem se a uviděla svůj mobil v jeho ruce.
"Při té srážce ráno . . . vypadl ti." pokrčil rameny a dal mi ho.
"Díky." zkontrolovala jsem ho a naštěstí mě nikdo nesháněl.
"Máš pauzu?" zajímal se a tak zvláštně se usmál.
"Ano, akorát šli na oběd." kývla jsem k hospodě.
"Takže . . ."podrbal se na krku, zase byl nervózní.
"Pojď." vzala jsem ho za ruku a šla.

Vešli jsem dovnitř a okamžitě mě udeřila do nosu vůně sladkého, vanilkového krému. Zamávala jsem na Thea a s Adrienem si sedla k oknu s výhledem na svah. Adrienovi jsem dala do ruky jídelní lístek a sundala si ze sebe bundu i mikinu. Během chvilky tu byla obsluha tak jsem si objednali a mlčky na sebe koukali. Bylo zvláštní kolik věcí jde vyjádřit pouhým pohledem.

"Marinette." vyrušil nás hlas z naší tiché, oční konverzace. 
"Theo, už chcete jet?" podívala jsem se na něho.
"Ještě  nedopili kávu. Pokud nevadí, byl bych s tebou odpoledne zase sám. Chtěl bych si projet v klidu západní sjezdovky. Tak za deset minut?" podíval se na mě.
"Jistě." kývla jsem a on odešel. 

Adrien se na něj celou dobu divně koukal a nespustil ho z očí ani, když si sedl zpět k ostatním. Mezitím jsem si oblékla mikinu i bundu a nasadila rukavice. Měla jsem to tak akorát na zabalení a připravení na odjezd. 

Adrien

"Uvidíme se večer?" zeptal jsem se jí, když vstala od stolu.
"Do hotelu se vrátím, ale nevím jestli se uvidíme. Jedeme do města . . . takže pokud chceš." usmála se na mě.
"Rád se přidám a slibuju, že už se tak nezřídím." 
"To si povíme večer." rukou mi počechrala vlasy, položila černou kartu na stůl a odešla s tím brunetem. 

Nebudu lhát vůbec se mi nelíbil a to jak jí při odchodu koukal na zadek se mi už vůbec nelíbilo. Nepřivlastňoval jsem si jí, ale něco na ní bylo. Která holka vám podrží vlasy, když zvracíte a ještě vás zahřeje? Ano, přítelkyně možná, ale i tak bych sázel na to, že vás nejdřív seřve a možná pak malinko pomůže. Už mě tolikrát kryla, postarala se o mě, když jsem byl totálně na mol a neleze po mně jako nadržená fanynka.